All I Need Is A Bottle -13-

5. března 2017 v 0:41 | Zuzu |  Zuzu´s Synacky Stories -> All I Need Is A Bottle
Tak jsem si říkala, že konečně musím napsat něco jiného než seminárku... a zjistila jsem, že už vlastně mám další díl dávno hotový :D Shame on me :D:D:D

No prostě znáte to, začal letní semestr a já jsem úplně mimo... navíc je hodně práce a venku je hezky... ale já se dokopu v tom nějak pokračovat.. musím... :D

Užijte si další díl... a zase klasika, až mi okomentíte, třeba se bude pokračovat ;)


13)

Brian´s POV

"Panebože Jimmy." Zacky zaskučel a dal si hlavu do dlaní.

"No co je? Neměl jsem čas ji vytahovat. Myslíš, že nevím, jakej je to průšvih? Ale buď by mě chytili hned na místě, nebo jsem to mohl oddálit a aspoň Vás varovat." Zacky seděl na gauči a zoufale se na něj koukal.


"Fajn, potřebujeme se dostat do knihovny a tam vzít pokud možno 3 knihy a Jimmyho lahev. Jak to uděláme?" Zeptal jsem se a v tu chvíli Zacky prudce zvednul hlavu.

"My? Ty se tohohle v žádném případě neúčastníš." Jeho tón mě dopálil možná víc, než to, co mi řekl.

"Jo a proč jako?" Stoupnul jsem si a dal si ruce v bok.

"Protože jsi smrtelník a jsi jediný, u koho by neváhali a zabili ho. Nás možná budou jen mučit, když nás chytnou."

"A ty si jako myslíš, že tady budu jen tak sedět, zatímco ty si budeš někde hrát na Toma Cruise?" Začínal jsem být vytočený ještě víc, než před chvilkou.

"Tak dost!" Zakřičel Jimmy. "Vážně, jsem tady ani ne dvě hodiny a už se po druhé hádáte. Jste si jistý, že jsme se trochu nespletli s tou přeměnou na smrtelníka?" Jimmy to řekl ironicky, ale neubránil jsem se, a chvilku se nad tím zamyslel. Než kdokoli z nás stihnul cokoli říct, Jimmy pokračoval. "Oba si sedněte a poslouchejte mě." Hodil jsem po Zackym takový ten pohled ještě jsme neskončili a sednul jsem si. "Mám kamaráda v Long Beach. Patřil mezi nejužší ochranku jednoho člena Rady. Určitě bude mít hodně informací o tom, jak hodně je teď hlídaná knihovna. Navíc mi dluží laskavost. Měli bychom se nejdřív stavit za ním." Na chvilku se odmlčel.

"To zní rozumně." Odvětil jsem.

"Co se týče té knihovny, Briane… ještě sice nemáme konkrétní plán, ale souhlasím se Zackym, abys tam s námi nechodil." Už jsem se nadechoval, abych oponoval, ale zvednul ruku, aby mě zarazil. "Zaprvé, se tam stejně nedostaneš, dovnitř můžou jen Džinové. Zadruhé, potřebujeme se pohybovat rychle, a pokud vím, ty se neumíš přemisťovat, ani být neviditelný ani nic dalšího. A za třetí, musíš hlídat Zackyho lahev. Ideálně někde jinde než tady. Nebude jim dlouho trvat a uvědomí si, že jsem asi měl důvod, proč jsem šel sem. I když přes to kouzlo neviděli Tvůj byt."

"Na to jsem se Tě chtěl zeptat, co to bylo?" Ozval se Zacky.

"No… kouzlo, co jiného."

"Nojo, ale já si nevybavuju, že bych se někdy něco takového učil." Jimmy se trochu samolibě uculil.

"Taky že ne. Naučil jsem se to sám. Máš ponětí, jak dlouho jsem pracoval v té knihovně? Člověk sem tam něco pochytí při čtení všech těch knih, co tam jsou." Zacky na něj pořád nevěřícně koukal. "No prostě tohle je magie, kterou standardně používá jen Rada. Trošku jim do toho fušuju, ale umím jen základy." Tentokrát se usmál naplno. Evidentně byl se sebou spokojen.

"Ok, dobře, zpátky k věci. Měli bychom toho Tvého kamaráda navštívit co nejdřív." Vrátil Zacky řeč zpět k naší misi. Opřel jsem se na gauči a naštvaně koukal před sebe. Vůbec se mi nelíbilo, že bych měl někde sedět na zadku a čekat, jestli se vůbec někdy vrátí.

"Briane, napadá Tě nějaké místo, kde bys mohl zůstat, než se vrátíme? Ideálně by o něm nemělo moc lidí vědět." Zeptal se Jimmy a já se chvilku zamyslel. Jediné místo, které mě napadlo, byla moje kancelář, ale o tom věděl úplně každý.

"Vždyť je to jedno, můžeme ho přenést kamkoli na světě." Zareagoval Zacky. Střelil jsem po něm naštvaným pohledem, ale nijak jsem na to nereagoval. Potom mi to docvaklo.

"Moje chata…" řekl jsem potichu.

"Co?" Zeptal se mě Jimmy, aby se ujistil, jestli jsem vůbec něco říkal.

"Mám chatu kousek od jezera Elsinore. Jezdím tam, jen když chci být sám. Kromě mé matky o tom nikdo neví."

"Fajn, sbal si, co potřebuješ na pár dní. Nevíme, jak dlouho to všechno bude trvat. A hlavně vezmi Zackyho lahev."

Přikývnul jsem a beze slova se zvednul z gauče. V ložnici jsem zvednul velkou cestovní tašku a začal do ní házet oblečení a pár dalších věcí, které by se mohli hodit, včetně laptopu. Zackyho lahev jsem si nechal nakonec. Přemýšlel jsem, jak ji zabalit, aby se nějakou blbou náhodou cestou nerozbila. Nakonec jsem ji zamotal do trička a mikiny.

"Jsi připravený?" Ozvalo se ze dveří. Trochu jsem s sebou cuknul. Leknutím, i tím, že na mě Zacky mluvil. Otočil jsem se a beze slov přikývnul. "Briane…" Začal Zacky, ale jen jsem zakroutil hlavou a protáhnul se kolem něj do obýváku.

"Kde to přesně je?" Zeptal se mě Jimmy. "Bude nejlepší, když se dostaneme co nejblíž. Nechci riskovat, že nás někdo uvidí. Vytáhnul jsem mobil a našel místo na mapách. Ukázal jsem ho Jimmymu, který se usmál. "Miluju tyhle nový technologie. Tak jdeme." Natáhnul ke mně ruku a to samé udělal se Zackym. Asi si byl vědom napětí mezi námi, takže nás nechtěl nutit držet se za ruce. Byl jsem mu celkem vděčný. Během vteřiny jsme byli na břehu jezera a nadohled mé chaty. Rozešel jsem se k dřevěnému obydlí a uvědomil si, jak strašně dlouho jsem tady nebyl, a že mi to celkem chybí. Pro sebe jsem se usmál.


"Musíme jít." Ozval se Zacky ani ne deset minut potom, co jsme vešli dovnitř.

"Fajn… Briane, za žádnou cenu nesmí mít tu lahev. Kdybys viděl někoho podezřelého, prostě uteč a doufej, že Tě nikdo nechytí."

"Jimmy!" Okřiknul ho Zack.

"Nojo furt, počkám venku." Otočil se na patě a vyšel ven.

"Nikdo Tě tady nenajde. Ne takhle rychle. Brzo budeme zpátky a budeme řešit, co dál." Kývnul jsem, ale nevěděl jsem, co mu na to mám říct. Upřímně mi bylo celkem jedno, jestli mě někdo chytí. Největší starost jsem měl o něj. "Vrátíme se hned, jak to půjde." Už se otáčel, že půjde pryč, ale nemohl jsem si pomoci, překonal svou vlastní hrdost a chytil ho za paži. Chvilku se na mě nejistě koukal.

"Jestli se nevrátíš, tak si Tě najdu a vlastnoručně Tě zabiju." Zacky se trochu uasmál před tím, než se ode mě nechal políbit.

"Brzy budeme zpátky." Zašeptal, ještě mě lehce líbnul na rty a odešel. No fajn, co tady mám jako dělat? Rozhlédnul jsem se po chatě a snažil se vymyslet, co se sebou, než se vrátí.


Zacky´s POV

Na chvilku se mi ulevilo, že se na mě Briane nezlobí, ale ve chvíli, kdy jsme se s Jimmym objevili na ulici v Long Beach, jsem si zase uvědomil, v jakém jsme průšvihu a veškeré, byť malé nadšení, ze mě hned spadlo. "Kdo je ten Tvůj kamarád?" Zeptal jsem se a trochu jsem se obával, že nebudu chtít znát odpověď. Neměl jsem rád lidi, co pracovali pro Radu.

"Matt Sanders." Hned jak jsem uslyšel jeho křestní jméno, jsem zaskučel.

"To nemůžeš myslet vážně. Vždyť nás nahlásí hned, jak se objevíme u jeho dveří." Jimmy zakroutil hlavou a pokračoval k cestě k velkému domu s okny od podlahy ke stropu.

"Už jsem Ti říkal, že mi dluží laskavost. A navíc, nemáme na výběr." Povzdechnul jsem si a musel mu dát za pravdu.

"Za co Ti dluží laskavost?"

"To bych radši nerozebíral." Opověděl, když jsme vstoupili na pozemek jeho domu. Nedostali jsme se ani do poloviny příjezdové cesty a otevřeli se dveře, ve kterých stál majitel domu. Zhluboka jsem se nadechnul.

"Jak věděl, že přijdeme?" Zašeptal jsem směrem k Jimmymu.

"Myslím, že je to jako v knihovně. Magie… jakmile je někdo na jeho pozemku, ví o tom. Díky tomu jsem já dokázal z knihovny zavčasu vypadnout." Přikývnul jsem a pokračoval posledních několik kroků ke dveřím.

"Děláš si ze mě srandu Jamesi, že jo?" Pronesl místo pozdravu Matt. "Koukej vypadnout, dostaneš mě do pěknýho průšvihu, jestli Tě tady někdo uvidí."

"Taky Tě rád vidím, Matte." Pronesl Jimmy. "Tohle je Zack. Můžeme dál? Potřebujeme Tvou pomoc." Matt se na něj koukal, jako kdyby spadnul z Marsu. Několikrát se rozhlédnul po ulici a nakonec ustoupil z dveří.

"Fajn, pohněte dovnitř." Rychle jsme se nakýblovali do jeho domu. Matt se ještě jednou ujistil, že venku není nikdo jiný a potom zavřel dveře. "Dávám Ti pět minut na to, abys mi vysvětlil, co to má znamenat! Hledá Vás snad půlka strážců Rady. Kdyby Tě tady chytili, zabijou mě za velezradu!"

"Ale nezabijou, víš, že tyhle tresty už nepraktikujou." Odvětil Jimmy.

"Jo? A to máš z jakýho zdroje? Já mám trochu jiný informace a zkušenosti." Po těle mi naskočil studený pot.

"Děláš si srandu, že jo? Vždyť pořád říkají, jak se snaží předcházet všem ztrátám Džinů."

"To je sice pravda, ale ve výjimečných případech se pořád drží starých tradic… Samozřejmě o tom nikdo neví." Tentokrát se mi i zatmělo před očima. Teď už to není jen o tom, že by nás mohli chytit a pár století trestat. Teď je to prostě otázka života a smrti. Jimmy viditelně zblednul. S tímhle asi taky nepočítal.

"Uhm… ok…" Koktal Jimmy. Snažil se najít správná slova, ale na tohle se nic moc říct nedalo.

"Proč jste tady?" Zeptal se Matt rychle. Očividně se nás chtěl zbavit co nejdřív, ale asi byl Jimmymu vážně za něco zavázaný a nechtěl nás vypakovat jen tak.

"Jo, jasně… Vzhledem k tomu, že víš, že nás honí Rada, asi i tušíš proč." Matt lehce kývnul a podíval se na mě. Nevěděl jsem, co si mám o jeho pohledu myslet, tak jsem ho raději přešel. "Potřebuju se dostat do knihovny. Potřebujeme víc informací." Matt zaskučel.

"Ty máš nějaký tajný přání umřít nebo co? Vykašlete se na to. Zabijou Vás oba a potom i toho smrtelníka. Nemá cenu se nechat chytit." Zamračil jsem se, ale nechtěl jsem se pouštět do žádných dohadů. To, že půjdeme do knihovny, bylo nevyhnutelné.

"I kdybychom se chtěli vykašlat na ty knihy, stejně tam musíme…" Na chvilku jsem se odmlčel. "Jimmy tam má svou lahev." Na chvilku bylo ticho, jako kdyby Matt přemýšlel nad tím, jestli si z něho dělám legraci.

"Neptej se, jak se to stalo, prostě to tak je." Zarazil Jimmy veškeré vyptávání. "Potřebujeme jen vědět, kdo a jak hlídá knihovnu, to je všechno. Potom zmizíme a už Tě nebudeme otravovat." Matt se zhluboka nadechnul a přikývnul.

"Ok, pojďte se mnou." Pokynul nám do další místnosti, takže jsme se vydali tím směrem. Došli jsme do veliké pracovny, uprostřed které byl stůl se šesti židlemi. Normálně bych řekl, že je to jídelní stůl, ale když jsem přišel blíž a viděl všechny papíry, knihy a plány, uvědomil jsem si, že na tomhle stole se asi nikdy nejedlo. Jeho majitel jen prostě potřeboval hodně prostoru. Matt mávnul rukou a během vteřiny se všechno poskládalo do úhledných komínků a kupiček. "Sedněte si, něco Vám ukážu." Udělali jsme, co nám řekl a čekali. "Tohle je knihovna a její nejbližší okolí." Pronesl, když se před námi objevil 3D obraz knihovny. Dokonce se v něm pohybovali lidé. Pravděpodobně to byl aktuální stav, akorát zmenšený tak, abychom si ho mohli podrobně prohlížet. Matt lusknul prsty a z ničeho nic se na mapě objevilo asi 5 červených teček, strategicky rozmístěných kolem knihovny. "Tohle jsou Džinové, kteří jsou venku. Pravděpodobně tam budou každý den. Nedovolí si knihovnu nehlídat. Moc dobře vědí, že potřebujete další informace, abyste dokončili Zackyho přeměnu."

"A ty nevíš, jak se to dá dokončit?" Napadlo mě, takže jsem se hned zeptal. Stejně jsme pořád museli do té knihovny, ale tohle by nám usnadnilo práci.

"Ne, nemám tušení, nikdy jsem se o to nezajímal. A nevyrušuj nebo se nedostaneme k tomu podstatnému." Nadechnul jsem se, že pronesu nějakou kousavou poznámku, ale zavčasu jsem si to rozmyslel. Nemělo cenu nadávat někomu, kdo se nám snaží alespoň trochu pomoc. "Těch pět Džinů chodí v pravidelných intervalech kolem knihovny. Z trochou štěstí a šikovnosti byste je mohli přelstít, ale nebude to jednoduché. Jeden z Vás je bude muset odlákat, aby se druhý dostal dovnitř." Bylo mi jasné, že ten někdo budu já. Jimmy je jediný, kdo ví, jaké knihy hledáme a kde je jeho lahev. Znovu jsem se nadechnul a přikývnul.

"Ok, fajn to zvládnu." Matt si mě skepticky měřil, ale nijak to nekomentoval. Mávnul rukou a obraz před námi se změnil. Vypadalo to jako půdorys budovy, do které se chystáme vniknout. Když Matt znovu lusknul prsty, objevilo se dalších pět červených fleků. Jimmy zaskučel. Já jsem jen sevřel oči. Tohle je prostě nemožný. "Já jsem Vám říkal, že je to sebevražda. Přímo v knihovně Džinů bude jeden, maximálně dva Džinové, ale dostat se tam je nemožný. Ve chvíli, kdy byste prošli hlavním vchodem, by Vás někdo chytil."

"Je tam ještě jeden boční vchod!" Vyštěknul Jimmy.

"Myslíš ten na východní stěně knihovny?" Jimmy přikývnul. "Asi Tě zklamu, ale zablokovali ho." Jimmy zaskučel, ale mě najednou napadlo něco jiného.

"Jak tohle všechno víš?" Zeptal jsem se podezíravě. "Ten vchod tam ještě ráno byl. Jak to, že už tam není, a jak ty to víš?" Bál jsem se, že nás vede do nějaké pasti. Bylo to až moc podezřelé.

"Mám své zdroje, které Vám samozřejmě nebudu sdělovat. Jestli mi nevěříš, tak klidně můžete jít." Zareagoval podrážděně.

"Ne, ne, Matte, věříme Ti… ŽE JO Zacky!" Jimmy se na mě významně podíval a donutil mě sklopit uši a přikývnout. Neměl jsem tušení, proč mu tak bezhlavě věří, ale stejně jsme neměli na výběr.

"Ok, fajn. Boční vchod už neexistuje, předním to nejde. Co budeme dělat?"

"Jimmy, vezmi si tohle. Přístup k nim má jen Rada a její strážci. Nikdo neví, že jich ještě pár mám a snad nikoho ani nenapadne mě s tím spojovat. Stejně by mi nemohli nic…" Zarazil se a prudce zvednul hlavu. "Doprdele!" V žilách mi zmrzla krev. Tenhle pohled už jsem viděl u Jimmyho v knihovně, když se dovnitř blížili Džinové. Matt mávnul rukou, obraz knihovny zmizel. Po druhém mávnutí se po stole rozházely knihy a papíry, aby to vypadalo, jako nepořádek. "Schovejte se sem, rychle." Ukázal nám směrem ke knihovně, která se na dotek jeho ruky odsunula. Sice tam nebylo moc místa, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno. Jediné, co se mi honilo hlavou, bylo, jak nás zase tak rychle našli? To nedává smysl! Během několika vteřin se celým domem ozvalo zazvonění domovních dveří. Po chvilce jsem slyšel hlasy i kroky.

"Můžeš mi říct, co tady děláte?" Zahulákal Matt z předsíně. Evidentně se návštěvníci neobtěžovali s obvyklými zdvořilostmi. Blížili se k nám kroky. Stál jsem strnule vedle Jimmyho a snažil se ani nedýchat. "Benjamine!" Štěknul Matt a pravděpodobně donutil Džina se zastavit.

"Znáš Jamese Sullivana, že jo?"

"Jo, znám, dělá v knihovně ne?"

"Už ne, ale pokud vím, jednu dobu jste byli hodně v kontaktu ne?"

"Uhm… o co tady jde?"

"Odpověz na otázku!" Zakřičel druhý Džin, který byl v místnosti.

"Klid, Joeli. Matt je na stejné straně, jako my, že jo Matte?" Kdybych byl Matt, tak bych ho za tenhle povýšený tón vyfackoval. "Kdybys ho náhodou viděl, tak mu vzkaž, že nemá cenu se schovávat, stejně si ho najdeme." Slyšel jsem dva páry nohou vzdalovat se od našeho úkrytu. Pomalu jsem začal doufat, že nám tohle projde. "Jo a ještě jedna věc. Pokud zjistím, že mu pomáháš, věř mi, nebude to nic hezkýho." Potom už bylo ticho. Trvalo ještě několik minut, než se stěna knihovny odsunula a Matt nás pustil ven.

"Seberte se a vypadněte! Za tohle mi to nestojí." Zaburácel Matt a upřímně jsem se mu vůbec nedivil.

"Jo, hned půjdeme, jen mi řekni, co je tohle?" Na dlani mu ležel kulatý předmět, podobný našim talismanům, akorát tenhle měl místo přesýpacích hodin klíč.

"To je klíč, co jiného by to bylo."

"Nojo, ale k čemu?" Byl jsem rád, že nejsem jediný, kdo je úplně mimo.

"K čemu chceš… otevře všechno, ale jen jednou. Jakmile vytvoříš dveře, můžeš projít tam a zase zpátky, ale potom zmizí. Je to jedna z věcí, kterou jsem hodně používal, když jsem byl u Rady. Proto mám celkem zásobu. Měl jsem je všechny vrátit, ale pár jsem si jich ulil." Matt se uculil a musím říct, že když se usmál, nešel z něj takový strach. Dokonce by se mi býval i líbil, kdyby to nebyl bývalý strážce Rady.

"Ale k čemu…"

"Můžeme si udělat další boční vchod do knihovny." Přerušil jsem Jimmyho myšlenkové pochody. "Můžeme se tam dostat jinudy!" Začal jsem doufat, že by se nám to mohlo podařit.

"Jo, přesně tak… a teď už běžte. Na chvilku přeruším ochranu mého domu, ať se odsud můžete přemístit, ale pak už Vás nechci nikdy vidět, je to jasný?"

"Jo, naprosto." Zareagoval pohotově Jimmy a chytil mě za ruku.

"Díky Matte, na tohle nikdy nezapomenu. Máš to u mě."

"Nojo pořád, jděte už." Kývnul jsem na rozloučenou a Jimmy nás přenesl zpátky do chaty u Jezera Elsinore.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MissNothing MissNothing | Web | 6. března 2017 v 18:06 | Reagovat

Super super super! :) Chápu ,že toho máš hodně, ale na další díly se samosebou těším! Je to napínavé, jsem zvědavá!

2 Jenny Jenny | 11. března 2017 v 19:18 | Reagovat

trošku se bojím co bude následovat :D a přesně je to napínavýýý jak něco !!!!! každopádně se těším na další díl !!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama