Hey Kid, Welcome To The Family - Články

AxeWound

Tue, 01 May 2012 10:11:24 +0200

Včera se konečně odtajnil nový projekt Matta Tucka a upřímně, já sem si sedla pěkně na zadek :D Projekt tvoří tito pánové:

Matt Tuck - Bullet for my Valentine
Liam Cormier - Cancer Bats
Mike Kingswood - Glamour of the Kill
Joe Copcutt - ex. Rise to Remain
Jason Bowld - Pitchshifter

Jejich první song najdete níže! Mimo jiné na radiu BBC 1 včera uvedli, že v jednom songu se objeví Synyster Gates!

The Fallen - 11/16 - We Have Forever Just Like You Always Promised

Mon, 30 Apr 2012 14:56:38 +0200

Další díl...

Chapter 11: We Have Forever Just Like You Always Promised

Následujících několik dní utíkalo v tichosti. Matt chodil do práce a vracel se domů, aby trávil večery o samotě, zatímco Zacky a Brian využili každou příležitost, aby mohli někam jít a lépe se poznat. Po každé schůzce Matt na Zackyho čekal, aby jistil, co se dělo. Zacky si na tuhle rutinu zvyknul a skoro zapomněl, co se má stát.

Zack se vrátil ze schůzky s Brianem a sundal si kabát. Když ho dával na věšák, Matt nakouknul zpoza gauče a usmál se. "Jaký bylo dnešní rande?" zeptal se a protřel si oči.

"Fajn. Byly jsme na večeři a pak mě Brian vzal na procházku po pláži." odpověděl Zack, obešel gauč a sednul si.

"On je fakt něco, že jo?"

"Jo." Zacky se podíval na Matta, který už se pořádně posadil. "Chodili jste spolu někdy?" Matt zakroutil hlavou.

"Ne. Vžydcky se zdálo, že to by mezi námi nešlo. Od začátku jsme byly jen přátelé. Žádné jiskření ani nic takového." Zacky přikývnul. "Kdybych řekl jo, žárlil bys?" zvednul obočí Matt.

"Vlastně ne. Spíš bych se ptal na detaily." Oba se začali smát.

"Když už mluvíme o detailech, pořád jsi mu nedovolil nic víc?" Zack trochu zčervenal a zakroutil hlavou.

"Ne. Chci, ale prostě... pořád si myslím, že ještě nepřišel ten správný čas."

"A ví Brian, jak se cítíš?"

"Jsem si jistý, že jo. Ale do ničeho mě netlačí. K takovým lidem musíš mít respekt." Matt se usmál a přikývnul.

"Ok, půjdu do postele. Musím zítra vstávat dřív než obvykle." Zack přikývnul, zatímco se Matt zvedal. "Dobrou Zacky."

"Dobrou noc, Matte." Zack se usmál a sledoval, jak Matt mizí ve své ložnici. Povzdechnul si a položil si hlavu na opěrku gauče. "Tohle není fér. Nezaslouží si umřít." zašeptal. Zvednul se a začal se svlékat. V tu chvíli zazvonil telefon. Natáhl se, zvednul sluchátko a přijal hovor. Přiložil si ho k uchu. "Haló?"

"Jen se chci zeptat, jak to tam dole jde." řekl Billy tiše.

"Fajn. Nevím, jak je na tom Matt s vírou, ale Brian souhlasil, že se se mnou vrátí."

"Zvládneš to zítra?" Zack cítil, jak mu ze zavřených očí začínají stékat slzy.

"Ne. Porušil jsem základní pravidlo. Sblížil jsem se se svým smrtelníkem. Nevím, jak se přes tohle přenesu. Nechci aby umřel. Nezaslouží si to. Ne teď." Zack slyšel, jak si Billy povzdechnul.

"Já vím, Zachary. Přál bych si, abychom mohli něco udělat, ale víš, že to nejde." Zack si otřel oči volnou rukou.

"Kdy se vracím domů?"

"Uh, pozítří. Musíme pro tebe a pro něj všechno připravit."

"Má jméno Billy."

"Já vím."

"Tak ho používej."

"Zavolám ti zítra a dám ti vědět, v kolik se ty a Brian vrátíte zpátky." Zack přikývnul a trochu popotáhnul.

"Fajn, díky Billy."

"Jo." Zacky ukončil hovor a položil sluchátko na místo. Sundal si oblečení, lehnul si na gauč a přikryl se. Z jeho očí zase začaly stékat slzy.

♣

Následující ráno Zackyho probudil zvuk telefonu. Těžce polknul a zvednul sluchátko ze stolku. Přijal hovor a přiložil si sluchátko k uchu.

"Haló?"

"Zacky," začal Brian, "Už se to stalo."

"Co?" Zacky se narovnal a zabalil se ještě víc do deky.

"Matt... je v nemocnici. Nějaká nehoda v práci."

"Je..."

"Ne, James mi právě volal. Vyzvednu tě za pár minut."

"Dobře." Zacky zavěsil. Z jeho rtů unikl bolestný nářek tak hlasitý, že si byl skoro jistý, že ho slyšeli nejen sousedi, ale i nahoře v Nebi. Zvednul své oblečení a rychle se ustrojil. Nazul si boty právě ve chvíli, kdy se ozvalo zaklepání na dveře. Rychle přešel pokoj a otevřel. Brian smutně vzhlédnul.

"Jsi v pořádku?" Zack pomalu zakroutil hlavou. Po tvářích se mu kutálely slzy.

"Neměl by umřít, Briane. Neměl." Brian ho objal a nechal ho plakat na rameni. Políbil ho do vlasů. Po chvilce Zack pomalu vzhlédnul.

"Jsi připravený říct sbohem?" Zack přikývnul a vymanil se s Brianova objetí. Sebral z věšáku bundu a natáhnul si ji. Než odešli, vzal si náhradní klíč.

♣

Zack a Brian vběhli do nemocnice. Do nosů je okamžitě praštil zápach desinfekčních prostředků. Zastavili se pultu, za kterým stála silnější sestra.

"Můžu Vám pomoci?"

"Uh, Matthew Sanders. Přivezli ho před chvilkou." rychle odpověděl Zacky. Sestra se podívala do počítače a začala něco vyťukávat na klávesnici. Po několika vteřinách vzhlédla.

"Právě je na sále. Jeďte nahoru do třetího podlaží. Až vystoupíte z výtahu, běžte doprava. Je tam čekárna. Sedněte si, pošlu za Vámi sestru."

"Díky." Brian chytil Zackyho za ruku a rozešel se k výtahu. Stisknul tlačítko nahoru. "Kdy se vracíme zpátky?"

"Někdy zítra. Řekli mi, že mi zavolají a řeknou mi čas." Brian přikývnul ve chvíli, kdy se otevřeli dveře výtahu. Nastoupili a Zacky stisknul tlačítko do třetího patra.

"Myslím, že bys měl dneska zůstat u mě." Zacky se podíval na Briana.

"Určitě?"

"Jo. Nechci, abys byl sám potom, co se stane." Zack se trochu usmál a položil si hlavu na Brianovo rameno.

"Dobře, ale budu si muset nejdřív pro věci k Mattovi."

"To je v pohodě." Dveře se otevřely. Zack a Brian vystoupili a vydali se směrem, kterým jim sestra řekla. Když došli do čekárny, James a Gia vstali.

"Co se stalo?" zeptal se Zack, když k nim s Brinaem došli.

"To přesně nevíme. Volal mi jeho šéf a řekl mi, že se tam stala nějaká nehoda, a že ho odvezla ambulance do nemocnice." odpověděl James. Gia ho vzala za ruku.

"Jsme tady jediní?" James přikývnul.

"Jo. Byl tu jeho šéf, ale musel se vrátit. Matt moc jiných lidí nemá."

"Jdu zavolat otci MacManusovi." řekl Brian. Něžně políbil Zacka a odešel.

"Kdo je otec MacManus?" zeptala se Gia.

"Pastor kostela, do kterého Matt chodil." odpvěděl Zack a Gia lehce přikývla. Všichni se posadili.

♣

O několik hodin později seděl Zacky vedle Briana a kousal si nervózně nehty. Stále čekali na něco nového. Brian se na něj podíval. Odtáhnul mu ruku od pusy a pevně ji sevřel svou. Zack si povzdechnul a podíval se na něj.

"Víš co se stane. Kam půjde. Bude to v pořádku zlato." zašeptal Brian, když se naklonil blíž k jeho uchu.

"Ale to to nijak neusnadňuje." odpověděl Zack a položil si hlavu na jeho rameno."Říkal otec MacManus, kdy přijde?"

"Říkal, že hned jak to bude možné. Bude tady." Zack si znovu povzdechnul. Ze dveří vyšel muž v chirurgickém oblečení. Sundal si roušku a smutně se podíval na Zackyho.

"Jste takdy kvůli Mattu Sandersovi?" zeptal se a došel k malé skupince lidí.

"Ano." odpověděl Brian, když si všichni stoupli. "Bude v pořádku?" zeptal se, i když už dávno věděl odpověď.

"Když ho přivezli byl velmi těžce raněn. Udělali jsme, co jsme mohli, teď už je to na Bohu." Brian chytil Zackyho za ruku a jemně ji stisknul.

"Můžeme ho vidět?"

"Zrovna ho přesouvají na pokoj. Pošlu pro Vás sestru, jak to bude možné." položil Zackymu ruku na rameno a lehce ho stisknul. Zacky přikývnul.

"Díky." muž se usmál a odešel. Všichni si sedli. Zacky začal hned nervózně podupávat nohou. Brian se k němu naklonil.

"Zvládneš to?" zeptal se.

"Chci ho vidět než odejde. Doufám, že k tomu budu mít příležitost." Brian přikývnul a něžně ho políbil na ucho. James vstal a protáhnul se.

"Půjdu si pro kafe. Chcete něco?" zeptal se. Gia taky vstala.

"Ne, díky." odpověděl Brian. Zack jen zakroutil hlavou. James se slabě usmál a spolu s Giou se vzdálil.

♣

Chvilku po tom vešla do čekárny malá sestra v levandulové uniformě a srdečně se usmála. "Vy jste tady kvůli Mattovi?" zeptala se. Zack a Brian si okamžitě stoupli.

"Ano, můžeme ho vidět?" zaptal se Zacky netrpělivě.

"Ano, pojďte za mnou prosím." všichni tři energicky vykročili chodbou k výtahu. Sestra stiskla tlačítko a otočila se ke dvěma mužům, kteří se drželi za ruce. "Musím Vás varovat. Vypadá vážně zle. Prosím, nezasahujte do žádných hadiček ani drátů, až u něj budete." Oba přikývli. Dveře se otevřeli. Všichni nastoupili do výtahu. Sestra stiskla tlačítko pro páté podlaží.

"Můžeme se ho dotýkat?"

"Ano, ale prosím omezte to jen na ruku. Všechno ostatní by mohlo způsobit problémy s připojenými přístroji."

"Víte, co se stalo?" zeptal se Brian.

"Zjevně byl vtažen do nějakého těžkého stroje." Zack tiše zalapal po dechu.

"Jak se to stalo?"

"Z toho co nám řekl pan Andrews, jeho nadřízený, zachytil se mu rukáv ve stroji a než ho stihl uvolnit, vtáhlo ho to." Ze Zackyho očí se svezlo několik dalších slz. Brian se naklonil a lehce ho políbil do vlasů. Výtah zastavil a dveře se pomalu otevřely. Zápach desinfekčních prostředků způsobil, že se Zack krátce zarazil. Oba následovali sestru dlouhou chodbou lemovanou dveřmi pokojů.

"Je při vědomí?" zeptal se Zacky tiše, když se zastavili přede dveřmi.

"Ne, je v komatu." otevřela dveře. Zacky nakouknul dovnitř. Potlačil potřebu zvracet, když spatřil svého přítele omotaného zakrvácenými obvazy a připojeného na několik přístrojů. Spolu s Brianem vešli dovnitř. Sestru nechali za dveřmi.

"Takovouhle smrt bych nepřál ani svému největšímu nepříteli." řekl Zacky tiše. Pomalu přešel k posteli. Pustil Briana a místo něj sevřel Mattovu pravou ruku. Zavřel oči. "Bože, já vím, že mě tam nahoře slyšíš. Prosím, zařiď ať je tenhle přesun co nejjemnější. Už si toho za celý svůj život prožil dost. Zaslouží si nejlepší zacházení, jaké pro něj můžeme zařídit." podíval se na Matta. "Slibuju, že se tam nahoře uvidíme. Byl jsi jedna z nejlepších věcí, co se mi tady na Zemi kdy staly." Brian si stoupnul do rohu, zatímco se Zack naklonil k Mattovu uchu. "Je v pořádku odejít. Slibuju, že se ti nic špatného nestane." Zack ho něžně políbil na tvář. V tu chvíli ucítil teplo na zátylku. Místnost začalo halit světlo, ve kterém se pomalu formovala postava. Brian zalapal po dechu, jakmile spatřil muže, který vystoupil ze světla. Když Zacky poznal tvář Mattova snoubence, usmál se. Josh došel k Zackymu a úsměv mu oplatil.

"Děkuju." řekl tiše a postavil se vedle Matta.

"Za co?" zeptal se Zack.

"Že jsi ho ke mě dovedl v pořádku." Sledovali, jak si Mattova duše hledá cestu z těla. Zmateně se podíval kolem sebe. Jeho oči se zastavili na Joshovi.

"Ty jsi vážně tady?" zeptal se Matt. Josh přikývnul a rozešel se k němu. Když se objali, Zack začal brečet. Matt se na něj s úsměvem podíval. "Díky, Zacky." Zacky krátce přikývnul.

"Brzo se uvidíme, slibuju." řekl Zacky a pokusil se usmát.

"Jdu do nebe?"

"Získal jsi zpátky svou víru. To je místo, kam patříš. K Joshovi." Matt se podíval zpatáky na svého snoubence.

"Budeme spolu na vždy, tak jak jsi vždycky sliboval." řekl Josh s úsměvem. "Tvůj děda a matka na nás čekají." Z koutku Mattova oka se svezla slza.

"Děkuju, Zacky."

"Ne, já děkuju tobě Matte." Usmáli se na sebe. Potom se Matt podíval na Briana.

"Tebe nahoře uvidím taky?" zeptal se, když Brian přešel k Zackymu.

"Možná. Neplánuju tam zůstat, ale budu se snažit se za tebou stavit, než odejdu." Matt přikývnul. Hned na to Josh sevřel jeho ruku.

"Sbohem."

"Jen pro teď." odpověděl Zacky tiše. Naklonil se blíž k Mattovi. "Dávej si tam nahoře pozor na jazyk." Trochu se uculil, když se Matt začal smát. "Měj se Matte. Je čas jít." Matt přikývnul a spolu s Joshem vykročil do světla. Když se vytratilo, místnost zaplnil zvuk alarmů a hned na to i nemocniční personál, který se nahrnul k Mattovu tělu. Brain vytáhl Zackyho na chodbu, kde se sesypal.

"To bylo poprvé, kdy jsi někoho viděl umřít?" zašeptal a omotal kolem něj paže. Jediné, co Zacky mohl uděla bylo přikývnutí. "Měli bychom to jít říct Jamesovi."

"Nevím, jestli můžu."

"Já ano, když budu muset." Zacky přikývnul a propletl si prsty s Brianovými, zatímco si druhou rukou otíral oči.

"Je mrtvý, zaznamenejte to..." zaslechli z pokoje, když odcházeli chodbou.

The Fallen - 10/16 - I Cannot Wait Until Johnny Depp Ends Up In Heaven

Thu, 26 Apr 2012 15:36:27 +0200

Měla jsem čas, tak jsem ho musela využít. Že jste nečekali, že zvládnu další díl tak brzo co? Ani já ne :D

Chapter 10: I Cannot Wait Until Johnny Depp Ends Up In Heaven

O dva dny později seděla Zack s Mattem na gauči a sledovali nějaký béčkový film, co zrovna dávali. Oba seděli potichu dokud ho neprolomil telefon. Matt se natáhnul, zvednul sluchátko a přijal hovor.

"Haló?" řekl, aniž by odtrhnul oči od obrazovky.

"Čau chlape." odpověděl Brian. Z jeho hlasu byl patrný úsměv.

"Čau, co se děje?" Matt se usmál.

"Uh, vlastně jsem volal Zackovi." Matt se otočil na Zackyho, který byl zabraný do filmu. "Vydrž chvilku." Matt odtáhnul sluchátko od pusy. "Zacky?" Otočil se na něj se zvednutým obočím. "Pro tebe." Matt mu podal telefon a Zacky si ho váhavě vzal. Matt se krátce zasmál. "To není Billy." Zack nakrčil obočí. "Prostě to vem." pomalu si přiložil sluchátko k uchu.

"Haló?"

"Ahoj." Zack se trochu usmál.

"Co chceš?" zeptal se. Bylo poznat, že ho hovor potěšil.

"Zajímalo mě, jestli bys se mnou nechtěl jít do kina a možná pak na večeři." Zackyho výraz byl celkem překvapený.

"Zveš mě na rande?" Matt v tu chvíli zvednul obočí a podíval se na něj.

"Jestli tomu tak chceš říkat... Myslel jsem to tak, že si dva kamarádi vyjdou." Zack protočil oči.

"Nesnaž se, aby to znělo tak, jak to není." Brian se zasmál.

"Fajn... Jo, zvu tě na rande. Dočkám se odpovědi ještě v tomhle století?"

"Na kdy tohle plánuješ?"

"Ne, ne, ne. Půjdeš nebo ne? Nejdřív chci odpověď." Zack se usmál a trochu zčervenal.

"Jo, jasně. Zní to zábavně. Kdy?"

"Vyzvednu tě za dvě hodiny."

"Počkej... potřebuju víc, abych se připravil."

"Dvě hodiny." Brian zavěsil. Zack hned na to podal sluchátko Mattovi, který se zářivě usmíval.

"On tě pozval na rande?"

"Jo. Udělal jsem správně, když jsem s tím souhlasil?"

"To nevím. Ty jsi ten, co si myslí, že tě chce zabít... a před tím, než se začneš bránit, nedělám si z tebe srandu, jen říkám fakta." Otočil se a položil sluchátko na své místo. "Co cítíš uvnitř?"

"Že v tom je ještě něco jiného, než kvůli čemu tady jsem." Matt pokrčil rameny.

"Kdy tady bude?"

"Za dvě hodiny. Oh, sakra! Musím se jít chystat." Zack vyskočil z gauče a rozběhl se do koupleny. Matt se pro sebe zasmál.

♣

"Vypadám dobře?" zeptal se Zacky, zatímco se prohlížel ve vysokém zrcadle, které viselo na stěně Mattovi ložnice. Matt se usmál.

"Vypadáš skvěle. Proč jsi tak nervózní? Brian už tě vyděl neupraveného." Zacky se ušklíbnul a vypláznul na něj jazyk. "Proč jsi nervózní? Už jste spolu strávili spoustu času."

"Jo, ale byl jsi u toho i ty. Tady budeme prostě jen my. Co když to poseru? Co když mě vezme někam na samotu a tam mě zabije? Co když..." Matt se zvednul a položil mu ruku na rameno.

"Uklidni se. Prostě si to užij. Cokoli se má stát, stane se. To dobrý nebo to špatný." Naklonil se k jeho uchu. "Navíc, nemyslím si, že tě chce zabít." Zack se podíval do Mattových očí v zrcadle.

"Jakto?" Zvednulobočí a usmál se.

"Myslím, že už by to dávno udělal, ty ne?"

"Nepřemýšlel jsem o tom." zhluboka se nadechnul a zatahal za okraj trička Famous Stars and Straps co měl na sobě. "Nemyslím si, že vypadám skvěle.

"Proč" zeptal se Matt a zase si sednul na postel.

"Připadá mi, že tomu něco chybí."

"Mám nápad." Matt přešel pokoj a otevřel šatník. Naklonil se dovnitř a vytáhnul kšiltovku LA Dodgers. Podal ji Zackymu. "Zkus si ji." Zack si ji narazil na hlavu a podíval se do zrcadla. Když si prohlédnul svůj odraz, usmál se.

"To se mi líbí, díky."

"Hlavně mi ji vrať, až se vrátíš." Zack se podíval na kalhoty.

"Jak vypadaj ty kalhoty? Co boty?" ozvalo se hlasité zaklepání. Zack nervózně nadskočil.

"Chováš se, jako kdybys nikdy nebyl na rande."

"No, upřímně. Naposledy to bylo před 145 lety." Matt překvapeně zvednul obočí.

"Ty jsi neměl rande už přes sto let?"

"Fakt se v tuhle chvíli nechci bavit o mém chození na rande. Nebo spíš o nedostatku chození na rande." Matt se usmál.

"Fajn, fajn. Půjdu otevřít a ty si vezmi bundu. A taky můj mobil." Zack přikývnul a Matt se rozešel z pokoje. Rychle přešel obývák a otevřel dveře. Usmál se na Briana, který v ruce držel kytičku sněženek. Brian trochu zčervenal. "Proč si připadám, jako otec, který kontroluje přítele své dcery?" ustoupil stranou a pustil Briana dovnitř. Zavřel dveře a následoval Briana do obýváku. "Oh, kotě, tvůj doprovod je tady." zakřičel sarkasticky Matt. Zack vešel dovnitř a zašklebil se na něj.

"Ty jsi vážně blbec, víš to?" zvednul na něj prostředníček. Potom došel k Brianovi a usmál se. "Ty jsou pro mě?" Brian sklopil oči k zeleno-bílým květům.

"Jo. Uhm. Viděl jsem je a... připomněly mi tebe. Myslel jsem, že by se ti mohly líbit." podal kytici Zackymu, který si ji přiložil k nosu. Po chvilce s úsměvem zase vzhlédnul.

"Díky. Matte? Můžeš je prosím dát do vody?" Podal kytici Mattovi, zatímco Brian otevřel dveře. "Nechci zdržovat." spolu s Brianem vyšel ven.

"Upřímně jsem překvapený, že jsi souhlasil s tím, že se mnou někam půjdeš." řekl Brian a podíval se na Zackyho. Když došli k autu, Brian ho odemknul.

"Proč?" Brian otevřel dveře spolujezdce a nechal Zackyho nastoupit.

"Po tom všem, co se mezi námi stalo... myslel jsem si, že budeš mít strach se mnou zůstat o samotě." Zavřel dveře, obešel auto a usadil se na místo řidiče.

"Měl jsem strach, ale Matt přišel na jednu věc." Brian nastartoval a podíval se na něj.

"A to?"

"Že kdybys mě chtěl zabít, už bys to dávno udělal." Brian se tiše zasmál.

"To je pravda." pomalu se rozjel po silnici.

♣

Zacky a Brian vešli do lobby. Zacky se okamžitě podíval k občerstvení. Brian se podíval stejným směrem. Usmál se a opatrně ho chytil za ruku.

"Chceš popcorn nebo něco?" zeptal se a usmál se na něj.

"Uh, jo. Koupím si ho..."

"Já ho koupím. Pozval jsem tě." Brian se usmál a došel k pultu. Objednal popcorn a vodu. "Chceš něco dalšího?" Zack si prohlídnul seznam sladkostí.

"Jo, ještě Starburst." slečna za pultem vzala sáček bonbónů a položila je před sebe.

"Ještě něco?" Zacky zakroutil hlavou. Sebral vodu a bonbóny. Brian zaplatil a vzal popcorn. Oba se rozešli do tmavého sálu. Uprostřed uličky se zastavili. "Kde chceš sedět?"

"Uh, myslím, že uprostřed je to fajn." sešli trochu níž a usadili se. Brian se s úsměvem podíval na Zackyho.

"Můžu se na něco zeptat?" Zack se na něj se zvednutým obočím podíval.

"Nepřekonali jsme už hranici, kdy se jeden druhého ptáme, jestli se můžeme na něco zeptat?" Brian nepatrně zakroutil hlavou.

"Ne, nemyslím si, že bychom překonali nějakou hranici. Tak můžu?"

"Jasně. Co chceš vědět?"

"Co budeš dělat až Matt... však víš." Zack se podíval dolů na sáček sladkostí.

"Nevím. Trčím tady do té doby, než tě dostanu zpátky." Zamračeně vzhlédnul k Brianovi.

"Co přesně víš o věcech tam nahoře?" Zack si nabral hrst popcornu.

"Co tím myslíš?"

"Přesně to co říkám. Co víš o tom, jak to nahoře funguje?"

"Jen to, co mi řekli."

"Ptal ses někdy na něco?" Zack zakroutil hlavou. "Proč ne?"

"Protože jsem se nechtěl ocitnout v situaci, jako jsem teď."

"Takže tě držela naivního a ve strachu?" Zacky se tiše zasmál a nabral si další hrst.

"Jak to myslíš?"

"Koukni, až budeš volný, vrátím se s tebou, ale jen proto, abys zjistil pravdu. Nezůstanu tam." Zack se zhluboka nadechnul a opřel se.

"Děkuju." řekl tiše.

"Za co?"

"Za jízdenku domů." Brian se zasmál, položil ruku kolem jeho pasu a přitáhl ho blíže k sobě. Zacky si položil hlavu na jeho rameno a pro sebe se usmál.

♣

Za necelé dvě hodiny spolu vyšli ze sálu.

"Tak co si o tom myslíš?" zeptal se Brian a chytil Zackyho za ruku.

"Miluju to. Nikomu nepřeju smrt, ale... sakra nemůžu se dočkat, až Johnny Depp skončí v Nebi." Uculil se na Briana, který na něj se zvednutým obočím koukal.

"Proč si myslíš, že ho vůbec uvidíš?"

"Ne, otázka je... proč si myslíš, že ho neuvidím." Zacky se zašklebil a spolu s Brianem kráčel k autu. "Co jsi myslel tím, že se dozvím pravdu o tom, jak to v Nebi chodí?"

"Uhm, řekněme, že některé věci nejsou tak, jak vypadají. Je pár věcí, které bys fakt měl vědět."

"Tak proč mi to neřekneš?"

"Protože nejsem ta správná osoba, od které by ses to měl dozvědět. Kam půjdeme na večeři?"

"Uhm, vlastně bych radši jel domů." Zastavili se u auta.

"Udělal jsem něco špatně? Jsi na mě naštvaný?"

"Ne. Jen chci domů. Vezmi mě domů, prosím." Brian odemknul auto. Hned na to si oba nastoupili. Zacky si zapnul pás a tiše se koukal z okýnka auta.

"To se mnou po zbytek večera nebudeš mluvit, zlato?" Zack se na něj okamžitě podíval.

"Nevysloužil sis právo, oslovovat mě zlato. Prosím, nedělej to." Zack téměř zašeptal. Brian si povzdechnul a nastartoval auto. Vyjel z parkoviště zpátky k Mattovu domu.

♣

"Celou cestu jsi nepromluvil. Co se děje, Zacky?" zeptal se Brian, když zaparkoval u příjezdové cesty a odepnul si pás. Zacky udělal to samé a otočil se k němu.

"Je mi na nic z toho, že mi neřekli všechno, co bych měl vědět před tím, než sem šel sem. Nikdy mi o tobě neřekli skoro nic. Neřekli mi, čeho jsi schopný, neřekli mi, jak mám pomoc Mattovi získat zpátky víru a ty mi teď říkáš, že je toho ještě spousta, co o svém domově nevím a taky mi to odmítáš říct." Oči se mu začaly plnit slzami. Brian si povzdechnul.

"To co vím, vím jen proto, že mi důvěřovala. Svěřovala mi svá největší tajemství. Nezáleží na tom, jaký na ni mám teď názor a co všechno udělala. Nezradím její důvěru. To není můj styl." natáhl ruku, něžně otřel slzy ze Zackyho tváří a naklonil se k němu blíž. "Kdybych mohl, řekl bych ti všechno, co vím. Doufám, že to chápeš." Zack položil ruku na Brianovu a přikývnul.

"Chápu to, ale není to o nic lehčí."

"Já vím a je mi to líto." Stále držel ruku u jeho tváře a prohlížel si ji. Zacky se trochu usmál.

"Prostě to udělej." zašeptal. Brian se usmál a pomalu se k němu naklonil. Nosem se otřel o jeho. Jemně se přitiskl své rty k Zackovým. I v tomhle nevinném polibku mezi sebou oba cítili známé elektrické napětí. Bali se, co se může stát, ale nebyli schopní přestat. K Zackyho potěšení Brian prohloubil polibek. Tiše zavzdychal, když se Brianův jazyk dotkl jeho a prozkoumával místa, která mu byla tak dlouho odpírána. Natáhl ruce a sevřel Brianovo tričko, aby ho přitáhl blíž k sobě. Vzduch kolem nich zapraskal. Brian si všimnul, že mu vstávají chloupky na rukách. Odtáhl se a podíval se na Zackyho, zatímco se snažil chytit dech. "Co se děje?"

"Nic." usmál se. "Jsi si jistý, že nechceš jít někam na večeři? Není zase tak pozdě. Můžeme najít nějaké pěkné místo s izolovaným malým boxem." Zacky se usmál.

"Tak fajn, dáme si něco k jídlu." Brian se zářivě usmál a otočil se zpátky k volantu. Zack si znovu zapnul pás a Brian mezi tím nastartoval.

♣

Zacky vešel do Mattova domu nad ránem. Z obýváku slyšel televizi. Sundal si kabát, pověsil ho na věšák a došel do vedlejší místnosti. Usmál se, když spatřil Matta nataženého na gauči, jak hlasitě pochrupuje. Sednul si na druhý konec a jemně zatřásl s jeho nohou.

"Matte." Matt cosi zamumlal. Zacky se tomu zasmál. "Matte." znovu s ním zatřepal. Tentokrát se jeho oči otevřely. Matt zaostřil na Zackyho a usmál se.

"Ahoj, tak jaký to bylo?"

"Fajn. Neříkal jsem ti náhodou, abys na mě nečekal?" Zacky zvendul obočí a stáhnul si Mattovu čepici z hlavy. Matt se s úsměvem zvednul.

"Jo, ale chtěl jsem slyšet, jak to šlo. Teda... bylo to něco jako tvoje první rande, když už jsi na žádném přes sto let nebyl." Zack se se smíchem opřel. "Takže, jaký to bylo?"

"Skvělý. Byly jsme v kině na Sweeney Toddovi s Johnny Deppem a pak mě Brian vzal na večeři."

"Spali jste spolu?" Zack zrudnul a podíval se na něj.

"Ne, sakra. Myslíš, že mě dostaneš do postele tak snadno?"

"Ne, ale myslím si, že jsi tak naddrženej." Matt se zasmál, když ho Zack plesknul do nohy.

"Bylo to skvělý první rande."

"Takže bude další?"

"Jo, ale nevím kdy. Brian říkal, že mi dá vědět. Je to špatný?"

"Na Briana? Ne. Kdyby tě nechtěl vidět znovu, tak by se ani neobtěžoval ti tohle říct."

"Fajn. No, i když si vážím toho, že jsi počkal, víc bych ocenil, kdybys šel do postele, abych mohl jít spát. Jsem fakt unavenej." Matt přikývnul.

"Dobře. Jsem rád, že sis to dneska užil." Mat vstal a protáhnul se.

"Díky Matte." Matt kývnul a rozešel se do ložnice. Zacky se s povzdechnutím svléknul a lehnul si na gauč. Přikryl se dekou, která byla přehozená přes opěrku. Vypnul televizi a zavřel oči. Před očima si dokola přehrával okamžiky z dnešního večera, dokud ho nepřemohl spánek.

Avenged Sevenfold Czech

Thu, 26 Apr 2012 11:10:10 +0200

Tak trocha reklamy.

Na těhle odkazech najdete novou fan page Avenged Sevenfold:

Wordpress

Facebook

Twitter

Kdo tam ještě není, přidejte se :)

The Fallen - 9/16 - I Admit Nothing

Tue, 24 Apr 2012 15:01:39 +0200

Holky díky za komentáře a taky za trpělivost. Tady další, jak jsem slíbila :)

Chapter 9: I Admit Nothing

Zacky seděl na gauči a v ruce držel ovladač od televize. Proklikával kanály, ale ani moc nevěnoval pozornost tomu, co se dělo na obrazovce. Uslyšel tiché zaklepání na dveře. Položil ovladač a zvednul se.

"Kdo to sakra může být?" vydechnul, přešel pokoj až ke dveřím a otevřel je. Usmál se na něj Brian.

"Ahoj." jeho hlas zněl vesele.

"Ahoj." Brian si všimnul Zackyho chladného přivítání.

"Uh, je tady Matt?" Zacky zakroutil hlavou, než promluvil.

"Ne."

"Víš, kdy se vrátí?"

"Ne." Brian nakrčil obočí.

"Děje se něco?"

"Kromě mýho zkurvenýho života? Ne. Všechno je skvělý."

"Můžu dovnitř a chvilku počkat?" Zack si povzdechnul a ustoupil stranou.

"Proč ne. Všechno už dneska stejně stojí za hovno." Brian vešel dovnitř a podíval se na něj.

"Skvělej způsob, abych se tu cítil vítaně a příjemně."

"Sakra neříkej mi nic o tom, kdo se kde cítí příjemně a vítaný." Zack zabouchnul dveře a šel do obýváku. Sednul si na gauč a zase sevřel ovladač. Brain došel za ním. Sundal si kabát a přehodil ho přes opěrku křesla.

"Co se děje?" sednul si na druhý konec gauče. Všimnul si, jak si Zack přejel rukou přes střed hrudníku.

"Nic." zamumlal.

"No tak, Zacky. Myslel jsem, že jsme v tomhle už někam pokročili." Zack se na něj podíval.

"Pokročili v čem? Nejsme přátelé a nebudeme přátelé. V čem chceš dělat pokroky?"

"Tebe baví bejt neustále naštvanej? Tahle každej den otravuješ Matta?"

"Jdi do prdele. Absolutně nic o mě nevíš." Zack odhodil ovladač na konferenční stolek a zvednul se. Rozešel se do kuchyně. Brian si povzdechnul před tím, než ho následoval.

"Nic o tobě nevím, protože se se mnou odmítáš podělit o jakoukoli informaci. Já se snažím, Zacky. Vážně."

"Proč? Proč se staráš, když to stejně skončí tím, že mě zabiješ?" Zack cítil, jak se začíná sesypávat. Brian se k němu váhavě přiblížil a dotkl se jeho ruky. Okamžitě mezi nimi přeskočil elektrický impulz.

"Protože se starám. Proč bych měl potřebovat nějaký důvod, abych se o tebe zajímal? Proč jsi pořád tak hrozně defenzivní?" Ze Zackyho oka se svezla slza.

"On umře, Briane." Brian kolem něj omotal ruce. Poprvé od chvíle, kdy se potkali, bolest v hrudníku ustoupila. Elektrické napětí mezi nimi s každým okamžikem sílilo.

"O čem to mluvíš?" Zack si položil hlavu na jeho rameno.

"Matt." skoro zašeptal. "Nebyl jsem sem poslán jen kvůli tobě. Poslali mě i kvůli němu." Brian se zhluboka nadechnul.

"Ví to?" Zacky zakroutil hlavou a vzhlédnul k Brianovi.

"Nemůžu mu to říct. Neřeknu mu to. Ne když s tím nemůžu nic udělat."

"Kolik zbývá?"

"Deset dní."

"Vezmeš ho zpátky do nebe?"

"Ne. Poslali mě sem, abych mu pomohl znovu věřit. A s tím jsem na tom příšerně."

"Víš co se stane?"

"Ne. Jen, že je to něco, co Ona nemůže ovlivnit. Nezaslouží si to, Briane. Je to tak dobrý člověk. Zasloužil by si v životě víc štěstí... měl ho tak málo." Brian zvednul ruku a něžně mu otřel slzy z tváří.

"Tohle jsi věděl celou dobu?" Zacky pomalu přikývnul.

"Prosím, neříkej mu to. Měl by si ty poslední dny užít." Brian přikývnul a zesílil sevření kolem Zackyho. Naklonil se k němu, rozhodnutý ukradnout si polibek, ale v tu chvíli uslyšeli, jak se otevřeli vchodové dveře a uskočili od sebe.

"Zacky?" zakřičel Matt.

"Jsem v kuchyni." Matt si stáhnul kabát a pověsil ho na věšák. Když došel do kuchyně, usmál se na Briana.

"Čau, co ty tady děláš?"

"Jen jsem se zastavil, abych se podíval, jak ti po včerejšku je. Kdes byl? Myslel bych si, že budeš pořád v komatu." Matt zakroutil hlavou a otevřel ledničku.

"Byl jsem za jedním starým přítelem." Vytáhnul pomerančový džus a zavřel dvířka. "Chceš zůstat na oběd?" Brian se podíval na Zackyho, který pokrčil rameny.

"Uh, jo. Asi bych mohl. Co budeš dělat?"

"Hmm... zavolám do Pizza Hut." Zacky se zasmál, když se Brian posměšně ušklíbnul.

"Uhm, omluvte mě." řekl Zack před tím, než se vytratil do koupelny.

"Kdo je ten tvůj starý přítel, u kterého jsi byl?" zeptal se Brian.

"Otec MacManus." Brian zvednul obočí.

"Proč jsi u něj byl?"

"Jen si promluvit... o něčem fakt divným, co se v posledních pár dnech děje."

"Jako co?" Brian odsunul židli od stolu a sednul si. Lokty si opřel o stůl. Matt si sednul naproti.

"Kdybych ti to řekl, nevěřil bys mi." Brian se usmál.

"Oh, to nevim. Možná jo. Zkus mě."

"Po tom, co Josh umřel... Jsem ztratil víru v to, že vůbec existuje Bůh." Brian přikývnul. "No, na Štědrý den jsem šel domů a tenhle kluk se doslova objevil na chodníku přede mnou. Zakopl jsem o něj."

"Zack?" Matt přikývnul.

"Tady seděl, když mi říkal, že je anděl, a že ho sem poslali pro jiného anděla, kterému říkají Padlý. Jak hodně přitažený za vlasy to zní?"

"Zní to, jako z nějakého filmu nebo tak."

"To jsem si přesně myslel ze začátku taky, ale teď. Nejsem si jistý..."

"Proč?"

"Nevim. Prostě mu věřím. Proč by někdo lhal o něčem takovém? Zjevně tady nikoho nezná a nikdo ho ani nehledá. Co když je fakt anděl?"

"Tím chceš říct, že se ti vrátila víra?" Matt pomalu zakroutil hlavou.

"S tím ještě trochu bojuju." Brian zvednul obočí.

"Fajn, na něco se tě zeptám..."

"Věříš, že ti Zack nelže o tom, kdo je?" Matt přikývnul.

"Věřím."

"Tak proč je tak těžké věřit v Boha?"

"Protože jsem pořád plný vzteku a nenávisti kvůli Joshovi."

"Ale, ty jsi to přežil. Nenasvědčuje to tomu, že tam ten večer působily nějaké vyšší síly?" Matt si povzdechnul a podíval se na stůl.

"Radši bych tam umřel."

"Proč?"

"Byl bych pořád s ním."

"Myslíš, že by to tak Josh chtěl?"

"Ne, ale nemůžu si pomoc. Prostě to tak cítím." Brian si povzdechnul a chápavě přikývnul. Zvednul ruku a podrbal se na hrudníku.

"No, myslím, že Bohu nezáleží na tom, v co věříš, hlavně že v něco jo." Matt přikývnul ve chvíli, kdy dovnitř vešel Zack.

"Kdy tady bude pizza?" Zeptal se a opřel se o linku.

"Uh, měl bych tam jít zavolat." řekl Matt. Zvednul se od stolu a prošel kolem Zackyho, který si sednul na jeho místo. Zvednul opuštěnou krabici džusu.

"Proč se usmíváš jak kočka, která dostala kanárka?" Když se Brian natáhnul a jemně sevřel jeho ruku, zvednul obočí. Zase mezi jejich prsty přeskočila jiskra.

"Matt věří."

"Jak to víš?"

"Řekl mi to. Pořád má pochybnosti o Bohu, ale věří v tebe Zacky. Věří ti, že jsi ten, kdo říkáš." Zacky se usmál.

"Proč je tak tvrdohlavý kvůli Bohu?"

"Je pořád naštvaný kvůli Joshovi. To chápeš, ne?"

"Jo, asi jo. Ale nevím, jestli je tohle to, co tam nahoře očekávali." Zacky se podíval na svou a Brianovu ruku. "Proč se tohle stává?" Brian se podíval dolů.

"Co?"

"Cítil jsi to ne? Jako by se mezi námi něco pohybovalo. Proč se to děje?" Brian se usmál.

"To nevím." zalhal. Zoe... co všechno jsi před ním zatajila? Na co všechno se tě nezeptal? Zacky se usmál. "Vadí ti to?"

"Ne, vlastně se mi to celkem líbí." Zack cítil, jak trochu zčervenal.

"To znamená, že začínáš trochu roztávat?"

"Možná, ale stejně mám pořád trochu pochybnosti o tom, co si o tobě myslet." Brian se usmál a opřel se. Jeho ruka uvolnila sevření.

"Ah, ale už se se mnou cítíš líp. Přiznej to. Možná jsem tě napoprvé viděsil k smrti, ale začínáš mě mít rád."

"Nebudu přiznávat nic." Zack se uculil a hned na to se zvednul. Když odešel, Brian si povzdechnul.

"Zoe.. on je vážně úplně neposkvrněný, že jo? Proč ho sakra držíš v téhle temnotě?" zašeptal Brian.

"Budeš tam vysedávat sám ještě dlouho?" ozval se Matt z obýváku. Brian se usmál a šel za nimi.

The Fallen - 8/16 - I Feel Like A Cat Has Slept In My Fucking Mouth

Fri, 20 Apr 2012 13:56:36 +0200

Jelikož byla dlouhá prodleva, pokusím se hned na začátku příštího týdne udělat další díl, ale nic neslibuju, nějak v poslední době nejsem pán svého času...

Chapter 8: I Feel Like A Cat Has Slept In My Fucking Mouth

"Nebudeš schopný ho zabít milovaný." Hlas Zoe se ozýval Brianovou hlavou, zatímco spal. "Znáš pravidla... když jeden z Vás zemře, zemře i ten druhý. Jsi schopný mu tohle udělat? Sobě? Čekal jsi celou věčnost, abys našel svou spřízněnou duši."

Brian se prudce posadil a zhluboka dýchal. Podíval se kolem sebe před tím, než se zase dopadl do polštářů. "Doprdele, tohle není fér, ZOE!!!" zakřičel do tmy. Cítil, jak se mu derou do očí slzy. Povzdechnul si. Pomalu zvednul ruku k tváři a otřel si uslzené oči. Na špičce prstu uviděl tmavou skvrnku. Pomalu si strčil prst do pusy a ochutnal sladce měďnatou chuť slz. Zhluboka se nadechnul. Zavřel oči a dovolil spánku, aby ho znovu přemohl.

♣

Matt se následující ráno probudil s dunivou bolestí hlavy, ale překvapivě mu nebylo špatně od žaludku. Převalil se na záda a paží si zakryl oči. Zatímco se zbytek jeho těla probouzel, uslyšel zvyuk tekoucí sprchy a hudbu hrající z malého rádia, zavěšeného v koupelně. Zack spolu s ním zpíval.

"Don't cha wish your girlfriend was hot like me? Don't cha with you girlfriend was a freak like me?"

Matt si zakryl pusu, protože mu při představě, jak Zack tančí v koupelně na chytlavou melodii, hrozil záchvat smíchu. Sundal ze sebe peřinu a pomalu se zvednul z postele. Došel ke dveřím koupelny a zaklepal. Uslyšel rachot. Z ničeho nic hlasitost písničky klesla. Tiše se zasmál.

"Jo?" zeptal se Zack.

"Bude ti vadit, když půjdu na záchod?"

"Vůbec ne." Matt otevřel dveře a okamžitě se na něj vyvalil oblak páry. Vešel dovnitř. Spatřil Zackovu siluetu za závěsem. "Jak se dneska cítíš?"

"Um, bolí mě hlava, ale jinak v pohodě. Jsi vzhůru brzo."

"No, ani ne. Je půl jedenácté, Matte."

"Zvládneš to tu dneska sám?"

"Jo, proč?"

"Musím někam zajít, nemělo by to trvat dlouho, ale vím, že si myslíš, že tě Brian chce zabít..." Zack si povzdechnul a vykouknul zpoza závěsu, když uslyšel spláchnutí záchodu.

"Hele, pokud mi pořád úplně nevěříš, fajn. Ale přestaň mě sakra neustále častovat sarkastickými komentáři o mé situaci, jo? Můžeš pro mě aspoň tohle udělat?" Matt se naklonil přes umyvadlo a rukou otřel zamlžené zrcadlo.

"Promiň. Budu se snažit trochu víc respektovat tvé city." Vzal si kartáček na zuby a pastu.

"Díky." Matt přikývnul a vymáčknul malou kapku pasty na kartáček.

"Proč si každý ráno po tom, co piju, připadám, jako by mi v puse spala nějaká blbá kočka?" Zacky se zasmál a zmizel za závěsem.

"To se stává i lepším z nás." Matt si rychle vyčistil zuby a opláchnul kartáček. Zvednul lahvičku ústní vody, ale zarazil se.

"Kdy vůbec Brian odešel?" Zack zastavil vodu a natáhl se pro ručník na věšáku. Matt si loknul ústní vody a několikrát ji prohnal mezi zuby, než ji vyplivnul do umyvadla.

"Nemám tušení. Usnul jsem chvilku potom, co jsme tě dostali do postele." Zack se osušil a omotal si ručník kolem pasu. Potom vylezl zesprchy. Matt si prohlídnul jeho levou paži a usmál se.

"Další tetování?" Zack protočil oči a zašklebil se.

"Jo, Benji se asi zase nudil. Já nevím, mám docela rád netopýry a tak. Co ty na to?" Matt přistoupil trochu blíž a chytnul Zacka za paži, aby si mohl tetování lépe prohlédnout.

"Líbí se mi to. Budeš je mít pořád, až se vrátíš?" Zacky přikývnul.

"Jo. Cokoliv, co se nám stane tady dole, si bereme domů." Trochu se otočil a ukázal na středně velkou jizvu na horní části paže. "Tady mě bodli." Matt přejel prsty přes vystouplý šrám. Zack se otočil k Mattovi zády. "A sem mě střelili." Matt natáhl ruku a zase přejel přes jizvu na nepotetované části kůže, mezi Zackyho vytetovanými křídly.

"Jak ti může být tak lhostejné, že si z tebe někdo dělá živé plátno?" Matt pohladil krásná křídla na jeho zádech. Zack sevřel oči.

"Upřímně... protože mi to nevadí." Zarazil se a podíval se ke stropu. "To neznamená, že máš dělat něco navíc, Benji!"

"Tohle je vážně krásný." Zack cítil, jak mu naskakuje husí kůže, když se Mattovi prsty blížili k lemu ručníku, který měl kolem pasu. Matt k němu přistoupil blíž. Položil si hlavu na jeho rameno. "Nepromluvíme si o včerejší noci?"

"Co s ní?" Zack vydechnul, jakmile Matt sklonil hlavu a otřel se rty o jeho odhalený krk.

"Ten polibek." Matt chytil Zacka kolem pasu. Cítil, jak malý anděl vydechnul, když mu rukama přejel přes hrudník.

"Bylo to... hezké." donutil se vydechnout, zatímco si Mattův jazyk hrál s jeho ušním lalůčkem.

"Můžu to udělat znovu?" ozvalo se zašeptání. Zack přikývnul a otočil se v jeho objetí. Matt hledal v Zackyho očích náznaky nevole. Nenašel však nic jiného, než čistou touhu. Naklonil se blíž a přesně ve chvíli, kdy se jejich rty dotkly, zazvonil telefon. Oba zaskučeli. Matt si opřel čelo o Zackovo a povzdechnul si. "Měl bych to vzít. Může to být důležitý." Zacky přikývnul a sledoval, jak Matt vychází z koupelny.

"Co to sakra dělám? Včera jsem mu řekl, že nic takovýho dělat nebudu." řekl si pro sebe a podíval se do zrcadla. Prohrábnul si černé vlasy. Matt se vrátil do koupelny s telefonem. Zack tázavě zvednul obočí. "To jako vážně?" Matt přikývnul a podal mu telefon. Zacky ho okamžitě přitisknul k uchu. "Co sakra tentokrát, Billy?"

"Williame!"

"Kurva to je jedno... Co je?"

"Uvědomuješ si, že máš méně než dva týdny na to, aby Matthew získal zpátky svou víru?" Zack se podával na muže stojícího ve dveřích s rukama překříženýma na prsou. Zčervenal, jakmile se na něj Matt usmál.

"Jo, jsem si toho plně vědom. Dělám, co můžu. Jestli nechce věřit, co s tím mám sakra dělat?"

"Jo, všimli jsme si, že děláš co můžeš." Zacky znovu zčervenal, tentorkrát do nejtmavšího odstínu rudé.

"Copak vůbec nespíte?"

"Ale jo, no nic. Tohle není důvod, proč volám."

"Tak proč teda?"

"Viděli jsme, co se stalo s tím druhým..."

"Co je s Brianem?"

"Postupuješ s ním někam nebo ne?" Zack si začal kousat nehty.

"Ne, Billy..." Billy podrážděně vydechnul.

"Kolikrát ti mám říkat, že jsem William!"

"Koukni, nezáleží na tom, jak chceš, aby ti ostatní říkali po tom, co jsi promoval. Pro mě vždycky budeš Billy, smiř se s tím."

"Každopádně..."

"Každopádně, Billy. On se nechce vrátit zpátky. A já ho nemůžu nutit."

"Asi nejsi dost přesvědčivý. Zkus něco jiného."

"Kromě toho abych s ním spal? Co navrhuješ? Nemůžu ho přinutit násilím. Ani kdybych chtěl. Zabil by mě dřív než bych měl vůbec šanci se k němu dostat."

"To je pravda... prostě, to zkoušej, Zachary. Ona ho vážně chce zpátky a nejde pro ni neexistuje."

"Jo, to mi je jasný. Nikdy neexistovalo. To bude důvod proč pro něj posílala tolik přede mnou." Zacky si tiše povzdechnul. "Hele, budu na tom dál pracovat."

"To je všechno, co po tobě můžeme v tuhle chvíli chtít."

"Řekni Benjimu, že děkuju za nová tetování." Billy se krátce zasmál.

"Vlastně, tohle byl nápad Paula a Joela." Zack se ušklíbnul.

"Oh, jasně, takže teď jsem pro všechny tam nahoře živá Barbie?"

"Ani ne. Bylo daleko víc požadavků na tetování, ale kdyby je nechala projít, byl bys doslova pokrytý inkoustem od hlavy až k patě."

"Oh, to je fakt skvělý. Někomu nakopu prdel až se vrátím." Zacky se podíval ke stropu.

"Víš, jaké by to mělo následky. Vážně chceš zase dolů, hned potom co se vrátíš domů?" Zacky se podíval na Matta.

"Možná by to nebylo tak špatný." řekl tiše.

"Budeme v kontaktu, Zachary."

"Nojo, cokoli, Billy." Zack ukončil hovor a podal sluchátko Mattovi.

"Proč někomu tam nahoře tak záleží na tom, abych zase získal víru?" zeptal se Matt, zatímco si Zacky sednul na záchod a položil si hlavu do dlaní. Cítil, jak se mu sevřel žaludek, když se zamyslel nad odpovědí. Pomalu vzhlédnul.

"To ti nemůžu říct." Matt se narovnal a podíval se na Zackyho. V jeho očích i tváři byl patrný zmatek.

"A proč?" Snažil se zakrýt rozladění v jeho hlase, ale Zack ho jasně poznal. S pokračováním této konverzace se mu žaludek svíral ještě víc.

"Já... Asi je to víc v tom, že ti to nechci říct, než že bych nemohl. Nechceš vědět proč. Prosím, věř mi v tomhle, Matte. Prosím." Zack si uvědomil, že se mu v očích začínají formovat slzy, takže si zase opřel hlavu o ruce.

"Nerozumím tomu. Říkáš mi, abych v tebe věřil. Abych věřil tomu, proč jsi tady, ale když se tě na něco zeptám, na něco co se týká mě, najednou mi tvrdíš, že mi to nemůžeš, ne pardon, nechceš říct. Co to je sakra za kecy? Důvěra je něco, co si musíš získat a musí být oboustranná. Jak ti mám sakra věřit, když ty nevěříš mě?" S tím se otočil na podpatku a vyřítil se do chodby. Zack se zhluboka nadechnul a snažil se uklidnit. Podíval se ke stropu. Když uslyšel bouchnutí dveří, trhnul sebou.

♣

Matt vešel do kostela, do kterého chodíval se svým dědečkem před tím, než zemřel. Pastor se na něj podíval z místa na lavici, kde zamyšleně seděl. Usmál se a posunul si drobné brýle na nose.

"Matthew" stoupnul si a rozešel se uličkou k němu. Setkali se uprostřed a krátce se objali.

"Dobrý den, otče MacManusi." odpověděl tiše Matt s úsměvem na tváři.

"Nebyl jsi tu od pohřbu tvého dědečka. Postrádali jsme tě. Jak ses měl?" Matt se podíval dolů na své tenisky.

"Já..." Matt se zarazil jako by ztratil slova. Když starší muž spatřil bolest v jeho tváři, položil mu ruku na rameno. Matt vzhlédnul.

"Pojďme se posadit a promluvit si. Vypadáš, že toho máš hodně na srdci." Matt přikývnul a nechal se odvést k jedné z mnoha lavic. Oba se posadili. Kněz se zhluboka nadechnul. "Co tě sem přivádí? Po tak dlouhé době."

"Měl jsem své důvody." Matt ani na chvilku neodtrhnul oči od klína, ačkoli v očích pastora se odrážel soucit.

"Něco, o co by ses se mnou chtěl podělit?"

"Připadám si, jako by mě Bůh opustil." Vzhlédnul k teď už zamračené tváři staršího muže.

"Proč si to myslíš?"

"Za posledních osmnáct měsíců jsem ztratil svého snoubence a dědečka. Proč to Bůh udělal?"

"Na to neznám odpověď. Nikdo neví, jak Pán pracuje. Musíme však věřit, že je tu jistý plán, podle kterého všechno funguje, jak má. Jen musíš věřit." Matt se lehce usmál a podíval se na zpěvník položený na stojánku před ním.

"Věříte, že Bůh může poslat anděly, aby na nás dávali pozor?"

"Věřím, ty ne?" Matt se zarazil, ale usmál se.

"Věřím... už. Přišel za Vámi někdy nějaký?" Muž se zadíval zmateně.

"Proč se mě na tohle ptáš, Matthew?" Matt si frustrovaně povzdechnul.

"Jen mám v hlavě nějakou dobu několik otázek."

"Pořád vypadáš utrápeně."

"Jsem." Matt se nadechnul a snažil se přijít na to, jak uspořádat slova, aby to nevypadalo, že se zbláznil. "Pohádal jsem se s přítelem a nejsem si jistý, co s tím mám dělat."

"Můžu se zeptat kvůli čemu?"

"On... má nějakou informaci, která se týká mě, ale nechce mi říct, co to je. Říkal, že je to něco, co nechci vědět."

"A to tě zjevně rozzlobilo."

"Ano. Když je to něco o mě, a já se přímo zeptám co, není jasné, že to chci vědět?"

"Možná tě jen nechtěl rozrušit. Dej mu možnost výběru. Možná ti to řekne, až nastane ten správný čas. Pokud ten čas nastane." Matt přikývnul.

"Díky, otče MacManusi." zvedli se z lavice.

"Uvidíme se na nedělní mši?"

"Nevím."

"Jak to?"

"Protože si v tuhle chvíli nepřipadám v pohodě s Bohem. Jak bych mohl přijít do jeho domu, když cítím tolik nenávisti a opovržení?"

"Možná, je kostel dobrý způsob, jak to s Ním urovnat, Matthew. Přemýšlej o tom." Starší muž se usmál. Matt přikývnul. S jeho rty si pohrával úsměv, když si uvědomil, že otec o Bohu přesmýšlý v mužském rodě. Prošli uličkou a Matt se vydal ke dveřím.

The Fallen - 7/16 - This Is Not Happening...

Tue, 03 Apr 2012 13:26:44 +0200

Zase byla trochu prodleva, ale nedá se nic dělat... Další díl je naštěstí trochu kratší, takže jsem to stihla najednou :)

Chapter 7: This Is Not Happening...

Matt opile svíral svazek klíčů a neúspěšně se snažil zasunout jeden z nich do zámku vchodových dveří. Brian i Zacky si povzdechli a protočili oči. Byla jím stále větší zima. Zack zabručel, došel k Mattovi a vytrhnul mu klíče.

"Kdybysme měli čekat, až to uděláš, zmrzli bysme." zasunul klíč do zámku a odemknul. Otevřel dveře. Všichni tři se nahrnuli do vyhřátého domu. Svlékli si kabáty a pověsili je na věšák vedle dveří.

"Udělejte si pohodlí, já seženu Jacka." řekl Matt. Trochu zakopnul. Brian se natáhnul a zachytil ho, když se začal kymácet.

"Hm, víš kámo... myslím, že by sis měl dát na chvilku pauzu a trochu se vyspat, protože už teď jsi namol." řekl Brian. Matt ho chytil kolem ramen.

"Jsem v pohodě... je mi fajn... jen mi..." Mattova hlava spadla do zadu ve chvíli, kdy usnul. Zack a Brian se na sebe podívali a tiše se zasmáli.

"Vždycky byl takový?" zeptal se Zack, zatímco Brian překlopil Mattovu hlavu zpátky.

"Ne, jen... od té doby, co Josh umřel."

"Oh. Uh, tak ho dostanem do postele, ať se z toho vyspí." Brian přikývnul. Oba se rozešli chodbou. Brian táhl Matta s sebou.

♣

Když došli do ložnice, Brian hodil Matta na postel. Zack se zasmál, protože Matt nevydal žádný zvuk, ani se nepohnul. Povzdechnul si, sednul si na kraj postele a začal mu rozvazovat tkaničky.

"Ty víš, co se stalo Joshovi? Jak umřel?" zeptal se tiše.

"Ne. Jen vím, že on a Matt byli napadeni a že to Matt přežil. Od té doby už není stejný stejný, jako před tím." Brian došel do koupelny a vzal kýbl, který stál u záchudu.

"Jak jste se vy dva seznámili?" Brian se vrátil zpátky a podíval se na Zacka, rozvazujícího zbývající botu.

"Uh, začali jsme se spolu bavit na lince v auto-dílně." Brian si sednul vedle a pomohl mu stáhnout Mattovi botu. Jeho prsty přejeli přes Zackovi, ale ten se rychle odtáhnul.

"Tohle nedělej." řekl rychle. Znovu cítil ten elektrický náboj, který mu přeběhl po kůži, když se ho Brian dotkl.

"Vážně se mě tolik bojíš?" Zack hodil Mattovu botu na zem a zvednul se.

"Nedal si mi moc důvodů, abych se tě nebál." Brian se zvednul a stoupnul si hodně blízko k Zackymu. Jejich dech se míchal. Koukali se jeden druhému do očí a Zack cítil, jak jeho srdeční tep zrychluje.

"Neublížím ti..."

"Zatím." Brian se krátce usmál a natáhnul ruku. Položil mu dlaň na tvář.

"Věř mi... neublížím ti, pokud nebudu muset. Pokud mi nezavdáš důvod, abych musel. Žádal jsem tě, abys odešel, ale to jsi odmítnul. Fascinuješ mě." Zack sevřel oči, když Brian lehce přejel prsty po jeho tváři. Jakmile ucítil jeho dech na svých rtech, prudce otevřel oči. Odtáhnul se a vycouval ke dveřím.

"Tohle se nestane. Ne teď... a ne s tebou." Prošel chodbou do obýváku, sednul si na gauč a omotal kolem sebe deku, která byla přehozená přes opěrku. Brian šel za ním a sednul si na druhý konec gauče. Zacky se na něj pomalu podíval. "O co ses to snažil? Odvést mou pozornost, aby bylo jednodušší mě zabít?" Brian se trochu ušklíbnul a zakroutil hlavou.

"To co jsem řekl, jsem myslel vážně. Zajímáš mě, Zacky."

"Proč?"

"Po celá desetiletí, staletí..." Zack protočil oči.

"Jo, pochopil jsem. Jsi starý. Vymáčkni se." Brian se usmál a Zack poprvé od chvíle, kdy v něm Brian vzbudil strach ze smrti, uviděl v jeho očích srdečnost.

"Každý, koho pro mě poslala padnul velmi rychle. Nezabralo to moc času. Ty, naproti tomu, pro mě můžeš znamenat problém. Co budeš mít z toho, když uspěješ?"

"Jak můžeš vědět, že jsem s tímhle nesouhlasil, aniž bych dostal něco na oplátku?" Brian se uculil.

"Protože jsem cítil, jak se chvěješ, když jsem tě narazil v mém domě na zeď. Cítil jsem tvůj strach, když jsi spatřil ten pokoj. Nechceš tady být. Takže, ptám se znova... co z toho budeš mít?"

"Moji práci." Brian zvednul obočí."

"Práci?"

"Jo. Je tak těžké, tomu věřit?"

"Vůbec ne, jen se mi nepřipadá, že ty bys byl schopný riskovat život kvůli práci. Co dalšího?"

"Nic. To je všechno." Zack zabořil tvář po nos do deky a mumlal prosby za odpuštění, kvůli lži, kterou právě vyslovil. Podíval se na Briana a všimnul si, jak si mne hrudník. Zvednul obočí.

"Jsi v pořádku?" Brian přikývnul a podíval se na Zackyho.

"Jo, je mi fajn." Obklopilo je ticho. Dívali se jeden na druhého a zase se odvraceli ze strachu, že by je ten druhý nachytal.

"Vážně se ti tady dole tak líbí?"

"Jo. Strávil jsem v Nebi málo času, ale vím, že patřím sem, ne tam nahoru."

"Říkali mi, že ti nedala jméno. Jak jsi přišel na Briana?" Brian se podíval na ruce, které měl položené v klíně.

"Um, první, kterého pro mě poslala se jmenoval Brian. Vzal jsem si od něj to, co mi nikdy nebylo dáno." Zack těžce polknul.

"Teď mě trochu mrzí, že jsem se ptal."

"Nemusí. Jsi zvědavý. To je normální. Jsem otevřená kniha. Zeptej se mě na cokoli, co chceš." Zack zakroutil hlavou. Schoulel se na gauči, aby si mohl položit hlavu na opěrku. "Vadilo by ti, kdybych se zeptal na jednu nebo dvě věci?"

"Do toho."

"Máš rodinu? Našel jsi svou druhou polovičku?" Zack ospale zakroutil hlavou.

"Ne. Všechno co tam nahoře mám, jsou mí přátelé a pes." Brian se usmál.

"Máš psa?"

"Jo. Jmenuje se Ichabod."

"Stýská se ti po něm?"

"Jo, ale spíš mám strach, že z něj bude sirotek." Zack zavřel oči. "Slib mi něco."

"Cokoli." odpověděl Brian před tím, než se stihnul zarazit.

"Pokud tady zůstaneš přes noc, nic mi neudělej, zatímco budu spát." Brian se znovu usmál.

"Dávám ti své slovo, že ti neublížím, když budeš spát." Zack se převalil na bok a trochu se na Briana usmál, což způsobilo, že bolest v jeho hrudníku zesílila. Zvednul se a šel do kuchyně. "Tohle nemůže být pravda." řekl tiše a opřel si ruce o linku vedle umyvadla. Zhluboka se nadechnul a zavřel oči. "Tohle se neděje." zašeptal. Podíval se ke stropu. "Zoe... nehraješ fér... nemůžeš poslat mou spřízněnou duši, aby mě dostala zpátky..."

The Fallen - 6/16 - I Want You To Have Faith

Fri, 23 Mar 2012 16:17:40 +0100

V dalším díle se dozvíte, proč už Matt nevěří...

Chapter 6: I Want You To Have Faith

Matt několik dní sledoval, jak se Zack motá po jeho domě. Upřímně... malý, nic nedělající anděl bez křídel, který zabíral místo na jeho gauči, ho začínal trochu unavovat. Každé ráno, ta samá rutina. Matt vstal, oblékl se a došel do obýváku. Podíval se na Zacka na gauči, zakrytého jednou nebo dvěma dekami a šel do kuchyně. Ale v jeden den najednou nebylo nic, jako obvykle. Matt došel do obýváku, ale Zacka nikde nenašel. Povzdechnul si, došel do kuchyně a vzal si hrnek na kávu. Sednul si za stůl. Jeho pozornost upoutal přeložený kousek papíru. Zvednul ho a otevřel.

Matte,

Mockrát děkuju za tvou pohostinost. Musím si jít ujasnit některé věci, o kterých jsem si kdysi myslel, že jsou pravda, ale ukázalo se, že nejsou nic než jen lži. Prosím, dávej na sebe pozor. Snad se zase brzy setkáme.

Zack

Zase si povzdechnul a položil papír na stůl. Musel si to přiznat. Byl rád, když tu měl Zackyho a nezáleželo na tom, co mu vyprávěl. "Možná úplně nevěřím všemu, co mi Zack řekl, ale prosím, ujisti se, že je v bezpečí, a když uznáš za vhodné, přiveď ho zpátky." řekl tiše, zatímco, sledoval vzkaz na stole. Zvednul se a udělal si kávu před tím, než vyrazil do práce.

♣

Zacky seděl na pláži a tisknul k sobě kabát. Sledoval jak vlny narážejí na pobřeží. Krása východu slunce ho přinutila usmát se. Uslyšel za sebou kroky. Když mu začalo zvonit v uších, ztuhnul. "Jestli mě jdeš zabít, aspoň bys to mohl udělat ve férovém souboji." řekl, aniž by se otočil.

"Nepřišel jsem tě zabít, Zacky." ozval se Brianův jemný hlas, za jeho zády. "Aspoň ne teď." sednul si vedle Zackyho a trochu se usmál. Sundal si kožený hlobouk, který měl na hlavě a položil ho do písku.

"Proč tu tedy jsi? Abys mě ještě víc vyděsil? Nemyslím si, že je to vůbec možné."

"Jsem tady, abych si užil východ slunce. Stejně jako ty." Zacky se podíval vedle sebe. "Ona vážně věděla, co dělá, když tohle vytvářela, že jo?"

"Vážně musíš tohle dělat?" Brian zvednul obočí a podíval se na Zackyho.

"Dělat co?"

"Snažit se být můj přítel po tom, cos mi udělal na Štědrý den. Vím, jaké máš se mnou plány. Proč urážíš mou inteligenci tím, že se snažíš být přátelský?"

"Budeš mi věřit, když řeknu, že jsem se v tobě možná mýlil? Třeba chci zjistit, co tě dělá tak neobyčejného, že tě sem pro mě poslala."

"Proč? Abys odhalil mé slabé stránky?" Bolest na hrudi sílila s každým okamžikem, který Brian trávil v blízkosti Zackyho.

"Vždycky jsi takhle podrážděný?"

"Ne. Jenom když zjistím, že ta, o které jsem si myslel, že mě bezvýhradně miluje, mě sem poslala na smrt. Všechno, co jsem věděl byla, a stále je zasraná lež."

"Ne úplně. Neposlala by tě sem, kdyby si nemyslela, že můžeš uspět." Zack se na něj zmateně podíval.

"Počkej... Bráníš ženu, ke které se tak vehementně odmítáš vrátit?" Brian lehce pokrčil rameny.

"Jo... ale má svoje dobré stránky. Udělala mě špatně, ale nevěřím, že by záměrně poslala svou nejvíc opatrovanou bytost, kdyby si nemyslela, že může vyhrát."

"Tomu vážně věříš?"

"Jo."

"Co ti udělala? Proč ji nenávidíš tolik, že se kvůli ní odmítáš vrátit domů do ráje?" Brian si povzdechnul. Jeho pohled se stočil zpátky k oceánu.

"Odtrhla mě od mé spřízněné duše. Když jsem dostal kuráž se jí postavit, vykázala mě z Nebe."

"Proč by to dělala? Vždycky chtěla, abychom byli v párech a šťastní. Ne abychom se cítili mizerně."

"Teď už ano. Ale vždycky nebyla tak benevolentní Bůh, jako je teď. Bývala hrozivá a pomstychtivá. Nikdy jsi nečetl tu knihu, do které tolik lidí vkládá svou víru?"

"Ve skutečnosti, jo. Četl jsem ji, ale nepamatuju si, že by někdy v historii byla taková na své anděly." Zacky se podíval na moře. "Co se stalo tvé spřízněné duši?" Brian pokrčil rameny a znovu se na něj podíval.

"Nevím. Nikdy jsem ji nebo jeho nenašel. Nikdy jsem k tomu neměl příležiítost."

"A nestačí to k tomu, aby ses chtěl vrátit domů?" Brian zakroutil hlavou.

"Ne. Proč ty se tam chceš vrátit?"

"Vždycky to byl můj domov." řekl tiše. "Neznám nic jiného."

"Možná je čas otevřít oči a zjistit, co ti může tenhle svět nabídnout. Možná si to tu oblíbíš víc, než bys myslel." Zack se krátce sarkasticky zasmál.

"O tom pochybuju."

"Proč?"

"Byl jsem tady před tím několikrát. Nikdy to nebylo ani trochu dobrý. Proč by to tentokrát mělo být jinak?"

"Kolikrát jsi tu byl?"

"Víckrát, než bych si chtěl pamatovat. Proč tě to zajímá?"

"Protože mě to zajímá. Odpovíš mi?"

"Myslím, že jsem tu byl tak padesátkrát. Z toho nebo onoho důvodu."

"A za tu dobu se ti nepřiodilo nic dobrého?"

"Ne. Několikrát mi ublížili. Musím mít napsaný na čele, že jsem terč."

"V tobě je tolik vzteku, víš to?" Zack se zamračil.

"Kdyby tě při každé příležitosti na Zemi zmlátili tak, že si přeješ být mrtvý, taky bys z toho nebyl šťastný."

"Fakt to bylo tak hrozný?" Zack přikývnul.

"Při Francouzské revoluci mi málem setnuli hlavu. Jen tak tak jsem se vrátil domů."

"Wau. Jak ses dostal do takových situací?" Zack pokrčil rameny.

"Většinou jsem nevěděl. Někdy jsem měl pocit, že mě sem posílala za trest."

"A to si všichni myslí, že jsme její nejcennější výtvory." Zack zakroutil hlavou.

"Ne... Ty jsi její nejcennější výtvor. Dala to jasně najevo, když jsem jí viděl naposledy. Před tím, než mě poslali sem.

"To muselo bolet."

"Bolí to, nebudu lhát, ale co mám dělat?" Zack zvednul ruku a lehce si přejel přes hrudník.

"Jsi v pořádku?"

"Jo, je mi fajn." Zvednul se. "Cením si, že jsi ke mě byl zdvořilý, ale myslím, že už bych měl jít."

"Určitě?" zeptal se Brian. Zvednul hlobouk a stoupnul si. Zacky se zhluboka nadechnul.

"Jo. Musím najít místo, kde bych na pár dní zůstal." Brain nakrčil obočí.

"Myslel jsem, že jsi u Matta."

"Byl jsem, ale bylo těžký být u někoho, kdo tě úplně nechápe."

"Co tím myslíš? Je jeden z nejotevřenějších lidí, co znám."

"Jo. Myslí si, že jsem blázen a v tuhle chvíli mu to ani nezazlývám." Brian přikývnul a dal si klobouk na hlavu.

"Koukni, Zacky. Kdyby sis chtěl promluvit, můžeš přijít za mnou."

"Jo, jako kdybych mohl. Zapomněl jsi na to, že jsem viděl tvůj pokoj s trofejemi?" podíval se na Briana.

"Wau. Ona tě vážně nestvořila ani s kapkou odpuštění, že jo?" Zacky se mu podíval do tváře.

"Ptáš se mě na odpuštění, když jsi mě strčil do místnosti, kde nebylo nic jinýho než křídla tvých mrtvých bratrů na zdi? Chtěl bych vidět tebe... osle." odstrčil ho a naštvaně se vydal pryč.

♣

Matt seděl po práci ve svém oblíbeném baru. Ucucával pivo, které pomalu začínalo teplat. Neslyšel o Zackovi dva dny a začínal si trochu dělat starosti. Ucítil dotek na rameni. Zvednul hlavu a podíval se do tmavě hnědých očí Briana. Oba se usmáli. Brian si sednul na volnou židličku vedle něj.

"Vypadáš, jako kdyby ti někdo zastřelil psa." řekl Brian. Mattovi oči se vrátily zpátky k půlltiru, který měl před sebou. Co se děje?"

"Nic." zastavil se před nimi barman.

"Dáš si další pivo, Matte?" zepal se a podíval se na zkroušeného muže. Matt vzhlédnul a přikývnul. Barman se kouknul na Briana. "Co si dáš?"

"Uh, dám si pivo." odpověděl a pomalu vydechnul. Muž přikývnul a odešel. "Jak dlouho jsme přátelé?" Matt vzhlédnul.

"Myslím, že deset let. Proč?"

"Snažím se přijít na to, proč si najednou myslíš, že mi to nemůžeš říct." Matt si povzdechnul a napil se piva. Sklonil hlavu a odsunul od sebe sklenici.

"Neslyšel jsem o Zackovi poslední dva dny. Mám strach, že se mu něco stalo." Brian kývnul na barmana, který před ně postavil dva půllitry. Vytáhnul peněženku a podal mu několik bankovek.

"Zbytek si nechte." muž přikývnul, zvednul Mattovo teplé pivo a vzdálil se. "Proč odešel? Myslel jsem, že u tebe měl nějakou dobu zůstat."

"Měl. Před pár dny jsem se vzbudil a když jsem došel do obýváku, byl pryč. Nechal mi vzkaz, ve kterém mi děkuje, že jsem ho tam nechal a to bylo všechno. Byl pryč." Brian se napil piva a prohlédnul si místnost. Spatřil Zacka, sedícího v boxu v rohu se skleničkou a lahví Jacka Danielse. "Já... prostě mi chybí." Brian se lehce usmál.

"Tak proč mu to neřekneš? Jsem si jistý, že kdyby věděl, jak ti je, tak by se vrátil."

"Řekl bych mu to, kdybych věděl, kde je. Takhle to je k ničemu." Brian otočil Matta na židličce směrem k Zackymu.

"Běž si s ním promluvit." Matt okamžitě vzal sklenici a vydal se k izolovanému stolku v rohu.

"Ahoj." pozdravil. Z jukeboxu v rohu se linula hudba. Zack trochu překvapeně vzhlédnul. Zvednul ruku a přejel si po středu hrudníku.

"Ahoj."

"Um. Můžu s tebou chvilku mluvit?" Zacky se trochu posunul a přikývnul. Matt si sednul vedle a položil svou sklenici na stůl. "Proč jsi odešel?"

"Jak bych mohl zůstat? Nevěřil jsi mi ani slovo z toho, co jsem říkal. Ani po tom, co jsi mluvil s jedním z mých nadřízených." otočil do sebe panáka a nalil si dalšího.

"Není lehký se vypořádat s někým, kdo ti tvrdí, že je anděl, a že jeho nejlepší kamarád jim jde po krku. Jak jsi mohl čekat, že budu reagovat jinak?"

"Asi jsem v tebe měl přehnanou důvěru. Moje chyba."

"Zacky co ode mě chceš?"

"Chci abys věřil, Matte. Chci abys věřil, že ti říkám pravdu, že existují věci, které nedokážeš vysvětlit nebo se ti nezdají... Chci, abys věřil, že existuje Bůh..." podíval se na skleničku před sebou. "I když já v Ní teďka moc nevěřím..." zašeptal. Matt si ustrknul piva a položil mu ruku na záda.

"Chceš vědět, proč už nevěřím?" Zack se na něj podíval a přikývnul.

"Řekni mi to, prosím." Matt si povzdechnul a začal si uspořádávat myšlenky.

"Můj přítel... Můj snoubenec. Zavraždili ho před osmnácti měsíci. Musel jsem se na to koukat..." Zack krátce zalapal po dechu.

♣

"Zlato, co kdybychom dneska šli ven?" zeptal se Josh, když vešel do obýváku. Prohlížel si doručenou poštu. Matt s úsměvem vzhlédnul.

"Jsem docela unavený. Co máš na mysli?" Josh se usmál, položil poštu na konferenční stolek a sednul si Mattovi na klín. Matt omotal paže kolem jeho pasu.

"No, mohli bychom se projít a půjčit si třeba nějaký film nebo dva, dát si zmrzku a zbytek noci se milovat?" Matt se znovu usmál. Josh se naklonil a něžně ho políbil.

"To zní fajn, ale... co kdybychom přeskočili procházku a skočili pro zmrzlinu, abych ji na tebe mohl natřít a potom slízat?" Z Joshových rtů uniklo tiché zavzdychání. Mattovi ruce sjely níž a sevřely jeho zadek. Josh přikývnul a přitiskl své boky k jeho. "Hm, zdá se, že někomu se tenhle plán líbí." Josh se usmál a znovu kývnul.

"Tak jdeme." Matt zamručel a povolil sevření. Oba se zvedli a Matt vzal klíče z háčku na dveřích. Vyšli ven a vydali se po chodníku ulicí. "Víš, měli bychom investovat do auta."

"Proč? Jsem rád, že s tebou takhle můžu trávit čas a povídat si." Josh se přitiskl k Mattovi a vzal ho kolem pasu.

"Jo, ale je celkem problém, když chodíme do obchodu a musíme všechno tahat v papírových pytlích." Matt se tiše zasmál.

"Jo, to je problém, ale pořád ne takový, aby mě nutil koupit auto."

"Hm, a co třeba sex, který bychom mohli mít v tom autě. Donutilo by tě to zvážit?" Josh ho lehce políbil na krk. Matt těžce vydechnul.

"Co jsem ti říkal o líbání na tohle místo?" Přes Joshovu tvář se roztáhl nevinný výraz. "Abych to dělal pořád?"

"Pokračuj v tom a nikdy se nedostaneme ke zmrzlině." Josh se naklonil blíž k jeho uchu.

"Proti tomu nic nemám." vydechnul. Matt ho chytil za ruku a odtáhnul do postranní uličky. Jakmile byly tam, opřel ho zády o zeď a své boky přitiskl k němu. Pomalu přejel jazykem po Joshově dolním rtu. Josh otevřel pusu a nechal jeho jazyk vniknout dovnitř a prozkoumat sladkost úst jeho milence. Josh pevně sevřel lem Mattova trička. Pomalu ho začal vytahovat a odhalovat vypracované svaly, které tak obdivoval při jejich milostných hrátkách.

"Ale, ale, ale... Co to tu máme? Párek šukajících buzíků, schovávajících se za rohem." ozvali se dva muži za nimi. Matt se otočil právě ve chvíli, kdy proti němu vyrazila kovová trubka. Ucítil náraz a potom všechno zčernalo.

♣

Když se Matt probudil, zjistil, že má ruce svázané za zády a je na kolenou. Uslyšel ztrápený výkřik. Okamžitě se podíval směrem, ze kterého se ozval. Když spatřil, jak dva muži drží jeho přítele, zatímco ho třetí bije, okamžitě se v něm vzedmul vztek. Snažil se zvednout, ale zastavil ho další muž, který přitiskl pistoli k jeho spánku.

"To není moc dobrej nápat, pokud chceš vyváznout živej." zavrčel muž.

"Proč to děláte?" zeptal se bezradně. Otázka byla zodpovězena ve chvíli, kdy se muž, který způsoboval Joshovu bolest, otočil.

"Oh, je fajn, že jsi se probudil. Právě je čas na show." Zašklebil se na Matta.

"Prosím, nechte nás jít." zašeptal prosebně.

"Tím bychom přišli o všechnu zábavu. Ne?" Muž strčil Joshe na zem a pokynul oběma mužům, aby si klekli a drželi ho za zápěstí.

"Ne... prosím..." Zašeptal Josh, zatímco si muž, který byl patrně jejich šéf, rozepnul pásek. "Bože, prosím, pomoz mi..." řekl Josh a zavřel oči. Matt sklonil hlavu. Muž, který ho hlídal mu ji za vlasy zvednul.

"Tohle nedělej. Nic bys neviděl." řekl a trochu se zasmál. Matt se podíval na Joshe. Jejich oči se setkaly. Beze slov si řekli "promiň" a "miluju tě", když si muž kleknul mezi Joshovi nohy. Bez váhání do něj silou pronikl. Ozval se výkřik, který Matt za všechna léta, která byli spolu, od svého přítele nikdy neslyšel. Z Mattových očí začaly stékat slzy a rozmazávaly scénu před ním, zatímco muž vzdychal s každým přírazem do těla osoby, za kterou by Matt dal svůj život.

"Oh, Bože... už chápu, proč tohle homouši dělaj." Mattův žaludek se kroutil s každým Joshovým výkřikem a vzlyknutím. Muž naposledy přirazil a s hlubokým zaskučením se udělal do znásilněného těla pod sebou. Pomalu se zvednul, natáhnul si džíny a zašklebil se na Matta. Pokynul chlápkovi, který stál za ním. Ten přešel k němu a předal mu pistoli. Mattovo srdce se zastavilo, když uslyšel odjištění zbraně, která teď mířila na Joshe. Výstřel mu připadal hlasitější než exploze. Tělo jeho přítele ochablo a pomalu ho opouštěl život.

"NE!!!" zakřičel Matt. Všichni se na něj otočili. Muž znovu natáhnul zbraň a došel ke svázanému Mattovi.

"Neboj se, za chvilku se k němu přidáš." Namířil na Mattův hrudník a vystřelil. Matt spadnul na záda a zalapal po dechu. Znuvu všechno zčernalo.

♣

Když Matt příběh dokončil, dlouze se napil ze sklenice. V Zackyho tváři se odrážel šok. "To je důvod, proč nevěřím, že vůbec existuje Bůh." řekl a položil sklenici. "Kde byla, když nás napadli? Kde byla, když znásilnili a brutálně zabili lásku mýho života? Kde byla, když se z toho ty parchanti dostali kvůli formalitám?" Zack težce polknul, než promluvil.

"Tohle nebyla její vina." Matt zvednul obočí.

"A jak to můžeš vědět? Byl jsi tam, když se to stalo?" Zack se podíval na své ruce, které měl položené na stole.

"Ona nemá vliv na smrt z nepřirozených příčin. Vraždy nejsou její vůle... bylo to něco jiného." Zacky se podíval na Matta. Jeho obvykle zářivé oči zakalily slzy.

"Proč nám nepomohla? Proč ho nechala umřít? Miloval jsem ho. Ve vteřině bych kvůli němu umřel. On... byl... můj život." Jakmile se Matt rozplakal, Zack ho chytil kolem ramen. Popotáhnul, když se i do jeho očí začaly drát slzy.

"Matte, je mi to tak líto." Pamalu ho hladil po zádech. Cítil, jak se chvěje a jeho vzlykání sílí. Zvonění v uších bylo čím dál hlasitější. Vzhlédnul, když k nim došel Brian.

"Co jsi mu sakra uděla?" zeptal se Brain, když se podíval na dva muže v objetí, přičemž jeden z nich plakal.

"To nic není, Briane. Klidně můžeš jít." Brian si sednul vedle Matta a podíval se na Zackyho.

"Je jeden z mých nejlepších kamarádů. V tomhle stavu ho neopustím." Zack přikývnul.

"Myslím, že bychom ho asi měli vzít domů." Brian přkývnul a zvednul se.

"Dojdu pro bundy. Sejdeme se u vchodu."

"Díky, Briane. Vážně... díky." Brian se trochu usmál a odešel pryč. Zacky se kouknul dolů na Matta. "Pojď. Myslím, že je čas jít domů." Matt popotáhnul a zvednul hlavu. Zack se podíval do jeho zarudlých očí a snažil se nemračit. Matt se pomalu naklonil k němu. Zackyho tep se trochu zrychlyl ve chvíli, kdy mu Matt položil ruku na tvář. Jakmile ho Matt nevinně políbil, zavřel oči. Otevřel ústa a když Matt využil šance a vsunul jazyk dovnitř, tiše zavzdychal. Mattův jazyk zkoumal Zackyho ústa a ruce si prohlížely kůži pod jeho tričkem. Zack se neochotně odtáhnul.

"Co se děje?" zeptal se Matt bez dechu. Zacky se podíval do jeho očí a pohladil ho po tváři.

"I když bych strašně moc chtěl... tohle nemůžu." Na Mattově tváři se napůl objevil úsměv.

"Jen jsme se líbali, Zacky."

"Já vím, ale chtěl bych víc." Matt ho nežně vzal za ruku.

"Tak půjdeme domů." Zacky si povzdechnul.

"Matte, tohle nemůžu. Líbíš se mi... moc se mi líbíš, ale je tu někdo jiný, komu patří mé srdce. Cítím to. Nechci udělat něco, co by mohlo ohrozit, že najdu svou spřízněnou duši. A to nezmiňuju to, že bych se cítil, jako bych využil situace po tom, co jsi mi řekl. Prosím, pochop to." Matt se usmál, zvednul Zackovu ruku a políbil ji.

"Naprosto to chápu. No tak. Jdeme. Brian si bude dělat starost, kde jsme." Zack se usmál a přikývnul. Oba se zvedli. Došli ke dveřím k Brianovi, který svíral jejich kabáty. Zack i Matt si je vzali a natáhli před tím, než se všichni tři vydali do chladné noci.

The Fallen - 5/16 - I'm Sorry About The Grass, Man

Wed, 14 Mar 2012 16:01:22 +0100

Omlouvám se za prodlevu, ale fakt nějak nestíhám v poslední době. Nová práce mi nedovoluje tolik času trávit překlady atd. Tak tady další díl.

Chapter 5: I'm Sorry About The Grass, Man

Matt a Zack došli k velkému domu Mattova kamaráda. Když se blížili, Zack si uvědomil, že mu začíná zvonit v uších. Matt si všimnul, jak si je Zacky drbe a vypadá trochu neklidně. Vyšli schody a Matt zaklepal na těžké dubové dveře. Když slyšel, jak si Zack povzdechnul, podíval se na něj.

"Jsi v pořádku, Zacky?" zeptal se. Zacky zvednul oči a podíval se na něj. Pomalu zakroutl hlavou. "Co se děje?"

"Šíleně mi zvoní v uších a nechce to přestat."

"Můžeme jít, jestli chceš." Otevřeli se dveře. Vysoký muž se usmál.

"Nebo ne." řekl Zack a podával se na něj.

"Matte, jak je?" krátce se objali. Jeho tmavě hnědé oči se přesunuly na Zackyho. Vřele se usmál.

"Mám se fajn." odtáhli se a Matt se kouknul na Zackyho. "Tohle je můj kamarád, Zack. Zacky, to je Brian." Zack se usmál a natáhnul ruku. Brian se jí okamžitě chopil a zatřásl s ní, jako by ho znal celý život. Oba ucítili něco, jako kdyby mezi jejich rukama přeskočila elektrická jiskra. Jejich oči se opět setkaly. Oba mysleli na tu stejnou věc. Jsi to ty. Brian byl první, kdo oční kontakt přerušil. Trochu se usmál na Matta.

"Rád tě poznávám, Zacky. Každý Mattův přítel, je i můj přítel." usmáli se. "Pojďte dovnitř. Všichni už jsou tady." Ustoupil a pustil je do chodby. Brian zavřel dveře, zatímco si svlékali bundy. Rychle je vzal a opět se usmál. "Všichni jsou v obýváku. Běžte a udělejte si pohodlí. Dejte si něco k pití, já jen tohle odnesu." Zack i Matt kývli a rozešli se do obýváku. Matt se usmál na dva muže a ženu, kteří seděli v různých křeslech a na gauči. Usrkávali své drinky. Podíval se na Zackyho a lehce mu stisknul paži.

"Zacky, tohle je Johnny, Jamese už znáš a jeho přítelkyně Gia." řekl Matt a Zack se přinutil ke slabému úsměvu.

"Ahoj." řekl tiše. Podíval se na Matta. "Musím si sednout. Necítím se dobře."

"Jasně. Přinesu ti něco k pití." Zack přikývnul a rozešel se ke gauči.

♣

Brian pověsil bundy do skříně a šel do své kanceláře. Zavřel dveře a sednul si za stůl. Opřel si hlavu o opěrku židle a tiše se pro sebe zasmál.

"Takže, jsi mě zase našla, Zoe*. Pořád se nechci vrátit. Ještě ne." povzdechnul si. "To je nejlepší, co umíš? Malý anděl? Selže stejně, jako selhali ostatní, které jsi pro mě poslala." Sednul si a plácnul rukou do stolu. Zvednul se a upravil si vlasy před tím, než vyšel z místnosti a přidal se ke svým hostům.

♣

Když Brian vešel do obýváku, Zack vzhlédnul. Úsměv na jeho tváři byl jakýkoli, jen ne upřímný a Zack to lehce prokouknul. Brian zachytil jeho pohled a krátce se ušklíbnul. Zack seděl na gauči vedle Matta a usrkával pití. Matt se na něj podíval a usmál se.

"Je ti líp, Zacky?" zeptal se. Z jeho očí byl patrný zájem. Zack se na něj podíval a zakroutil hlavou.

"Uhm, kde je koupelna?" zeptal se rychle. Brian se podíval jejich směrem.

"Ukážu ti to." Zack položil skleničku a zvednul se. Následoval Briana z místnosti. Když byly v chodbě, Brian ho přirazil na stěnu. Zack zalapal po dechu. Když zvednul oči k Brianovi, objevil se v jeho očích strach. "Nejdu zpátky!" zavrčel a prsty se zaryl do Zackyho paží. Zack vyjeknul. Snažil se zadržet slzy, které se mu draly do očí. Jeho tělo se začalo trochu třást.

"Co ti udělala?" Brian se zhluboka nadechnul a podával se do očí menšího anděla, kterého držel přitisknutého ke zdi.

"To teď není důležité. Co je... to, že teď ode mě zmizíš, co nejdál. Jestli ne, udělám s tebou to samé, jako s těmi před tebou." Zack nesměle zakroutil hlavou.

"Ne."

"Ne? Víš co jsem udělal ostatním?" Zacky zlomeně vydechnul a zakroutil hlavou.

"Ne, nevím."

"Ukážu ti to." Brian odtáhl Zackyho ke schodům na konci chodby a do druhého podlaží. Stáhnul si z krku klíč a zasunul ho do zámku. Cvakání západky znělo v Zackyho uších jako lavina kamení. Brian stisknul kliku a otevřel dveře. Násilím ho strčil dovnitř. Zack dopadl na všechny čtyři na zaprášenou podlahu. Když se k jeho tváři zvednul oblak prachu, zakašlal. Slyšel, jak se za ním zavřely dveře, takže se rychle vyškrábal na nohy. Brian stisknul vypínač na zdi. Celou místnost zalilo zářivé světlo. Zack se kouknul kolem sebe. Když spatřil páry křídel různých velikostí, visící na zdi a pokryté krví andělů, začal se dávit.

"Oh Bože... pomoz mi." vydechnul. Brian se zlomyslně zasmál.

"Ona ti nepomůže, maličký." Tmavooký muž udělal krok k Zackymu, který instintivně couvnul ke zdi do jednoho páru křídel. "Vezmu si tvá křídla, potom tvou hlavu." se Zackyho tváře se svezla slza.

"Ale proč? Nejsem tady, abych ti ublížil."

"Ona tě sem posala, abys mě přivedl zpátky. To je dostačující."

"Ona tě miluje." zašeptal Zack.

"Nemiluje mě. Nikdy tomu tak nebylo. Nebyl jsem stvořen pro ni." Brian se krátce podíval na podlahu.

"Jak jsi mohl zabít ostatní anděly? Nemáš ani trochu slitování?"

"Slitování? Se mnou ho taky nikdo neměl, když jsem se s ní naposledy setkal. Nepadl jsem v nemilost, jak možná věříš. Byl jsem vykázán." Zack těžce polknul, když ucítil na svém krku pera křídel.

"Co jsi?" Brian se zle ušklíbnul a podíval se do Zackyho očí.

"Něco, co jsi nikdy neviděl, ani jsi o tom neslyšel. Jsem někdo... něco, čeho se v Nebi bojí tolik, že pro mě posílají. Už jsi viděl dost." Zack se pokusil pohnout od zdi, ale Brian byl stále blíž.

"K-kolik...?" zašeptal Zack.

"Přišli pro mě tisíce. Mám jen křídla těch, kteří doopravdy bojovali. Většina byla zničena během vteřiny." Zackymu se obrátil žaludek. Dal si ruku před pusu. Brian se zasmál. "Vidím, že mi poslala dalšího nevinného, který nic neví. Jaká škoda. Jsi docela krásný." natáhl ruku a lehce se dotkl kůže na Zackyho tváři. "Jsi jeden z jejích nejlepších výtvorů, které jsem měl to potěšení potkat. Bude škoda sledovat, jak umíráš."

"Nech mě jít. Prosím. Matt si bude dělat starosti, kde jsem tak dlouho." Brian spustil ruku k tělu a zamyšleně se na něj podíval.

"Nebudeš se za ním schovávat dlouho." Brian ustoupil od Zackyho, který se vyřítil z místnosti. Brian se pro sebe zasmál a zhluboka se nadechnul. "Skončíš stejně, jako ti, kteří přišli před tebou. Nepochybuji o tom." Otočil se na patě a vyšel z pokoje. Bezpečně za sebou zamknul.

♣

Zack spěchal do obýváku. Matt vyskočil z gauče, když viděl, v jakém je stavu. Rychle se vydal k Zackymu a položil mu ruku na rameno.

"Jsi v pořádku?" zeptal se.

"Ne. Musíme jít. Hned... Musíme jít... teď. Oh Bože, budu zvracet..." přitiskl si ruku k puse a vyběhnul ze vchodových dveří. Brian vešel s úsměvem na tváři do obýváku.

"Kde je tvůj kamarád, Matte?"

"Um, myslím, že ti zvrací před domem. Můžeš mi přinést naše věci?"

"Vážně musíte jít?"

"Jo, myslím, že bychom měli. Zjevně se necítí moc dobře." Brian se chápavě usmál.

"Ok, hned budu zpátky." Odešel pryč a Matt se vydal ven. Viděl Zackyho na kolenou na trávě. Dobějl k němu a kleknul si vedle. Když mu položil ruku na záda, Zack defenzivně nadskočil.

"To jsem já. Nic se neděje. Budeš v pořádku." Když se Zack se slzami v očích narovnal, objal ho.

"JAK JSI MI TOHLE MOHLA UDĚLAT?!?!?" křičel směrem k nebi. "VĚDĚLA JSI TO! VĚDĚLA JSI, ČEHO JE SCHOPNÝ! POSLALA JSI MĚ NA SMRT!" Zack se těžce opřel o Matta a zavzlykal. Matt, který nevěděl, co jiného dělat, ho něžně hladil ve vlasech. Zack zabořil obliček do Mattova ramene. "Věděla to. Věděla! Nikdy jsem se neměl vrátit zpátky, Matte. Mám tady umřít... sám." Zack ho chytl kolem pasu. Matt si povzdechnul.

Brian stál ve dveřích a celou scénu sledoval. Při pomyšlení, že trápení malého anděla způsobil, se trochu usmál, ale někde uvnitř, za vším tím veselím, ucítil bodnutí bolesti. Pomalu sešel schody a došel ke dvěma mužům na trávě. Matt vzhlédnul a slabě se usmál.

"Omlouvám se za ten trávník." řekl Matt.

"To nic. Měl bys ho vzít domů, jestli je mu fakt zle." Matt přikývnul.

"Tak pojď, Zacky. Musíme jít." Oba se postavili. Zack se na Briana ani jednou nepodíval. Matt si od něj vzal bundy a podal Brianovi ruku. "Zavolám ti později. Možná bychom mohli jít do baru." Brian se usmál a přikývnul.

"Postarej se o něj." kývnul směrem k Zackymu.

"Postarám. Díky, že jsi nás pozval." Brian se usmál a vrátil se do domu. Matt podal Zackovi bundu. "Co se stalo?" Zacky pomalu prostrčil paže rukávy.

"Brian..." zvednul uslzené oči k Mattovi. "On je Padlý." Matt si ho zmateně prohlédnul, zatímco si natahoval bundu.

"Co je to? Nějaký krycí jméno?" Zack zakroutil hlavou. Oba se rozešli k Mattovu domu.

"Vždycky existovaly příběhy o prvním andělu. Nikdo nezná jeho jméno, takže se mu říká Padlý. Brian je ten, pro koho jsem přišel."

"To nemyslíš vážně."

"Copak jsi se sakra za tu dobu, co tu jsem, nic nenaučil?" Zack se podíval na Matta a strčil si ruce do kapes bundy.

"A tohle všechno...?" Zack si povzdechnul.

"Má křídla andělů, která v minulosti zabil. Nechává si je jako trofeje. Skončím jako oni. Mrtví, sám, tady na Zemi." Matt nevěřícně zakroutil hlavou.

"Tomu nevěřím. Brian by neudělal něco tak... tak... strašného. Pro Krista, pracuje jako pečovatel o děti. A je dobrovolník ve zvířecím útulku." Zack se na něj prosebně podíval.

"Matte, musíš mi věřit."

"A když budu? Co budeš dělat?"

"Nevím. Odmítá se vrátit. A zjevně nemůžu použít sílu. Jsem v háji." potom bylo ticho a zůstalo to tak po zbytek cesty.

♣

Brian ležel na posteli ve svém tmavém pokoji. Sledoval stíny stromů na stropě, když jeho myšlenky zabloudily k Zackymu. Lehce se pro sebe usmál.

"Musí být důvod, proč jsi mi poslala tak slabého anděla, Zoe. Víš, že se mi v ničem nemůže rovnat." Zavřel oči a když se mu před nimi objevil obrázek Zackyho, usmál se. "Je vážně krásný. Myslím, že jeho oči jsou tvůj nejlepší výtvor." Zhluboka se nadechnul, když ucítil svou sílící erekci. Jeho myšlenky se ze zničení Zacka měnili v představy, kdy je malý anděl na něm.

Když si uvědomil, jak silně se ho fantazie zmocnila, prudce otevřel oči. Uculil se a znovu se podíval na stíny na stropě.

"Už vím... poslala jsi ho sem, aby mě svedl a donutil vrátit se. To se ti nepodaří. Vezmu si ho a potom ho zabiju. Stejně jako jsem to udělal s ostatními krásnými anděly, které jsi poslala na smrt." Usmál se a převalil se na bok. Spánek se dostavil rychle, i když trochu trhaně.

Poznámka autorky:
*Zoe je jméno, které se datuje do starověkého Řecka. Znamená Život. Nápad s křídli na zdi je Z Masters Of Horror: Cigarette Burns.

Bring ´Em Down - New Video

Fri, 09 Mar 2012 12:32:31 +0100

Tak máme tady první video k chystanému albu Weapons... Bring ´Em Down pod perexem.

Vrrr Ian je sexy, i když je takhle dobitej... možná o to víc :D

Adrenaline Mob - Omerta preview

Mon, 27 Feb 2012 15:07:19 +0100

O tomhle projektu jsem sem ještě nepsala, takže ho trochu uvedeme, pro ty, kteří neznají.

Jedná se o projekt několika skvělých muzikantů, konkrétně Mika Portnoye (ex-Dream Theater), Russela Alena (Symphony-X), Mika Orlanda (pracoval např se Zakkem Wyldem) a Johna Moyera (Disturbed)... to je parta co ;)

Adrenaline Mob bude vydávat své první studiové album s názvem Omerta. No a preview si můžete poslechnout na jejich Facebooku. Stačí dát Like.

V prvním songu můžete slyšet skvělou Lzzy Hale z Halestorm.

No a co mě ještě zaujalo, že 16.6.2012 budou hrát ve Vídni v Szene. Docela ráda bych tuhle akci navštívila :)

Tenhle článek specálně pro Silvi, protože jsem si jistá, že se jí to bude líbit :)

The Fallen - 4/16 - So You Are A Virgin?

Thu, 23 Feb 2012 15:28:09 +0100

Tak konečně. Trochu mi to trvalo, omlouvám se, ale v poslední době mám nějak moc práce :/.

Chapter 4: So You Are A Virgin?

Následující ráno Zackyho probudily zvuky zavíraní a otevírání skřínek v kuchyni. Sednul si a protřel si oči. Potom natáhnul ruce nad hlavu.

"Matte? Je všechno v pořádku?" zeptal se opatrně.

"Jo... jen hledám nějakej Tylenol a dělám si kafe. Chceš taky?" Zack se zvednul z gauče a rozešel se do kuchyně.

"Jo, kafe by bylo fajn." Sednnul si za malý stolek uprostřed místnosti. "Jak ti je?"

"Jako kdyby mi v hlavě skákali Clydesdalové (pozn. plemeno těžkých koní), ale jinak, super..."

"Chceš abych ti udělal snídani nebo něco?" Matt si sednul ke stolu s lahvičkou Tylenolu.

"Strávil jsem poslední dvě hodiny zvracením snad všeho, co jsem kdy v životě snědl. Ne, zvládnu to bez snídaně, jestli ti to nevadí." Strčil si dvě pilulky do pusy a na sucho je spolknul. Zack zvednul obočí a podíval se na druhý konec stolu.

"Jsi na mě naštvaný z nějakého důvodu? Udělal jsem chybu, když jsem se ujistil, že se dostaneš v pořádku domů?"

"Ne. Nejsem naštvaný na tebe, ale na Jamese." Když prskání kávovaru oznámilo, že káva je hotová, Zack se zvednul a vzal z linky dva hrnky.

"A proč?"

"To on se měl ujistit, že se dostanu domů v pořádku." Zack naplnil jeden a hned na to druhý hrnek.

"On to udělal. Měl mě, abych šel s tebou. Proč bys měl být naštvaný?"

"Hodil to na tebe, aby mohl jít domů za svou přítelkyní, Giou. Slíbil mi, že to neudělá." Zack se vrátil a položil hrnky na stůl před tím, než si sednul.

"Co tě na tom tak žere? To, že má doma někoho, za kým může jít nebo to, že nešel domů s tebou?" Zack si usrknul kávy.

"Hele, jestli něco naznačuješ o mě a Jamesovi, tak přestaň. Jsme přátelé roky, už od střední. Byl jediný, kdo tu pro mě byl když..." Matt se znenadání zarazil a podíval se dolů na stůl.

"Když co? Mě to můžeš říct."

"Ne, tohle ne." Zack pokrčil rameny.

"Fajn. Kdykoli bys chtěl, tak za mnou můžeš přijít a promluvit si. Jsem si jistý, že mě najdeš. Uh, nevadilo by ti, kdybych si dal sprchu, než půjdu?"

"Andělská sprcha?" Zack se usmál a zvednul se.

"Myslel jsem, že nevěříš, že jsem anděl." Matt vzhlédnul a pokrčil rameny.

"Jen proto, že tomu nevěřím, ještě nemusím ničit tvou představu." Zack se zhluboka nadechnul a otočil se ke dveřím.

"Díky za důvěru, Matte. To je fakt ohromný." Z každého Zackova slova čišel sarkasmus. Odešel z kuchyně a nechal Matta s tichým skučením a hlavou položenou na pažích.

...

Zack vešel do koupelny a zavřel za sebou dveře. Odtáhnul závěs sprchy a pustil vodu. Stál před zrcadlem a díval se na sebe. Prohlížel si každý záhyb své tváře. "Nedivím se, že mi nevěří, že jsem anděl. Vypadám, jako kdyby na mě sáhla smrt. Jak ho mám přesvědčit, že bude zase potřebovat víru, když ani nedokážu přesvědčit sám sebe, že tuhle misi přežiju?" Pomalu si stáhnul svetr a položil ho na sklopené prkénko záchodu. Jeden po druhém rozepnul knoflíky košile. Když ji roztáhnul, spatřil uprostřed hrudníku vytetovaný obrovský keltský kříž. "Kde se to tu sakra vzalo?" Stáhnul s košili z ramen a položil ji ke svetru. Prsty přejel po novém tetování, které zdobilo jeho kůži. Nevšímal si portrétu idealizovaného Ježíše a Pany Marie ani letícího anděla na pravém předloktí. Když konečně dovolil očím, aby si prohlédly zářivé barvy na ruce, podíval se ke stropu. "Jestli je tohle způsob, jak mě donutit, abych nezapomněl svou víru, tak to nefunguje. Mám všechnu víru světa v to, že Ona existuje, ale dost málo víry v sebe." Poslední část zašeptal.

"Zacky, jsi v pořádku?" zeptal se Matt z ložnice. Zack se podíval ke dveřím.

"J-jo. Jsem v pohodě. Jen jsem myslel nahlas."

"Ok. Hele, přemýšlel jsem... Pokud nemáš kde zůstat, možná bys mohl na pár dní zůstat tady." Zack se na sebe usmál do zrcadla.

"To je od tebe fakt hezký, ale nechci se vnucovat nebo tak."

"Ne, to je v pohodě. Začínám být docela rád, když jsi kolem."

"Um, tak fajn. Neměl bys nějaké oblečení, které bych si mohl půjčit? A taky bundu?" Slyšel jak se Matt na druhé straně dvěří pro sebe směje.

"Jo, tyhle věci mám, ale nemyslím si, že by se něco hodilo ke tvému škrobenému stylu." Zacky protočil oči.

"V tuhle chvíli je mi to jedno. Potřebuju jen něco, co bych si mohl vzít, dokud si neseženu svoje věci. Nemám tušení, jak dlouho tady budu, ale při nejmenším bych se chtěl cítit trochu pohodlně."

"Dobře, dobře. Nechám ti něco na posteli."

"Vážím si toho. Díky, Matte.

"To není problém." Zack setřel páru ze zrcadla a podíval se na sebe znovu.

"Ok, Benji. Jestli je tohle tvoje práce, tak díky." Zack se usmál, dokončil svlékání a vlezl do sprchy. "Doufám, že se nebudete koukat, jak se sprchuju. To by bylo dost divný... I na tebe, Billy."

♣

Zack vylezl ze sprchy o chvíli později. Z malé poličky na zdi si vzal ručník. Rychle se utřel a omotal si ručník kolem pasu před tím, než otevřel dveře. Vešel do pokoje a usmál se na malou kupičku oblečení na Mattově posteli. Sednul si a s povzdechem zvednul džíny.

"Fakt si potřebuju sehnat svoje oblečení. Tohle mi nikdy nebude." řekl tiše. Matt se objevil ve dveřích a krátce se zarazil.

"Promiň, myslel jsem, že jsi ještě ve sprše." Zack se trochu usmál.

"To je v pohodě." Matt si prohlížel barevné obrázky na Zackově hrudníku a ruce.

"Víš, že na tak upjatýho chlápka, na sobě máš celkem zajímavý umělecký dílo?" Matt popošel do ložnice a sednul si na židli u stolu. Zack se podíval na svou potetovanou kůži.

"Jo. Řekl bych, že je to práce mého kamaráda, Benjiho. Je asi jediný, kdo se snaží jít proti proudu a být odlišný." Matt se zasmál a opřel se.

"Je těžké ti věřit, že jsi z Nebe, víš to?" Zack přikývnul a podíval se kolem sebe.

"Uh, myslíš, že bychom se o tom mohli bavit, až budu mít něco na sobě?" Matt vyskočil.

"Oh, promiň. Nechám tě obléct." Trochu se začervenal, vyšel ven z pokoje a zavřel za sebou dveře. Prošel krátkou chodbou. Když míjel kuchyň, začal zvonit telefon. Povzdechnul si, sednul si na gauč a zvednul sluchátko z místa, kam ho Zack ráno odhodil. Stisknul tlačítko.

"Haló?"

"Matte, tady Brian." Na jeho tváři se objevil úsměv.

"Čau Briane, co se děje?"

"Nic moc. Chtěl jsem se jen ujistit, že dneska přijdeš na večeři." Matt se podíval k zavřeným dveřím ložnice.

"Uh, jo. Nebude vadit, když někoho vezmu s sebou?"

"Konečně jsi potkal někoho nového?" Matt zaznamenal naději v jeho hlase.

"Bohužel, ne. Je to jen kamarád. Takže nevadí?"

"Ne, to by mělo být fajn. Bude tam dost místo pro další osobu."

"Takže tam budeme jen my tři?"

"Um, ne. Pozval jsem pár dalších lidí. Něco jako párty s večeří." Matt zaskučel a zavřel oči.

"Nebudu se na to muset nijak strojit, že ne?" Brian se tiše zasmál.

"Ne víc, než se strojíš obvykle. Jen si neber džíny prosím. Konec konců, je to vyjímečný den." Matt kývnul.

"No dobře. Budeme tam ve tři."

"Super. uvidíme se později."

"Čau." Matt ukončil hovor a položil sluchátko na své místo na stole. Zack otevřel dveře ložnice. Jakmile ho Matt uviděl, uculil se. Oblečení pro něj bylo zjěvně příliš velké.

"Ani nezačínej." řekl Zack a došoural se do obýváku. "S tímhle materiálem jsem udělal nejlepší, co se dalo." Když si ho Matt od zhora dolů prohlížel, musel dusit smích.

"Víš, že na sebe možná nic neseženeš dřív než zítra? A i tak to bude šílenství, kvůli všem, co budou nakupovat nebo vracet dárky." Zack si povzdechnul a sednul si na druhý konec gauče.

"Jo. vím." prohrábnul si navlhlé vlasy.

"Ok, takže... řekni mi neco víc o Nebi." Zack šokovaně vzhlédnul.

"Proč? Nevěříš mi. Myslíš si, že mám nějaký halucinace. Proč se obtěžuješ?"

"Včera v noci ti vyprávění nevadilo. Možná jsem zvědavý. Možná ti chci věřit, ale potřebuju nějaký hmatatelný důkaz. Můžeš mi ho dát?" Zack zakroutil hlavou a pomalu se podíval na koberec pod jeho bosýma nohama.

"Ne. Jsem anděl bez křídel, pro Krista. Neumím létat, nemám žádnou magickou moc. Jediné co mám je to, co jsem ti řekl."

"Ok, můžu se aspoň na něco zeptat." Zack zvednul oči a podával se na Matta.

"Co?"

"Jak ti sakra může procházet to, jak mluvíš?" na Zackyho tváři se roztáhl úsměv a trochu se mu rozsvítily oči. Zhluboka se nadechnul a přitáhnul si nohy pod sebe.

"No, neprochází... tam nahoře. Dávat si pozor na jazyk je něco jako nepsané pravdilo. Ale tady dole, jsem volný." uličnicky se uculil.

"Takže... můžeš brát jméno boží nadarmo a nic se ti nestane?"

"To jsem neřekl. Pokaždé, když to někdo z nás udělá, se to zaznamená a musíme se za to zodpovídat. Stejně jako Vy tady dole."

"Jak to probíhá?" Zack chytnul nit na lemu obrovského černého trička, co měl na sobě.

"Každý čin, co uděláš, nezáleží na tom, jak velký nebo malý, se zaznamenává. Když umřeš, za všechno se musíš zodpovídat... a když říkám za všechno, myslím to vážně. Od první chvíle, kdy jsi nadával, po lidi, kterým jsi za celý život ublížil. Přinutí tě cítit jejich bolest." Zack znovu vzhlédnul. "Předpokládám, že to samé se děje i v pekle." Matt se ušklíbnul.

"Takže, to měl Kevin Smith v Dogmatech správně?" Zack lehce přikývnul.

"Trochu. Mrtví nemají přístup k záznamům lidí. Jediní, kdo se k nim dostanou jsou hlídači záznamů a Ona. Ani Její asistent k nim nemůže." Matt si opřel hlavu o dlaň.

"Ty už jsi tady před tím byl, správně?" Zack se zhluboka nadechnul.

"Jo, celkem často. Za trest."

"V Nebi Vás trestají?"

"Jo. Proč je tak těžký, tomu věřit? Musíš nějakým způsobem udržet kázeň. Pro věřtšinu z nás je cesta na zem to samé, jako být na záchytce noc před maturitním plesem."

"Co jsi udělal, že tě sem poslali?"

"Kdy?" Zack se zasmál a očima přejel přes několik tetování na Mattových pažích.

"Co jsi udělal, když jsi tu byl naposledy." Zack trochu zčervenal.

"Stvořil jsem ptakopyska." Matt zvednul obočí a podíval se na Zacka.

"Stvořil jsi zvíře?" Zack přikývnul a trochu se na gauči zavrtěl.

"No, nebylo to tak jednoduchý. Pracoval jsem v DTZ, v Divizi tvorby zvířat. Jedno z pravidel, které jsme museli dodržovat bylo, že nesmíš být pod vlivem čehokoli, když jsi v laboratoři... A..." Zack se nevinně usmál." Šel jsem s přáteli na pár piv a opil jsem se. To bylo ještě tehdy, když jsme nahoře mohli pít. Šel jsem do laboratoře a začal si hrát s pár věcmi. No a tak se zrodil ptakopysk." Matt se začal smát.

"Vždycky jsem věděl, že někdo musel na něčem frčet, aby vzniklo tohle zvíře."

"Yep, to jsem byl já."

"Takže, co se stalo?"

"Poslali mě na rok Zemi, což je zhruba měsíc nahoře."

"Jaký byl rok?"

"Vysadili mě v roce 1863. Přímo doprostředka Občanské války. V době, kdy jsem byl schopný se vrátit do Nebe, jsem byl dvakrát postřelený, bodli mě do paže a mlátili tolikrát, že jsem to přestal počítat."

"Wau. To musíš být už dost starý." Zack protočil oči.

"Jo, nějak tak."

"Kolik ti teda je?" Zack se na něj zamyšleně podíval.

"Víš, po prvních tisíci letech jsem se ztratil. Stejně jako většina Jejích výtvorů jsem starší než zaznamenaný čas. Měl jsem to potěšení sledovat, jak se vyvíjí svět a s ním lidé."

"Vím, že nemáš rodinu a tak, ale máš přátele, že jo?"

"Jo. Mám pár dobrých kamarádů."

"Všichni andělé?"

"Ne, ne všichni. Benji, Joel, Paul a Billy jsou andělé. Ale jeden z mých nejlepších kamarádů je člověk. Jmenuje se Jimmy." Při vzpomínce na něj se Zack usmál.

"Tak mi o nich něco řekni."

"Co chceš vědět?"

"Cokoli, co mi řekneš... všechno." Zack zúžil oči a podíval se na Matta. "Jsem zvědavý. Neříkám, že ti věřím." Zack si povzdechnul.

"Fajn... Benji a Joel jsou dvojčata. Tam nahoře jsou vlastně anomálie."

"Jak to?"

"Jiní andělé dvojčata nejsou. Jsou své vlastní spřízněné duše."

"Jak se to stalo?"

"Když je vytvářela, jejich duše odmítla separaci. Když se nad tím zamyslíš, je to celkem roztomilý. Nikdy před tím se to nestalo a nestalo se to ani od té doby. Jenže i když jsou si vzhledové podobní, jsou uvnitř úplně jiní. Joel je, um... řekl bych že je z nich dvou tišší. Nechce naštvat vedení, asi jako já. Zatímco jeho bratr Benji dělá cokoli, co může způsobit povzdvižení. Zrovna teď má růžové vlasy, nosí oční linky a má všechna možná tetování." Zack se podíval na svou paži. "Myslím, že tahle pozornost, je od něj."

"Tohle si můžete navzájem dělat?"

"Ne, ale protože jsem tady, sledují mě. Můžou se Jí zeptat a udělat cokoli. Je jen na Ní, jestli to povolí nebo ne. Věř mi, neměl jsem ta tetování, když jsem sem přišel." Matt si znovu prohlédnul tetování a usmál se. Natáhnul ruku a přejel prsty po Zackyho právé paži.

"Já nevím, myslím, že ti celkem padnou."

"No, spolu s tím, co mám na hrudi, mám zjevně ještě od ramen až po pás pár křídel. Hádám, že to má být vtip."

"Hm, tak aspoň už máš svá křídla." Matt se zahihňal.

"Strašná sranda. No nic. Paul je moc milej kluk. Moc toho nenamluví, ale když už něco řekne, všichni mu naslouchají. Pak je tu Billy. Býval lehkomyslný a bezstarostný, ale když ho povýšili, nechal všechnu srandu za sebou a začal být vážný. Chová se jako osel..." Zack se podíval ke stropu. "Jo, řekl jsem to, Billy, a nemůžeš s tím nic dělat." Matt se podíval ke stropu.

"Co to děláš?"

"Sledují nás, Matte. Neposlali by mě sem, kdyby nevěděli, co sakra dělám."

"Řekni mi o Jimmym."

"Jsme přátelé nějakých... řekl bych že 650 let nebo tak. Plus mínus rok."

"A on není anděl?"

"Ne, zemřel v Londýně, když byl Velký mor. Pracuje ve stejné budově jako já. Fakt milej chlápek." Zack se na chvilku zarazil. "Máš nějakou rodinu?" Matt pomalu zakroutil hlavou.

"Ne, máma zemřela krátce po tom, co jsem se narodil a můj otec... No, řekněme, že od chvíle, kdy mi bylo patnáct a řekl jsem mu, že jsem bisexuální, nesnesl mít syna, který není normální. Zmlátil mě tolik, že jsem skončil v nemocnici." Zack se snažil bojovat se slzami, které se mu draly do očí.

"Je stále na živu?"

"Já nevím... a v podstatě mě to ani nezajímá. Viděl jsem ho krátce po tom, co mi bylo 24 a nešlo to moc dobře."

"Proč?" Zack se pomalu posunul blíž k němu.

"Potkal jsem muže, se kterým jsem žil. Můj otec řekl, že shořím v pekle - že to co dělám, je hřích."

"To je mi líto." Zack viděl, jak Matt zvednul ruku a otřel si z tváře slzu.

"Nemůžeš za to, že se můj otec narodil jako kretén."

"Máš někoho dalšího?"

"Ne. No, mám přátele, ale z rodiny nikoho. Můj děda si mě vzal, po tom, co mě táta zmlátil."

"A co ten muž, se kterým jsi byl?" Zack věděl, že je vlezlý, ale zvědavost ho přemohla. Zatímco Matt mluvil mu došlo, že by mohl být čas na to, aby zjistil, co se stalo muži z obrázku, který si ráno prohlížel.

"Jmenoval se Josh. Pracovali jsme spolu v dílně a tak nějak se to všechno stalo. Překvapilo nás to, ale cítili jsme, že je to správně. Víš co tím myslím?" Zack pomalu přikývnul. "No, hádám, že bys to pochopil, kdybys našel svou spřízněnou duši." Zack se trohu usmál.

"Ty si pamatuješ, co jsem ti říkal v noci?"

"Jo, možná jsem byl namol, ale slyšel jsem všechno a pamatuju si to. I to, že jsi říkal, že jsem těžší než buvol." Zack cítil, jak červená od tváře až po uši. Podíval se na vycpávky gauče. Matt se zamál se položil mu ruku na paži. "Nic si z toho nedělej. Vím, že jsem kus chlapa. Sakra, vždyť jsem na to pyšnej." Zack se podíval zpátky na Matta.

"Co se stalo Joshovi?"

"Nechci o tom mluvit."

"Dobře..."

"Byl jsi někdy zamilovaný, Zacky?"

"Ne. Cítil jsem touhu, hodně, hodněkrát, ale nemůžu řít, že bych byl někdy zamilovaný."

"Můžete být s jinými anděli nebo lidmi, dokud nenajdete svou druhou polovinu?"

"Jo, můžeme, ale já jsem ještě nenašel nikoho, s kým bych se chtěl intimně sblížit." Matt zvednul obočí. Jeho pohled přetékal skepsí.

"Takže, jsi panic?"

"Je to špatně?"

"Ne, asi ne. Jen jsem si myslel, že za tu dobu by sis dopřál nějaký druh potěšení."

"Taky, že jo. Jen proto, že jsem s nikým nespal, neznamená, že jsem nedělal jiné věci." Zarazil se a na chvilku se zamyslel. "Vlastně, obvykle to bylo tady dole. To, že jsem byl nadžený nebo k tomu měl sklony, se stává jen tady... aspoň mě." Krátce se zamračil. "Jsem fakt divnej, že jo?" Matt zakroutil hlavou.

"Ani ne. Čekáš na někoho výjimečného, to je dobrá věc. Vlastně si myslím, že je to celkem roztomilý." Zack se na něj nevěřícně podíval.

"Ne, nemyslíš. Myslíš si, že jsem nějakej šílenec nebo něco takovýho."

"Zacky, upřímně. Jsi chlápek, kterej se minulou noc objevil uprostřed chodníku a tvrdíš, že jsi anděl. Nemyslím si, že bys pro mě po tom všem mohl být větší blázen."

"To je fakt. Proč mi teda nevěříš?"

"Kdybys byl na mém místě, někdo za tebou přišel a řekl ti, že je anděl, věřil bys mu? Obzvlášť když nemá nic, čím by to dokázal?"

"Myslím, že vím jak to dokázat."

"Jak teda?" Zack se podíval na strop a uculil se.

"Billy, jsi strašnej pitomec. Prosím... pomoz mi. Dokaž mu, že jsem to, co říkám." telefon začal z ničeho nic zvonit. Matt nadskočil. "To bude asi on. No tak, zvedni to." Matt se natáhnul a zvednul sluchátko. Přijal hovor a dal si telefon k uchu.

"Haló?" řekl pomalu. Zack sotva slyšel osobu na druhém konci, ale usmál se, když viděl, jak se Mattovi oči přesunuly k jeho tváři. "Vydržte chvilku." Matt zakryl mikrofon. "To je pro tebe." Zack vzal telefon a dal si ho k uchu."

"Haló?" podíval se do klína.

"Byl bych ti vděčný, kdybys mě přestal urážet." řekl Billy.

"Všechno, co jsem řekl, byla pravda a ty to víš, Billy. Ale díky, že jsi mě z toho dostal, Vážím si toho."

"Jo, proto tady jsme."

"Oh, a kdo je zodpovědný za ta tetování?"

"Benjamin. Vždycky je to on. Měl bys to vědět." Zack se tiše zasmál. "Zase tě zkontrolujeme, ale ne moc brzo." Zack protočil oči.

"Budu se těšit. Prosím všimni si sarkasmu v mém hlase, Billy."

"Jo, jo, jooo." Zack ukončil hovor a podla sluchátko Mattovi.

"Takže, co řekneš na to, co jsem ti vykládal, teď?" Zeptal se Zack Matta, který pokládal telefon na místo.

"No, na promiň, že jsem o tobě pochyboval už je asi pozdě, co?"

"Vůbec ne. Ne všichni jsou ochotní přijmout něco, co se liší od toho, co se v životě naučili, Matte. Ty ano. Myslel sis, že jsem blázen a i tak sis mě vzal domů, byl jsi ke mě laskavý a dovolils, abych tu s tebou několik dní zůstal."

"Jo, ale... uvedl jsi celkem pádný argument. To, že jsi menší a těžko bys mi mohl ublížit." Zack se zasmál. "Jsi pro, abychom dneska někam šli?"

"Asi jo, kam?"

"Můj kamarád, Brian, pořádá malou párty." Zackyho oči naplnily obavy. Matt položil ruku na jeho a usmál se. "Bude to v pohodě. Jen pár přátel. Nikdo nemusí vědět, že jsi... anděl."

"Co si mám vzít na sebe? Všechny tvý věci jsou mi velký a moje jsou v hrozným stavu."

"Můžeš si to vyprat a mělo by to být k téhle příležitosti akorát. To je jediné, co můžeme udělat, dokud si neseženeš víc oblečení." Zack přikývnul, když si Matt stoupnul. "Tak pojď. Ukážu ti, kde je pračka a sušička." Zack se zvednul a následoval Matta do malé prádelny, která byla za kuchyní.

Prague City Festival - New bands

Tue, 14 Feb 2012 13:17:17 +0100

Nedávno jsem psala, že Prague City Festival zveřejnil první kapely (kromě Blink 182, kteří byli známí z loňska). Dneska přibyli Simple Plan a All American Rejects. Obě kapely stejně jako Lostprophets nebo zmiňovaní Blink 182 vystoupí v pátek (1. den festivalu). Festival začíná být dost nabitej. Mohlo by to stát opravdu za to... :)

I Dare You

Tue, 14 Feb 2012 13:14:41 +0100

Můj song of the day... Jedu to dneska pořád dokola... Kdo nezná, měl by si poslechnout, páč je to dokonalý :)

The Fallen - 3/16 - Fucking Kevin Smith

Fri, 10 Feb 2012 16:10:42 +0100

Tak, stihla jsem to ještě při pátku :)

Chapter 3: Fucking Kevin Smith

Matt vyklopýtal z baru, ve kterém byl se svými přáteli, něco po jedné hodině ráno. Jeden z jeho kamarádů ho podpíral.

"Jseš si jistej, že to zvládneš domů, kámo?" zeptal se jeho kamarád. Matt se ušklíbnul.

"Jo, budu v pohodě." pro sebe se zahihňal. "Hele, hádej, co se mi dneska stalo?"

"Co?"

"Potkal jsem anděla." jeho kamarád se krátce zasmál.

"Jo, jasně. Jak se jmenuje?" Matt se podíval na muže, který stál vedle něho.

"Ty mi nevěříš, že ne, Jamesi?"

"Jasně, že jo. Jen jsem se ptal na její jméno. Jak se jmenuje?"

"On... jmenuje se Zack. Přišel z nebe a nadává jako dlaždič a..."

"Ok, myslím, že ti zavolám taxík." James rychle vytáhnul telefon z kapsy a vytočil informace. Matt se potácel kolem autobusové zastávky, než se posadil na lavičku. Sledoval, jak někdo prošel kolem něj a posadil se vedle. Zakalenýma očima koukal na Zacka. Usmál se, když mu pohled oplatil.

"Čau, Zacky. Zrovna jsem o tobě říkal svýmu kamarádovi." Zack se podíval na muže u zastávky s telefonem v ruce.

"Co přesně jsi mu o mě řekl, Matte?" Zack zúžil oči a podíval se na opilého smrtelníka. Matt mu pokynul, aby se naklonil blíž. Zack se donutil, ale málem omdlel ze zápachu alkoholu z Mattových úst.

"Řekl jsem mu... Ššš, je to tajemství..." Matt si položil prst na pusu a začal se smát. Naklonil se blíž k Zackymu a položil mu ruku kolem ramen. "Řekl jsem mu, že jsi anděl." Zack ucítil, jak mu z jeho slov přeběhnul mráz po zádech.

"A co ti na to řekl?"

"Nevěřil mi ani slovo. Myslel si, že jsem toho moc vypil." Zack zamával rukou před jeho obličejem a snažil se rozehnat ten zápach.

"S tím bych souhlasil. Nechal jsi vůbec nějaký pití ostatním?" Matt se zasmál. V tu chvíli k nim došel James.

"Jamesi... Jamesi." Matt ho chytnul za paži a snažil se ho přitáhnout blíž. "Tohle je ten anděl, o kterém jsem ti říkal. Jmenuje se Zack." Zack se podíval na Jamese a trochu se usmál. Zakroutil hlavou, aby naznačil, že nemá tušení, o čem to mluví.

"Rád tě poznávám, Jamesi. Jsem Zack." Usmál se a potřásl si s ním rukou.

"Hele, za pár minut přijede taxík. Můžeš zůstat s ním a ujistit se, že se dostane domů v pořádku?" Zack otevřel pusu, aby něco namítnul. "Jsou Vánoce, někdo na mě doma čeká." Zack si povzdechnul.

"Sotva ho znám. Nebude rád, že mě zase vidí u sebe doma."

"Koukni, prostě se jen ujisti, že se dostane v pohodě domů. Polož ho do postele... Na bok a s kýblem u postele. Bude v pohodě. Až usne, můžeš vypadnout."

"No dobře, fajn." James se usmál a položil mu ruku na rameno.

"Díky, kámo. Máš to u mě." zack přikývnul.

"Jo, jasně..."

"Měj se." James se rozešel směrem k parkovišti, ale ještě se zastavil a otočil se. "Oh, a Veselé Vánoce." Zack se trochu usmál.

"Jo, tobě taky. Jeď opatrně." James zamával a šel pryč. Zack se podíval na Matta, který pokračoval v hihňání a vyprávění vtipů, kterým nikdo nevěnoval pozornost. "No, vypadá to, že nezáleží na tom, jak moc se snažíš, ale asi se mě tak rychle nezbavíš, pane Sandersi." Mattova hlava vyletěla nahoru.

"Tak mi nikdy neříkej!" řekl z ničeho nic naštvaně. "To bylo jméno mého otce."

"No jo, nevyšiluj." Matt se okamžitě uklidnil a položil si hlavu na Zackovo rameno.

"Zacky?"

"Hmm?"

"Zacky?"

"Hmmmm?"

"Zacky?"

"Oh, zatraceně, CO?!?" Matt vzhlédnul s divným výrazem nevinného opilého dítěte.

"Pověz mi o Nebi." Zack se zhluboka nadechnul a zamyslel se.

"A co sakra? Nebudeš si ráno vůbec nic pamatovat. Co chceš vědět?"

"Jaký je Bůh?" Zack protočil oči.

"Víš, možná by se zdálo, že to, že tady máš anděla je něco úžasnýho, ale ve srovnání s Bohyní jsme nic moc." Matt se zahihňal.

"Jsi pěkně naštvanej anděl, víš to?" Zack se podival dolů na Mattovu hlavu.

"Jsem všelijaký, a i když se to tady zdá normální, nahoře pro to nemájí pochopení. Proto jsem teď takový."

"Řekni mi o Nebi." zakňučel Matt. Když Zack uslyšel to naléhavé kňourání, pevně sevřel oči.

"Ježiši... dobře. V nebi je to hodně jako tady. Žijeme, pracujeme a chodíme domů k rodinám."

"Ty máš rodinu?"

"Ne." řekl smutně. "Ještě jsem nenašel svou druhou část."

"Druhou část?"

"Jo. Koukni. Když Bohyně vytvářela anděly, dělala je v párech. Každý máme svou spřízněnou duši a je nám souzeno strávit s ní zbytek věčnosti. "Já jsem svou ještě nenašel."

"Jste vytvořeni v párech žena a muž?" Zack se tiše zasmál a zakroutil hlavou.

"Ne. Nechtěla omezovat naše šance na štestí tím, že by nás dělala jen heterosexuální. Je to něco, co jste měli vetknuté i tady dole do chvíle, než jste objevili náboženství. Ona to vidí tak, že láska je láska. Muži, ženy, to je jen označení a rozdílnost, kterou lidé potřebovali identifikovat. Andělé ne. Milujeme. To je to, k čemu jsme stvořeni. Proč ty někoho nemáš?"

"Měl jsem, nějakou dobu. Ale Bohyni se asi hodilo, vzít ho ode mě." Zack se podíval na hvězdné nebe bez mraků.

To je důvod, proč ztratil víru? Stejně rychle, jako tahle myšlenka vstoupila do jeho hlavy, se na něj Matt podíval. "Chceš mi povědět o tom, co se stalo?" Matt zakroutil hlavou a položil si hlavu zpátky na Zackyho rameno. "Chceš, abych ti dál povídal o tom, jaké to je nahoře?" Matt se znovu zasmál.

"Máte tam nahoře sex?" Zack přitisknul jazyk zevnitř k zubům a snažil se zadržet smích.

"Uh, ne tak jako Vy tady dole." Ze Zackyho rtů unikl smích dřív, než to mohl zastavit.

"Čemu se směješ? Děláš, jakoby způsob, kterým to děláme my tady byl nějaký vtip nebo co."

"Viděl jsi některý z obličejů, co dělaj lidi při sexu? Nahoře to je komedie."

"Hej! Neodsuzuj to, dokud to nezkusíš. Když to neděláte jako my, tak jak?"

"Vážně to chceš vědět nebo jen udržuješ konverzaci?" Zack cítil, jak Matt trochu pokrčil rameny.

"Tak trochu obojí." Zack se usmál.

"Fajn, v tom případě... Myslím, že tohle je něco, co je lepší si nechat na jindy. Až budeš střízlivý a budeš se s tím moc vyrovnat."

"Můžu se aspoň zeptat, jestli jste anatomicky stejní?" Zack si povzdechnul a protočil oči.

"Bože, děláš si ze mě srandu? Jo mám ptáka a koule, stejně jako ty. Proč bych neměl?"

"No, víš, když vidíš něco ve filmu, prostě tě to zajímá."

"Pitomej Kevin Smith." Zamumlal si Zack pro sebe.

"Byl jsi někdy muž jako já?" Zack se podíval na ulici a na to, jak pouliční světla prosvítají skrz stromy a dopadají na silnici. V jemném vánku vytvářely na cestě vzory.

"Ne. Narodil jsem se jako anděl a jako anděl zemřu."

"Můžeš umřít?" Zack přikývnul.

"Jo, můžeme být zabiti. Nejsme nepřemožitelní, jak někteří věří. To je důvod, proč jsem tady k smrti vyděšený." Zack si povzdechnul a podíval se dolů na Matta. Na chvilku je obklopilo ticho.

"Proč jsi tady?"

"Měl bych ti to říct, protože budu potřebovat tvou pomoc. Poslali mě sem, abych přivedl zpátky prvního stvořeného anděla. Padl v nemilost a od té doby je tady. Ona ho chce zpátky."

"Jsi si jistý, že je to muž?" Zack se zhluboka nadechnul a urovnával si myšlenky.

"To je to, co mi řekli před tím, než mě sem přemístili. Nemám nic jiného. Jen to, že ho poznám, až budu blízko."

"Můžou se z lidí, kteří zemřou, stát andělé?"

"Ne. Takhle to nefunguje. Když umřeš, tvoje duše putuje k nám. V podstatě pokračuješ v životě nebo v tom, co je po životě, jako bys byl tady dole. Poskytnou ti věci a je to tam celkem mírumilovné."

"Nikdy se tam nic Neděje? Je tam pořád klid a tak?"

"Převážně." Zacky se trochu zamračil, když se nad tím zamyslel.

"Tak proč bys tam chtěl zůstávat?" Zack se trochu narovnal.

"Protože to je jediné, co znám, Matte." Zackyho pozornost upoutala dvě světla. Usmál se. "Myslím, že to je tvůj taxík." Matt si sednul a podíval se na přijíždějící auto.

"Hele, napadlo mě... možná bys chtěl dneska zůstat u mě. Je to daleko bezpečnější, než útulek a je tam teplo." Zack se usmál. Taxík zastavil před nimi.

"Jo, to bych chtěl. Díky, Matte. Pojď, myslím, že ten chlápek na nás nebude čekat celou noc." Oba se zvedli a Zack otevřel dveře. Matt se napůl zhroutil na zadní sedadlo a Zack ho následoval.

"Kam to bude?" zeptal se řidič s lehce irským přízvukem.

"Pamatuješ si svou adresu?" Zeptal se, když si Matt položil hlavu na okýnko auta. Přikývnul a odříkal adresu před tím, než se vůz rozjel ulicí.

♣

Zack sledoval, jak Matt hledá v kapse klíče. Když se Matt opakovaně zarazil a začal se smát vipu, který nikdo jiný nepochopil, protočil oči a povzdechnul si.

"Z rychlosti, jakou vytahuješ ty klíče z kapsy nám tady umrznou zadky." řekl Zack a postavil se před Matta. Natáhl ruku do jedné z předních kapes na jeho bundě. Matt k němu zvednul oči.

"Víš, že máš nejkrásnější oči, jaký jsem kdy viděl?" Matt se zahihňal a Zack trochu znervózněl.

"Jo, a ty jsi opilý." natáhl ruku ke druhé kapse. Opět zůstala prázdná.

"Možná, ale pořád rozeznám krásu, když ji vidím. A tvý rty jsou taky k zulíbání." Zack se zarazil. Kouknul se na obě strany a pak zase na Matta.

"Um, snažíš se mě sbalit?"

"Ne, jen obdivuju výhled." Matt chytl Zackyho za ramena, otočil ho a přitlačil na dveře.

"Oh, Bože. Tohle se neděje." Vydechnul nervózně Zack. "No tak, Matte. Je zima. Chci jít dovnitř a zahřát se." Matt se trochu usmál. Natáhl ruku a položil ji na Zackovu tvář.

"Můžu tě zahřát i tady." Zack pevně sevřel oči a zakroutil hlavou.

"Matte, tohle nemyslíš vážně. Jsi opilý." Matt se naklonil blíž k jeho tváři. Zacky se ze všech sil snažil zmizet ve dveřích. Mattovi rty se otřely o jeho, ale z ničeho nic se zarazily. Zack otevřel oči právě v tu chvíli, aby viděl, jak se Matt naklonil přes zábradlí a vyklopil všechen alkohol a jídlo z baru, které bylo v jeho žaludku.

"Ewww. No, hádám, že bych měl být rád, že mě nelíbal, když se to stalo." zamumlal si Zack. Všimnul si, že Mattovi kouká ze zadní kapsy kalhot řetízek od klíčů. "Věděl jsem, že je najdu." rychle odemknul dveře. Matt se narovnal a svalil se na zeď domu.

"Oh, bože... zab mě." Zack se zarazil a rychle se otočil.

"Tohle neříkej. Máš toho dost, pro co žít."

"Jo, třeba příšernou zasranou kocovinu, kterou budu mít." Zack si povzdechnul a jak nejlépe mohl, pomohl Mattovi do domu.

"Musím zamknout dveře. Zvládneš chvilku sám stát?" Matt líně přikývnul. Zack se otočil a zavřel dveře. Matt okamžitě upadnul na podlahu a usnul. Zack se otočil a zamračil se. "Ahh, doprdele. Jak sakra dostanu jeho velkej zadek do ložnice a do postele?" zamknul dveře a klíče položil na stolek, který byl poblíž. Poškrábal se na hlavě a podívla se na muže ležícího na podlaze. "Zjistíme, co se dá dělat." Přeměřil si Matta. Vzal ho za jednu nohu a táhnul do ložnice. Šlo to pomalu, ale nakonec se tam dostal.

S obrovským úsilím vytáhnul Matta na postel a položil ho na bok. Podíval se do stropu a povzdechnul si. "Vy jste mi to prostě nemohli ulehčit, že ne? Ne, pošlete mě sem dolů, abych zachránil duši chlapa, který ztratil víru, a který váží asi tolik jako domácí buvol." Zack sundal Mattovi boty a šel do koupelny. Zvednul kýbl, který byl vedle záchodu a vzal ho zpátky do pokoje. Postavil ho vedle postele a podíval se kolem sebe. Jeho oči se zastavily na fotoalbu ležícím na stole. Rychle přešel pokoj a sednul si na koženou židli u stolu. Rozsvítil malou lampičku a sevřel kožené desky alba. Posunul ho před sebe a pomalu ho otevřel. Přivítal ho obrázek Matta a jeho dědečka. Usmíval se, zatímco obracel stránku za stránkou plnou fotek Matta jako malého chlapce se svým dědou. Když se dostal na konec, objevil fotku, na kterou nemohl přestat koukat. Pomalu vytáhnul z plastových okrajů obrázek Matta, který měl ruku kolem pasu menšího muže. Výškově, nikoli svaly. Otočil ho a spatřil úhledným písmem napsáno ´Matt & Josh, Březen 2005´. Tiše si povzdechnul a vrátil fotku do alba. Zhasnul světlo a rozešel se z pokoje.

Zack si sednul na gauč a prohlížel si temnou místnost. Zvednul deku, která byla přehozená přes opěradlo a přikryl se. Když už začal usínat, u jeho hlavy se rozezvonil telefon.

"Co sakra? Je 1:45 ráno, Billy. Nech mě spát!" Telefon přestal zvonit. Zack se usmál. "Jo, to jsem myslel... osle..." Telefon začal zvonit znovu. "Kurva... já nemůžu vyhrát, že ne?" Zvednul sluchátko a zmáčknul tlačítko před tím, než si přiložil telefon k uchu.

"Nejsem osel." řekl Billy naštvaně.

"To říkáš ty. Co chceš, Billy?"

"Williame." Zack si povzdechnul.

"Mohl bys pokračovat?"

"Jak to jde?"

"Ne o moc líp, než když jsi mi volal minule. Oh, Matt se mě snažil líbat, když byl namol. Děkuju komukoli, kdo to zarazil." Billy se ušklíbnul.

"To by mohl být Joel."

"Proč mě to nepřekvapuje. Malý bratři měli vždycky smysl pro příšerně špatný načasování, že jo?" Zack se tiše zasmál.

"Jo. No, Benjamin byl víc než nadšený. Zdá se, že si show tam dole užívá." Zack si sednul a přitáhnul si kolena k hrudníku.

"Vy se tam na mě všichni koukáte?"

"No, tohle si nemůžeme nechat ujít." Zack vzhlédnul je stropu a okamžitě zvednul prostředníček. V pozadí telefonu uslyšel smích.

"Skvělý. Takže všichni v nebi teď ví, že jsem tady. Paráda, stanu se nebeským ekvivalentem pro Real World. Díky Billy. Doufám, že shoříš v pekle!" Stisknul tlačítko a odhodil sluchátko na druhý konec gauče před tím, než si znovu lehnul. Zavřel oči a nechal spánek, aby ho přemohl.

The Fallen - 2/16 - You Know, For An Angel, You Cuss An Awful Lot

Mon, 06 Feb 2012 13:33:23 +0100

No sice se zdá, že to čte jen jedna osoba, ale tak nevadí. Snad se ti bude líbit další díl. :)

Chapter 2: You Know, For An Angel, You Cuss An Awful Lot

Matt Sanders šel potemnělou ulicí po pozdní pracovní směně. Očima sledoval chodník, zatímco procházel skupinami lidí čekajících, až se dostanou do nějakého klubu. Z budovy se ozývalo hlasité dunění hudby. Zakroutil hlavou a pomyslel si, jak je ubohé čekat hodiny v mrazu, aby se dostali na místo, kde podle všeho musejí být. Tohle rozhodně nebyl jeho styl. Sešel dál a vzhlédnul k označníku ulice. Všimnul si, jak před ním jeho dech tvoří v nočním vzduchu zakroucené obláčky páry. Přešel ulici a rychle se otočil, když za sebou v aleji uslyšel hluk. Přimhouřil oči, aby lépe viděl, ale moc to nepomohlo vzhledem k hrozné tmě. Udělal krok, aby pokračoval v cestě, ale v tu chvíli se z aleje vyřítila kočka. S úlevou vydechnul. Zase se rozešel, ale zakopl o něco uprostřed chodníku.

"Co to sakra?" zakřičel v okamžiku, kdy se odporoučel na zadek. Podíval se na muže uprostřed cesty. Byl si naprosto jistý, že tam před chvílí nebyl. Kleknul si na kolena a položil ruku na cizincovo rameno. "Hej, kámo. Jsi v pořádku?" Jemně s ním zaklepal.

"K sakru! Všechna ta technika a stejně spadnu a natluču si prdel!" řekl muž na zemi. Převalil se na záda a zakryl si pusu, po slovech, které vypustil. Sednul si a podíval se kolem sebe. Očima se zastavil na Mattovi, který seděl vedle něj. V očích se mu odráželo poznání, což Matta trochu znepokojilo. "Ahoj."

"Čau." řekl Matt a postavil se na nohy.

"Co se stalo?" Zack se pomalu postavil a pokračoval v prohlížení okolí.

"To bys mi možná měl říct ty. Před chvílí jsi tu nebyl."

"Ale jo, byl. Jen jsi mě neviděl." Matt se ušklíbnul a založil si svalnaté paže na stejně svalnatém hrudníku.

"Myslím, že bych viděl chlapa ležícího uprostřed chodníku, po kterém jsem šel."

"J-já nevím, co se stalo. Myslím, že jsem se musel tady někde praštit do hlavy a upadnout na chodník." Zack se podrbal na hlavě. Druhou rukou se objal a snažil se trochu zahřát.

"Fajn, kde bydlíš? Měl bych se ujistit, že dojdeš domů v pořádku." Zackyho zelené oči sjely ke špičkám bot.

"Nepamatuju si to." řekl tiše a doufal, že mu bude Matt věřit.

"V tom případě asi zavolám taxík a odvezu tě do nejbližší nemocnice." Matt začal z kapsy kalhot vytahovat telefon. Zackyho ruka rychle vystřelila a chytila ho za paži.

"Ne, prosím. Nedělej to. Je Štědrý den. Proč bych měl chtít strávit vánoce na pohotovosti s bandou cizích lidí?" Matt se naklonil blíž k Zackymu a uvolnil ruku z jeho sevření.

"Hele, nerad to říkám, ale buď nemocnice nebo strávíš Vánoce sám na ulici. Já musím jít domů. Venku je hrozná zima a mám později nějaké plány. Takže buď ber nebo nech být.

"Nemocnice nebo umrznutí." Zack pokrčil rameny. Zafoukal vítr a nahnal mu vlasy do očí. "V tom případě beru to umrznutí." Matt přikývnul.

"Fajn. Dávej na sebe pozor." Matt se otočil na podpadku a rozešel se směrem k jeho domu. Zack si povzdechnul a podíval se kolem sebe.

"Od kdy se lidé tolik bojí pomáhat cizincům? Vždycky jsem si myslel, že je to něco jako povinost, pomáhat druhým." Matt se otočil, ale pomalu couval a pokračoval v cestě.

"Myslím, že tyhle ideály zmizely spolu s vysokýma botama a Viktoriánskou érou." Tiše se zasmál a otočil se. Tentokrát spěchal domů do tepla a bezpečí. Zack sledoval, jak se před ním jeho dech kroutí.

"Co mám dělat?" Sledoval, jak se postava pomalu se vzdáleností zmenšovala. "Ježiši Kriste..." rozběhnul se aby dohnal svého smrtelníka, který spěchal ulicí. "Hele koukni, fakt potřebuju pomoc. Můžeš mi alespoň prokázat laskavost a dát mi něco teplýho k pití? Zdá se, že jsem teď trochu bez peněz." Matt se nevěřícně podíval na zelenookého muže.

"Ty si děláš srandu, že jo? Nemám ponětí, kdo sakra jsi, takže nechápů, proč bych tě měl pouštět k sobě domů."

"Hele, jsi při nejmenším třikrát takovej, jak já. Silně pochybuju, že bych ti v jakýmkoli ohledu mohl uškodit. Prosím, žádám o laskavost na Štědrý den." Matt si tiše povzdechnul.

"Fajn, ale ve chvíli, kdy se pokusíš mi něco udělat, nakopu ti prdel těmahle těžkýma botama tak, že ucítíš jejich chuť." řekl Matt a zvednul nohu, aby zdůraznil jejich velikost.

"Rozumím." Zack váhavě přikývnul. Oba se rozešli k malému domu, který stál na konci slepé uličky. Zack si prohlížel malé oplocené místo pro zahradu a auto, které sedělo holé na kamenných blocích na příjezdové cestě. Matt rychle vyběhl schody, Odemknul a vešel dovnitř. Čekal, až ho bude Zack následovat.

"Hej, vesmírnej kadete, nechceš jít dovnitř dřív, než tady bude větší zima než venku? Zack několikrát zamrkal a vzhlédnul k Mattovi.

"Oh, jo." rychle se rozešel ke schodům a do domu. Usmál se na Matta, který za ním zavřel a rozešel se do otevřeného obýváku.

"Sedni si. Udělám nějaký kafe." Zack přikývnul dřív, než Matt zmizel v něčem, o čem Zack předpokládal, že je kuchyň.

"Wau. Věci se zjevně změnily od doby, co jsem tu nebyl." řekl si pro sebe. Procházel kolem místnosti a prohlížel si audio vybavení. Podíval se na zarámovanou fotku, který stála uprostřed poličky. Byl na ní Matt a starší muž s úsměvem na tváři. Stáli před autem na příjezdové cestě. Natáhnul ruku, aby ji zvednul, ale přerušil ho Matt, když vešel do místnosti. "Promiň, nechtěl jsem být vlezlý." Matt se usmál, což Zacka okamžitě uklidnílo. Dolíčky v jeho tvářích se mu od chvíle, co se díval na fotku na včerejší poradě, zdály důvěrně známé.

"To je v pořádku." Matt došel k němu a usmál se na fotku. "To je můj děda. Vychoval mě."

"Žije tady s tebou?" Zack se podíval na Matta a v jeho očích spatřil lítost.

"Ne, on... zemřel před šesti měsíci. Autonehoda." Zack se podíval na světlý koberec. Cítil se hrozně, že mu připomněl zjevně bolestnou vzpomínku.

"Promiň, nevěděl jsem..." Matt se lehce usmál.

"To je v pohodě. Teď je na lepším místě." Zack se při jeho odpovědi usmál.

"Jo. Uhm... Neřekl jsi mi své jméno." Matt se otočil a posadil se na gauč.

"Jsem Matt." Zack se usmál, když se mu Matt trochu otevřel. "A ty jsi?"

"Oh, um, Zack." přešel místnost a sednul si na druhý konec gauče. "Doufám, že tě od ničeho nezdržuju."

"V pohodě. Mám se jen sejít s přáteli na pár piv. To může počkat." Zack se usmál a opřel se." Proč jsi sakra byl venku bez kabátu nebo něčeho uprostřed zimy? To není moc chytrý." Zack protočil oči a nenápadně se podíval na strop.

"Beze srandy. Vysadili mě takhle. Měl jsem něco jako spor s... jedním kamarádem a oni mě vyhodili ven." Matt zvednul obočí.

"Něco jako spor?"

"Radši bych o tom teď nemluvil, jestli ti to nevadí." Matt zvednul ruce a usmál se.

"Fajn." podíval se na muže, který s ním sdílel gauč. "Ty nejsi nikde odsud, že ne?" Zack zakroutil hlavou a podíval se na Matta. "Odkud teda jsi? Není tu někdo, komu bys mohl zavolat?" Zacky se trochu zasmál.

"Nevěřil bys mi, kdybych ti to řekl a... ne. V tuhle chvíli, nemám nikoho, komu bych zavolal... bohužel."

"Zkus to. Možná ti budu věřit." Zack zakroutil hlavou. Černé vlasy mu spadli do očí.

"Vážně, nevěřil bys mi, protože v tuhle chvíli tomu skoro nevěřím ani já a to tam žiju." Matt si povzdechnul a zvednul se.

"Fajn. Půjdu ti udělat to kafe. Jak ho máš rád?"

"Uh, černý je fajn." Matt přikývnul. Obešel malý stolek a šel do kuchyně. "Um, asi nemáš Jacka Danielse, že ne?" Matt se otočil s širokým úsměvem na tváři.

"Ve skutečnosti mám. Proč."

"Třeba bys mi mohl přilejt tak lahev do toho kafe. Myslím, že bych si měl dát něco ostřejšího. Něco silnějšího než kafe." Matt se zasmál.

"Dobře, hned jsem zpátky." Matt zase zmizel v kuchyni. Zack si položil hlavu na opěradlo gauče.

"Ok, jsem tady. Dostal jsem se do kontaktu se svým smrtelníkem... co teď?" podíval se směrem ke kuchyni. Slyšel otevření a zavření skříňky. "Takže, teď žiješ sám?"

"Uh, jo. Od tý doby, co děda umřel jsem tu jenom já."

"A co děláš?" Matt vešel do obýváku se dvěma skleničkami a flaškou.

"Co myslíš?" zeptal se a všechno postavil na stolek. Pak si zase sednul na své místo na gauči.

"Myslím práci. Co děláš?" Matt přikývnul a nalil do skleniček tekutinu z lahve.

"Pracuju v dílně. Děláme součásti pro letadla a tak. Co děláš ty? Máš práci tam, odkud jsi?" Zack do sebe hodil panáka a usmál se pocitu, když mu tekutina stékala krkem a zevnitř ho rozehřívala.

"Jo, mám. Jem proslavená kancelářeká krysa." Matt se zasmál a přiložil si skleničku k puse. Zack natáhnul ruku a přisunul si lahev od Matta.

"Co za kancelářskou práci děláš?" Zack se na chvilku zamyslel a nalil si dalšího panáka.

"Asi by se dalo říct, že je to něco jako sčítání lidu. Populace a tak." Matt mávnul rukou směrem k Zackovi.

"To vysvětluje ten outfit." Když se Zack podíval dolů, zasmál se.

"Co je špatnýho na mým oblečení? Myslel jsem, že jsem vhodně oblečený."

"Vypadáš jako chlap, který pracuje v obrovský budově. To je všechno, co jsem tím chtěl říct. Neber si to osobně." Zack do sebe obrátil další skleničku a přikývnul.

"Omlouvám se, jsem v tuhle chvíli trochu v koncích." Na stolku na Mattově straně začal zvonit telefon. Natáhl se a zvednul bezdrátové sluchátko. Stisknul tlačítko a přiložil si telefon k uchu.

"Haló..." zarazil se a nakrčil obočí. "Jo, je tady. Moment." Podíval se zmateně na Zacka.

"To je pro tebe." Zack Mattovi vrátil jeho pohled a vzal si telefon.

"Haló?" Matt zvednul flašku ze stolu a napil se přímo z ní.

"Zachary, všimli jsme si, že jsi navázal kontakt." Ozval se Billyho hlas. Zack protočil oči a zvednul se.

"Bude ti vadit, když si to vezmu v kuchyni?" Zeptal se Matta.

"Klidně běž." Zack vešel do kuchyně a podíval se ze dveří na Matta, který pokračoval v pití přímo z flašky.

"Super způsob, jak být nenápadný, Billy." řekl Zack kousavým šeptem. "Co chceš?"

"Jen tě kontroluju. Jak je po výletu?" Zack slyšel Billiho tiché zahihňání.

"Oh, je mi fakt skvěle. Vyhodili jste mě doprostřed ničeho v zimě a bez prostředků. Jak si doprdele myšlíš, že mi je?"

"Víš, že na anděla docela dost často kleješ?"

"A ty běž taky do prdele! Co mám sakra dělat? Nemám kde zůstat a ani nemám tušení kde jsem, natož abych tu někoo znal."

"Zdá se, že si vedeš celkem dobře. Až na to pití." Zack si povzdechnul.

"Děláš si ze mě srandu? Mám tady pít jenom čaj nebo co?"

"Ok, nám je to vlastně jedno. Ale nenech se odpoutat od toho, proč tam jsi." Zack se zase kouknul po Mattovi.

"Co mu mám říct o tomhle telefonátu?"

"To nevím. Něco vymysli. Jsi v tom dobrej, ptakopysčí kluku."

"Ha ha, ještě jednou, běž někam, Billy." Zack stisknul tlačítko ukončení hovoru a vrátil se zpátky do obýváku. Usmál se a podal sluchátko Mattovi, než si znovu sednul na gauč.

"Jak mohl někdo vědět, že jsi tady? Pokud jsi to neplánoval. Seš nějakej stalker nebo tak?" Zack zakroutil hlavou.

"Ne, ne. Nic takovýho."

"Takže... ten telefon?" Zack si tiše povzdechnul.

"Nechtěl jsem ti to říkat takhle." Zack otočil hlavu k Mattovi, který se trochu zaklonil, připravený ho praštit, pokud se bude muset bránit. "Já jsem... jsem anděl." Matt položil ruku a začal se šíleně smát.

"Ne, vážně. Kdo nebo co jsi?"

"Myslím to velmi vážně, Matte. Jsem anděl."

"Tak kde máš křídla? A svatozář a všechny tyhle nadpřirozený věci?"

"Oh, dobrý bože. Svoje křídla jsem ještě nedostal a k té svatozáři... to je něco, co si vymyslel nějaký středověký umělec pro svoje malby, aby zdůraznil spiritualitu anděla. Všichni vypadáme, jako Vy tady dole."

"Myslel jsem, že andělé mají být dokanalý jako Bůh? Vytvoření k jeho obrazu."

"Jejímu..." řekl Zack a rychle zvednul skoro prázdnou flašku. Pořádně se napil. Mattovu tvář zahalovala nedůvěra.

"Bůh je žena?" Zack přikývnul. "Ale vždycky nás učili, že Bůj je muž."

"Jo, nikdo nikdy neřekl, že ta lidská idea o Bohu je naprosto správná."

"Ale stejně... nevypadáš jako někdo, kdo by se dal označit jako perfektní."

"Tak to fakt díky, kámo. Jako bych to neslíchal dost tam nahoře. Ne, nejsem dokonalý, jak by sis mohl myslet. Ale my jsme perfektní takhle. Anomálie a chyby jsou naší součástí. Jo, jsem trochu kulatější a nosím čas od času brýle. Taky čas od času piju a nadávám jako dlaždič, ale jsem perfektní... tam."

"Takže, tam nahoře můžete pít a mluvit sprostě?" Zack zakroutil hlavou a znovu si pořádně přihnul z lahve.

"Ne." Krátce se podíval na Matta, než pokračoval. "Ty nevěříš ani slovu, co ti říkám, že ne?" Matt se zvednul a podíval se dolů na Zackyho.

"Musíš uznat, že to zní trochu za vlasy přitažený. Na štědrý den ke mě najednou přijde anděl... Počkej... není to jako v Život je krásný, že ne? Nepřišel jsi mě zachránit před sebevraždou, aby sis vydělal křídla.

"Ne, nic takovýho." zalhal Zack.

"No, myslím, že je čas, abys šel. Musím se převlíknout a jít za svými přáteli." Zack se zvednul a trochu se usmál.

"Um, fajn. Můžeš mě nasměrovat k nejbližšímu místu, kde můžu zůstat, je tam teplo, bezpečno a je to zadarmo?"

"Přes hlavní ulici je útulek, ale nejsem si jistý, jak bezpečné to tam je." Zack přikývnul a rozešel se ke dveřím.

"Mimo jiné. Kde sakra jsem a jak se dostanu k tomu útulku?"

"Jsi v Huntington Beach a nakreslím ti mapku." Oba došli do kuchyně a Matt začal kreslit primitivní mapu. Zack se usmál a vzal si ji. Došli zpátky ke dveřím. Zack je otevřel.

"Díky, že jsi mě tu chvilku nechal, Matte."

"Jasně. Uhm, nebudu nikomu vykládat tu andělskou historku. Pokud teda nechceš na psychiatrii." Zack si povzdechnul a přikývnul.

"Sbohem, Matte. Dávej na sebe pozor. Sice jsou Vánoce, ale nikdy nevíš." Zack se rozešel dolů ze schodů a Matt za ním zavřel dveře.

New Film Design

Sat, 04 Feb 2012 17:44:33 +0100

Už si ani nepamatuju, kdy jsme měnily design... chtělo to tu něco nového, takže jsem se celé odpoledne crcala s pozadím :D Díky Pinkly jsme to zrealizovaly do téhle podoby... doufám, že se Vám nový lay líbí :)

The Fallen - 1/16 - The Platypus (part three)

Thu, 02 Feb 2012 09:06:01 +0100

Tak a poslední...

Part two

Part one

♣

Zack vystoupil z výtahu na patře, kde byla jeho kancelář. Rozešel se malou halou a měl co dělat, aby se nesložil. Sednul si na židli za jeho stolem a sundal si brýle. Položil je na stůl. Poprvé od chvíle, kdy slyšel, co se mu stane, nechal volně stékat slzy z očí. Zavřel je a snažil se trochu uklidnit, ale zjistil, že je to skoro nemožné, když si uvědomil fakt, že celý jeho život, tak jak ho znal, může mrknutím oka zmizet. Stačí jeden jediný chybný krok na Zemi. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře, které ho vytrhlo z myšlenek. Rychle si otřel hřbetem ruky oči. Jimmy nakouknul dovnitř. Úsměv, který měl na tváři okamžitě zmizel, když viděl, v jakém je jeho kamarád stavu. Vešel dovnitř a sednul si na jedinou další židli v Zackyho kanceláři. Z jeho pohledu byly patrné obavy.

"Beru to tak, že to nešlo moc dobře." řekl a nepozorně si hrál s jmenovkou na Zackyho stole. Zack zvednul oči ke svému kamarádovi.

"Pošlou mě na Zem." skoro zašeptal.

"Co? Proč? Co jsi udělal?" Zack se sarkasticky usmál nejlépe, jak za daných okolností mohl a zhluboka se nadechnul.

"I když bych ti sebevíc chtěl říct proč, teď nemůžu. Pořád nedokážu pochopit, proč si myslí, že jsem pro tohle ten správný." Jimmy se opřel a krátce se podíval na strop.

"Tak to musí bejt velký." Zack kývnul.

"To je. Já jen nevím, jak bych do pekla mohl být jen vzdáleně kvalifikovaný na to, co po mě chtějí." Zack zamíchal papíry na stole a začal je skládat, aby přišel na jiné myšlenky.

"Kdy odcházíš?"

"Dneska v osum." Zack se na něj podíval a potom se kouknul na zarámovanou fotku na stole. "Pohlídáš Ickyho, že jo? Nevím kdy nebo jestli se vůbec vrátím. Nesnesl bych pomyšlení, že by byl sám." Jimmy se usmál, když viděl jakou lásku chová jeho přítel k malému černému psu, kterého jednu noc objevili před oblíbenou restaurací. Zack se do něj oamžitě zamiloval a vzal si ho domů.

"Pohlídám. Mysli jen na to, co máš udělat a dostaň svou prdel zpátky, jak nejrychleji to půjde." Zack nadskočil, když to slyšel a Jimmy se usmál. "Ty jsi někdy fakt tak upjatej." Zack se usmál.

"Někdy bych si přál, aby tys byl víc." povzdechnul si a podíval se na svůj stůl. "Musím jít domů a všechno zařídit, než odejdu." Zack zvednul brýle a nasadil si je.

"Budu u tebe v 7:30 abych vyzvednul Ickyho. Je to v pohodě?" Zack přikývnul a zvednul se. Vzal si bundu a tašku přes rameno.

"Jo, to bude fajn. Ještě jednou díky, Jimmy." Vysoký, hubený muž vstal a následoval svého kamaráda z kanceláře. Zack se rozešel chodbou k výtahu. Celou jeho hlavou lítaly myšlenky.

♣

Zack vylezl z taxíku, kterým jel z domu do kanceláře. Podíval se na vysokou budovu a povzdechnul si. Rozešel se dovnitř. Zastavil se před výtahem a stisknul tlačítko nahoru. Zatímco čekal na výtah, podíval se na svůj odraz.

Nemám tušení, jaký je na Zemi rok. Jsem na to vhodně oblečený? Pomyslel si a zkoumal své khaki kalhoty, košili a vzorovaný svetr. Prohrábnul si rukou vlasy a posunul si brýle. Hned na to uslyšel cinknutí výtahu. Dveře se tiše otevřely. Vešel do kabiny a stisknul tlačítko třicátého-pátého podlaží. Dveře se zavřely a Zack se opřel o stěnu. Proč já? Jsem si jistý, že je spousta mnohem kvalifikovanějších andělů, kteří se nebojí jít na Zemi. Všechny mé zkušenosti na Zemi k ničemu nevedli. Akorát mi někdo nějakým způsobem ublížil. Povzdechnul si. Výtah zastavil mnohem dříve, než předpokládal. Dveře se otevřely. Vystoupil ven a otočil se směrem k lobby. Jeho kroky působily na nalakované podlaze neuvěřitelně hlasitě. Když se blížil k lobby, uvědomil si, že postrádá Billyho a technika, který ho měl poslat na Zem. Otevřel dvojité skleněné dveře a vešel do prázdné místnosti.

"Haló? B-Williame?" Jeho hlas se odrážel od stěn. Téměř okamžitě uslyšel dva páry nohou, které mířili k němu. Váhavě se usmál, když do místnosti vešel Billy a menší muž.

"Ahoj Zachary. Benjamin bude asistovat u tvého přesunu." Benji se podíval na Billyho a zašklebil se.

"Čau Benji." Oba se na sebe usmáli.

"Vypadáš trochu vyděšeně, Zacky. Dělal jsi to už před tím ne?" zeptal se Benji.

"Jestli jsem byl na Zemi? Jo, párkrát a ani jednou to nebylo dobrý. Ale mám dost otázek." Billy protočil oči.

"Měl jsem to tušit." Vydechnul Billy. "Co je to tentokrát, Zachary?"

"Uhm... jsem vhodně oblečený do doby, která je na Zemi? A co je tam za rok a den?"

"Oblečení je v pohodě."

"Možná trochu upjaté." řekl Benji tiše. Billy se na něj podíval.

"Ne každý tady musí mít růžové vlasy a oční linky, Benjamine." řekl Billy.

"Jestli si dobře vzpomínám, ty jsi měl taky jednou ujetej účes a nosil jsi tunu očních linek, Billy." Řekl Benji s provokativním úsměvem na tváři.

"Williame." Benji zakroutil hlavou.

"Billy. Ty a já jsme přátelé už moc dlouho na to, abych přijal tvou promoci jako důvod, že se s tebe stal nadutej kravaťák s tyčkou nacpanou tak hluboko v prdeli, že..."

"Jestli jsi skončil, musíme se pustit do práce." přerušil ho Billy. Zack si zakryl pusu, aby zabránil smíchu, který se dral na povrch. Benji se podíval s mrknutím na Zackyho. Hned potom se rozešli z místnosti do dlouhé chodby.

"Neřekl jsi mi, co je tam za rok a den." řekl Zacky a podíval se na stroj, který ho má přenést na Zemi.

"Oh, je 24. prosince, 2007." řekl Billy a podíval se na Zackyho. "Možná sis měl vzít kabát."

"Jo, myslíš? Kde mě vysadíte?" Zack byl trochu vyvedený z míry, když věděl, že půjde někam, kde je půlka zimy.

"Jedno město v Kalifornii. Nedostali jsme víc informací než tohle." Zack zvednul obočí a trochu natočil hlavu.

"Ok, počkej chvilku. Vyhodíte mě někde uprostřed zimy, do počasí, na které nejsem připravený a nemáte ani ponětí, kam přesně to bude? Od kdy jsme tady nahoře tak neorganizovaný? Čekal bych, že někdo udělá ten výzkum líp než tohle..." Zack nemohl přestat. Kombinace nervů, strachu a naštvání ho přemohla.

"Uklidni se. Důvod, proč to nevíme je, že nemáme bližší informace. Ztratili jsme ho když před několika hodinami opouštěl Las Vegas. Nejlepší, co můžeme udělat je, že tě přemístíme někam blízko k němu a k tvému smrtelnému pomocníkovi. Někam mezi ně. Zack si nemohl pomoc a zašklebil se.

"Fajn, hned se cítím bezpečnejc, víc v teple a míň zmatenej." když se podíval na Benjiho v jeho očích bylo patrné naštvání. "Můžeme se do toho pustit? Čím dřív tam budu, tím dřív se můžu zorientovat a vymslet co budu dělat." Benji přikývnul.

"Jo, jasně." řekl a přistoupil k řídícímu panelu. Zacky probodával Billyho očima. Vstoupil do přístroje a zavřel za sebou. Obrovská mechanická ruka se přesunula nad něj. Zack se nemohl zbavit pocitu, že to vypadá jako ruka v automatu na tahání hraček. Ruka klesla a jemně se uzavřela kolem Zackyho. Podlaha pod ním se začala točit a otevírat.

"Bože, jestli mě slyšíš, prosím tě, zařiď ať je to přistání co nejměkčí. Zasloužím si aspoň tohle." Zakřičel Zack. Mechanická ruka pomalu povolila sevření. "OH, DOPRDELE!" To byla poslední slyšitelná slova před tím, než Zack zmizel v rotující díře. Benji a Billy se na sebe podívali. Benji se nekontrolovatelne hihňal.

"Řekl to, co si myslím, že řekl?" zeptal se Billy a Benji přikývnul.

The Fallen - 1/16 - The Platypus (part two)

Thu, 02 Feb 2012 08:57:46 +0100

Druhej kus...

Part one

♣

Zack a Jimmy vystoupili z výtahu a pomalu a tiše šli chodbou ke konferenční místnosti. Zack cítil, jak jeho srdeční tep zrychluje a začíná se mu stahovat žaludek. Byli blíž a blíž.

Co jsem udělal, že jsem si zasloužil osobní schůzku? Zašeptal si pro sebe. V hlavě si procházel všechny události od ptakopyska, ale nemohl najít jediný důvod, proč se musel setkat se svou šéfkou... stvořitelkou.

Když se oba zastavili přede dveřmi, Jimmy natáhnul ruku ke klice a podíval se do Zackyho vystrašených očí. Pomalu stisknul kliku. Otevřel dveře a Zack vešel dovnitř. Prohlížel si neznámý pokoj a všimnul si, že jediná barva vyčnívající ze zářivě bílé, která byla všude, byla černá na dlouhém konferenčním stole. Ladila s koženými křesly umístěnými podél obou stran stolu ve dvou úhledných řadách. Podíval se na svou stvořitelku a jejího asistenta, muže, kterého Zack mohl nazývat přítelem, na Billyho nebo Williama, což preferoval po promoci. Zack si nemohl pomoci, ale v pruhovaném obleku, který nosil, nápadně připomínal Jacka Skellingtona.

"Můžu se zeptat, proč jsi tady, Jamesi?" Billyho hlas proplul místností a Jimmy se nakrčil, když uslyšel své křestní jméno.

"Jen moje máma, když jsem ji měl, mi říkala Jamesi." řekl znechuceně. "Když to musíš vědět, Billy, Zack se mě zeptal, jestli ho doprovodím." Billy se povýšeně usmál.

"Jsem William. Měl bys jít zpátky do své kanceláře. Nejsi tady potřeba." Jimmy přešel vybídnutí k odchodu zvednutým prostředníčkem a otočil se na Zackyho. Položil mu ruku na rameno, aby ho trochu uklidnil.

"Budeš v pohodě, ať se stane cokoli. Pak se stav u mě v kanceláři, abys mi všechno řekl." zašeptal tiše. Potom se otočil a opustil tři osoby stojící kolem konferenčního stolu. Zack se podíval ke druhému konci stolu a zhluboka se nadechnul.

"Udělal jsem něco?" zeptal se. Jeho světlé ruce se začaly trochu potit.

"Prosím, posaď se Zachary." řekl Billy a ukázal k několika křeslům. Zack se rychle posadil, stejně jako oni.

Tak to bude asi dost špatný, když na mě Ona ani nemluví. Pomyslel si Zack a začal kroutit rukama na klíně. Oni dva seděli na protější straně stolu.

"Zacky" ozval se jemný ženský hlas. Když zazněl v jeho uších trochu se uklidnil. "Zavolali jsme si tě sem z velice důležitého důvodu. Pošleme tě zpátky na Zem..." V Zackyho očích se odrazil strach při pouhém zmínění toho slova na Z.

"Co jsem udělal?" vyštěknul dřív, než se mohl zastavit. Usmála se na něj a zakroutila hlavou. Její červené vlasy přepadly na ramena.

"Nic. V tuhle chvíli jsi nejvíc kvalifikovaný, na to, k čemu tě potřebujeme."

"A co to přesně je?" Naklonil se nad stůl, teď už trochu zaujatý tím, k čemu by asi tak mohl být na Zemi kvalifikovaný.

"Byl tam... Je tam jeden z mých nejlepších výtvorů. První tvého druhu." V jejích očích se odrazil smutek, který Zack neviděl, ale cítil ho. "Krátce po tom, co byl stvořen, upadl v nemilost a od začátku věků po něm pátráme. Za tu dobu se nám ho několikrát podařilo lokalizovat, ale nebyli jsme schopní dostat ho sem zpátky."

"Padlý..." vydechnul Zack. Naklonila hlavu a podívala se na svůj odraz na hladké ploše stolu.

"Ano... jsem si vědoma toho, jak mu s Bratry říkáte." trochu se usmála a znovu k němu vzhlédla. "Zase jsme ho našli a proto posíláme tebe, abys ho přivedl zpátky." Zack nakrčil obočí a naklonil hlavu na stranu.

"Proč já? Stovky... tisíce silnějších a daleko vhodnějších andělů šlo přede mnou a všechny zabil. Bez urážky, ale já ještě ani nedostal svá křídla. Jaktože jsem byl shledán schopným splnit tuhle misi?"

"Po pravdě, v minulosti jsme zkoušeli využít sílu a snažili jsme se ho dostat zpátky násilým. Zjistili jsme, že se drasticky změnil. Jak se to stalo, zatím nevíme, ale tam dole může udělat daleko více škody než by mohl tady. Myslíme si, že máš vnímání, které ti umožní dostat ho sem bez minimálního užití síly." Zack si povzdechnul a přijal svůj osud.

"Jak poznám, že jsem ho našel?" trochu si nadzvednul brýle a otřel si slzy strachu, které se vedraly do jeho očí.

"Prostě to poznáš. Ucítíš ho, až ho najdeš." Zack si nervózně odhrnul vlasy z očí a vrátil brýle na své místo.

"Když ho můžu cítit já, neucítí taky on mě dřív, než se k němu dostanu dostatečně blízko, abych s ním mohl vyjednávat o jeho návratu zpět?" Billy si povzdechnul a opřel se.

"Ptáš se na nějak moc otázek." řekl Billy z ničeho nic.

"Omlouvám se, že se ptám, ale kdyby to byl tvůj andělskej zadek, kterej by tam měl jít, nechtěl bys vědět co nejvíc informací o subjektu, který máš najít?" štěknul Zack jedovatě.

"Pánové..." Ozval se jemný hlas. "Zacky, on tě bude cítit taky. Nechci ti nic namlouvat. Je to oboustranné. Když jsem Vás všechny tvořila, chtěla jsem, abyste byli schopní se na Zemi najít, když by bylo potřeba."

"Co mu zabrání, aby zase utekl nebo..." Zack těžce polknul. "Nebo aby mě zabil dřív, než se k němu vůbec dostanu?"

"Podle informací, které máme, nezabíjel proto, aby se zbavil někoho z nás. Jen když se objevil nějaký nátlak, udělal všechno, aby se dostal pryč, aby přežil."

"Má jméno?" červenovlasá žena se na Zackyho podívala a Billy se zhluboka nadechnul.

"Nikdy mu nebylo dáno." začala. Do jejího hlasu se vtíral smutek. "Vždycky jsem mu říkala, Milovaný." Zack s porozumněním sklopil hlavu a podíval se na ruce před tím, než zase promluvil. Oči nezvednul.

"Půjdu sám? Umřu sám a budu zanechán na Zemi jako všichni ostatní?" Billy a krásná žena se na sebe podívali a snažili se rozhodnout, jak říct vystrašené bytosti před sebou o jejím možném osudu. Billy se podíval na Zacka a otevřel složku, která ležela před ním na stole.

"Budeš tam sám, ale na Zemi najdeš pomoc." řekl Billy. Zacky se na něj překvapeně podíval.

"Smrtelník? Věříte smrtelníkovi v něčem, jako je tohle?"

"Je víc než kvalifikovaný, aby ti pomohl a narovinu, je druhou částí tvé mise, Zachary." Zack trochu protočil oči.

"Vážně bych si přál, abys mi tak přestal říkat." zamumlal si pod vousy a žena naproti němu se zasmála. Když se na ni Zack podíval, prudce zčervenal.

"Vy jste všichni vážně hrozně vázaní na své přezdívky, které jste si našli, že jo?" Zasmála se a znělo to jako chór zpívajících andělů.

"Zapomněl jsem, že slyšíš všechno." řekl Zack zahanbeným tónem. "Proč jste vybrali tuhle osobu, aby mi pomohla?"

"Ztratil víru a nebude už dlouho naživu. Jeho duše musí být zachráněna před tím, než zemře." Když to uslyšel, do jeho srdce se vloudila zvláštní lítost.

"Ví, že umře?" oba zakroutili hlavou.

"Ne. Nebude to přirozená smrt."

"Je způsob, jak zabránit, aby se to stalo?"

"Ne. Zacky, víš, že to nemůžeme."

"Má jméno?" Billy se podíval do složky před sebou a vytáhnul z kapsy fotku. Přistrčil obrázek přes stůl Zackovi, který natáhnul ruku a zastavil ho před tím, než mohl sapdnout na zem.

"Jmenuje se Matthew Sanders." Zack se podíval na fotku svalnatého muže s oříškovýma očima. Jeho úsměv s dolíčky ve tvářích by obměkčil i nejtvrdší srdce.

Jak sakra přesvědčím tuhle osobu, že se nezbláznila, až se záhadně objevím v jejím životě? Pomyslel si. "Kolik mám na tohle času?" slova plynula z jeho pusy jakoby byla na autopilota.

"Pro Matta tři týdny a to další... tolik, kolik to zabere." Zack si povzdechnul a podíval se na Billyho.

"Kdy odcházím?"

"Pošleme tě zpátky dnes večer v osum. Nebudeš mít nic s sebou. Sejdeš se se mnou a technikem na třicátém-pátém podlaží v lobby. Prosím, neopozdi se." Zack vážně přikývnul. "Budeme s tebou v kontaktu. Buď opatrný, Zachary."

"Když uspěju, co se stane potom?" jeho oči naplnila trochu zvědavosti.

"Když uspěješ, dostaneš svá křídla a možná i zpátky pozici v DTZ." Zack přikývnul.

"Je to všechno? Můžu jít?"

"Ano, Zachary, můžeš jít. Hodně štěstí." Zack přikývnul a stoupnul si na trochu vratké nohy. Došel ke dveřím a natáhnul se ke klice. "Věř tomu nebo ne, Zacky. Ze všech, kteří pro něj byli před tím, máš ty největší šanci. Vkládám do tebe obrovské naděje." Slyšel Zack před tím, než se otočil a usmál se na červenovlasou ženu. Potom opustil místnost.

The Fallen - 1/16 - The Platypus (part one)

Thu, 02 Feb 2012 08:48:21 +0100

Tak jo, jdeme na to... tahle story je zase jiná, ale je to opravdu jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla. Je to zábavný, dojemný, napínavý... prostě zážitek :) Doufám, že se Vám to bude líbit jako mě... víc prozrazovat nebudu...

Joooo je to rozdělený na tři části, páč je to moc dlouhý pro blog.cz... ale dávám to najednou

Chapter 1: The Platypus

"Zacky, chtějí tě v konferenční místnosti B." vysoký muž nakouknul do malé kanceláře. Zack zrovna koukal do papírů. Pomalu vzhlédnul a posunul si brýle na nose.

"Co jsem udělal tentokrát?" Vyšší z nich pokrčil rameny. Na jeho tváři se objevil dobrotivý úsměv.

"Nemám tušení. Jen mi řekli, abych ti vzkázal, že tě chtějí nahoře. Hned... Běž." Zack se zvednul a trochu si povzdechnul.

"Nojo, už jdu, už jdu. Půjdeš se mnou?" vysoký muž se uculil, zatímco Zack protáhnul své trochu zaoblené tělo kolem něj.

"Vážně máš takový strách z toho, co by se mohlo stát?"

"Pamatuješ si co se stalo po tom ptakopyskovi?" Poslali mě zpátky... no, a víš jak jsem vypadal, když jsem se vrátil.

"Fajn, půjdu s tebou, ale jestli mi řekne, abych odešel, vypadnu."

"Dobře. Díky Jimmy."

"Nojo, můžeš mi to vynahradit tím, že mě vezmeš na večeři nebo tak." Zack a Jimmy se rozešli k výtahu na konci chodby. Zack nervózně stisknul tlačítko. V tichosti čekali, až výtah sjede z horních pater. "Nikdy jsi mi nevysvětlil, o čem vlastně celá ta věc s ptakopyskem byla. Co na tom bylo tak hroznýho, že tě poslali zpátky na Zem?" zeptal se Jimmy. V tu chvíli se ozvalo tiché 'ding' a výtah se otevřel. Zack si povzdechnul. Stisknul jedno z mnoha tlačítek vedle dveří výtahu.

"No, pamatuješ si, když jsem pracoval v DTZ?" Jimmy přikývnul, zatímco se dveře výtahu zavřely a výtah se rozjel do horních pater, kam měli úředníci jako oni zřídka přístup.

"Divize tvorby zvířat. Jo vzpomínám si, že jsi tam pracoval." Zack lehce přikývnul a pokračoval.

"Pracoval jsem na projektu s Paulem. Však víš, jak tam dole vymírali zvířata..."

"Prostě to vyklop. Budem nahoře dřív, než bude mít tenhle příběh šanci začít."

"Nojo, fajn... takže... Paul, já a několik našich přátel jsme si šli jeden večer dát po práci pár drinků. Když jsem byl trochu napitej, začal jsem přemýšlet nad tím, jak by bylo super vrátit se do laboratoře a něco tam vymyslet. Však víš... malá kachna se srstí, co vypadá trochu jako vydra." Zack střelil očima po měnících se číslech nade dveřmi. "Tak se zrodil ptakopysk... když na to přišla... no, nutno říct, že ji to nepotěšilo a kromě toho, že mě poslala na Zem mě degradovala a poslala mě do tý mrňavé kanceláře."

"Ou... takže ty jsi ten důvod, proč tady nesmíme pít žádný alkohol?" Zack se podíval na svého kamaráda s rozpačitým úsměvem.

"No, nejenom já, ale jsem si jistý, že jsem k tomu přispěl. Jo." Výtah zastavil, dveře se tiše otevřely a odhalily pohled na pustou bílou chodbu, zleva lemovanou okny, která dovnitř vpouštěla světlo způsobující, že všechno vypadalo světlejší.