All I Need Is A Bottle -11-

5. února 2017 v 17:00 | Zuzu |  Zuzu´s Synacky Stories -> All I Need Is A Bottle
Jej, já jsem nějak zapomněla, že jsem Vás nechala čekat zrovna na TENHLE díl... to se teda fakt nedělá... :D sorry... ale já za to nemůžu, ještě pořád nemám hotový všechny zkoušky :D (teda doufám, že mám, ale ještě nemám výsledky dvou)...

No ale když jsem si k tomu dneska sedla, tak mi ani nedalo moc práce dopsání tohohle, takže to snad půjde a na tý neschopence napíšu zase něco dopředu, než začne letní semestr, ať máte co číst...

Mno a teď k tomuhle dílu... vždycky mi dává hodně zabrat něco takovýho psát, ale snad se to nějak podařilo, aby se Vám to líbilo. Další díl bude zase spíše Džinovskej...



11)

Zacky´s POV

V první chvíli jsem přemýšlel, že by nás přemístil do koupelny. Ten smrad byl příšernej, ale na druhou stranu, nemohl jsem odolat a vzal jsem nás hned do Brianové postele. Možná i proto, abych mu dal najevo, jak moc ho chci a potřebuju.

Po tom, co se dneska stalo, jsem myslel, že ho zabiju… i přes to, že za usmrcení pána byl trest smrti. Vyprovokoval mě tolik, že jsem byl skoro schopný to podstoupit. Potom jsem se trochu uklidnil a začal vnímat situaci. To, jak přede mnou šplhal po hoře skla, nechal se pořezat a běhal za mnou, bylo lichotící, ale udělal mi toho tolik, že jsem se nedokázal uklidnit a musel jsem mu to dát sežrat. I když jsem věděl, že jsem jeho Džin, a tak jako tak, budu muset dělat, co mi řekne. To, co se z toho vyklubalo, úplně změnilo situaci. Miloval mě? Vážně se do mě zamiloval? Nedokázal jsem si představit, jak by to mohla být pravda… Ale pořád tady byla ta kniha… Seděli jsme spolu na posteli a líbali se tak, že mi to vynahradilo všechny ty předchozí dny.

"Zacky, víš jak dlouho, jsem si tohle přál?" zeptal se mě Brian a přitáhnul mě k sobě tak, že jsem na něm najednou ležel.

"Ne tak dlouho, jako já." Odpověděl jsem. Už jsem měl dost toho, jak se přetahujeme o to, jestli spolu budeme nebo ne. Teď se to prostě stane. Následky budu řešit později.

"To je blbost, protože já Tě chtěl od první chvíle, co ses objevil v mém bytě."

"Briane sklapni." Napomenul jsem ho. Brian se mezi polibky zasmál.

"Nebo co…" Provokoval mě.

"Vážně to chceš vědět?" Sednul jsem si na něm a prohlížel si ho. Uculil se a přikývnul. Rukama jsem zajel pod jeho tričko a pomalu ho vytáhnul až nahoru. Poddajně zvednul ruce a nechal se svléknout. Lehce jsem ho políbil na rty a tentokrát se uculil sám. Lusknul jsem prsty a během vteřiny se kolem jeho zápěstí omotaly jemné proužky látky a připoutaly ho k posteli. Brian na mě vyvalil oči. Nadechoval se, že řekne něco dalšího, ale nedovolil jsem mu to. Další lusknutí prstem mělo na svědomí další pruh látky a tentokrát v jeho puse. Brian se několikrát snažil uvolnit ruce, ale neměl sebemenší šanci, že by se mu to podařilo. "Řekl sis o to…" odvětil jsem před tím, než jsem se sehnul k jeho krku a vrátil se k tomu, co jsme dělali před chvilkou. Rukama jsem přejížděl po celé horní části jeho těla a vychutnával si každý záhyb jeho kůže. Brian zrychleně dýchal. Ve chvíli, kdy jsem se dostal k lemu jeho kalhot, jsem uslyšel zaskučení tlumené látkou v jeho ústech. Byla příjemná změna, že konečně neplácal nesmysly, ale chtěl jsem ho slyšet normálně. Taky jsem ho nechtěl udusit, takže jsem se vrátil k jeho hlavě a povolil uzel na látce. Zhluboka se nadechnul. "Jestli budeš zlobit, tak to dám zpátky."

"Zacky rozvaž mě nebo se zblázním." Zakňučel. Naklonil jsem se a políbil ho.

"Ne." Odpověděl jsem, když jsem se odtáhnul a zasmál jsem se. Tohle definitivně nebyl rozkaz, ale zakňourání. Přetáhnul jsem si tričko přes hlavu a hodil ho na podlahu. Potom jsem se vrátil k jeho kalhotám. Rozepnul jsem mu pásek. Brian poddajně zvednul boky a nechal se svléknout úplně. Když jsem se na něj podíval, zadrhnul se mi dech v krku. Jak může být někdo tak nádherný jako on? Se vším všudy. Jasně hodně chlapů má krásnou tvářičku, ale tím to končí. Brian byl dech beroucí v každém ohledu. Krásné vlasy, oči a rty. Dokonalé, pevně tělo a taky pořádná chlouba v jeho dolních partiích. Tohle přece není fér. Na něm není nic, co by nebylo perfektní. To se zase ten nahoře vyřádil… Chvilku jsem si ho prohlížel a nemohl uvěřit tomu, co před sebou vidím… Ale opravdu jen chvilku. "Jsi nádherný…" Zašeptal jsem sám pro sebe, ale Brian to zjevně slyšel…

"Ne tolik jako ty…" Zvednul jsem k němu oči. Neuvědomoval jsem si, že jsem to řekl nahlas, ale všechno mi postupně docvaklo. Stydlivě jsem se na něj usmál. Nebyl jsem zvyklý na komplimenty. Pomalu jsem se vrátil zpátky na postel a pomalu se přesunul k jeho hlavě. Cítil jsem jeho zrychlený dech na své tváři. "Zee, rozvaž mě prosím…" Zakňoural Brian. "Chci se Tě dotýkat… ani nevíš, jak moc." Jeho prosba byla velice lákavá, ale já jsem si chtěl ještě maličkou chvíli užít jeho poddajnost.

"Ještě ne zlato…" Odpověděl jsem a znovu jsem ho políbil na rty, ale takovým způsobem, jako by měl být konec světa. Brian do polibku zavzdychal a to mě donutilo se odtáhnout a podívat se mu do očí. Bylo to neuvěřitelné. Konečně jsme byli tady a spolu. Šílel jsem z něj. Proto jsem na nic nečekal a začal ho líbat na krku, od kterého jsem se posunul k hrudníku a jeho prsou. Dále k žebrům a jeho podbřišku. Věděl jsem, jak moc, ho mám v hrsti. Ostatně jsem to všechno slyšel. Brian se snažil vyprostit ze sevření jeho pout, snažil se mě přemluvit, abych ho pustil, a když nic z toho nepomohlo, jen skučel a vzdychal. Byl jsem polichocen, kolik potěšení mu působím. Ale ještě jsem nekončil. Konečně jsem se dostal k jeho dolním partiím. Zvednul jsem hlavu. Brian mě upřeně sledoval. Ani jeden z nás nic neřekl, ale i přes to mezi námi proběhl bezeslovný rozhovor. Věděl jsem, co chce a neměl jsem nejmenší problém to udělat. Nadechnul jsem se a jemně políbil špičku Brianovi erekce. To, co nastalo, jsem si nepředstavoval ani v nejdivočejších snech. Brian zavzdychal tak, že to projelo celým mým tělem. Sevřel jsem oči a pokračoval. Přidal jsem jazyk a postupně prohluboval své pohyby. Snažil jsem se, aby to pro něj bylo co nejlepší. Chtěl jsem, aby se mu to líbilo. Ach to moje šílené ego… ale potom, co se mezi námi stalo, jsem potřeboval, aby věděl, o co se celou tu dobu připravoval… přece jenom, mám několik tisíciletí praxe… i když, vlastně, já byl vždycky ten, co ho odmítal… no nic. Ale prostě jsem chtěl, aby se mu to líbilo. A cíle jsem zjevně dosáhnul.

"Zee, Baby, prosím, přestaň." Vydechnul Brian, když jsem jemně přejel zuby po jeho erekci. Na chvilku jsem zvednul hlavu. "Zacky, prosím rozvaž mě. Nechci, aby tohle bylo jen jednostranné. Potřebuju se Tě dotýkat. Chci Tě cítit. Prosím…" Chvilku jsem nad tím přemýšlel. Věděl jsem, že bych ho dokázal udělat během minuty… ale vážně jsem to chtěl? Odpověď byla nasnadě. Jasně, že ne. Chtěl jsem si tohle užívat, jak nejdéle to šlo. Chtěl jsem, abychom si to užívali spolu, protože jsem do něj byl blázen. Pomalu jsem se přesunul k jeho hlavě. Pořád jsem rukama něžně přejížděl po jeho těle, jako by to bylo něco vzácného. Když jsem se dostal k jeho rtům, chvilku jsem ho pomalu líbal, jako by se to nemělo nikdy opakovat. A co kdyby to byla pravda? Potřeboval jsem si pamatovat dotyk jeho rtů. Jeho něžných, měkkých, nádherných rtů. Postupně se polibek začal prohlubovat a už nebyl tak nevinný. Začal jsem se v něm ztrácet a právě v tu chvíli jsem nechal zmizet jeho pouta. Nelusknul jsem prsty ani nic takového. Jen jsem je nechal zmizet. Brian si to v první chvíli neuvědomil, ale netrvalo dlouho, než mě oběma pažemi chytil kolem pasu a převalil pod sebe. Zavzdychal jsem, když jsem na sobě ucítil jeho váhu. Obratně mi rozepnul kalhoty a rychle mi je stáhnul i se zbývajícím kusem oblečení. Potom se vrátl zpátky ke mě.

"Bože Briane, ani nevíš, jak dlouho…" Nenechal mě domluvit. Spojil naše rty, ale okamžitě je rozevřel svým jazykem a začal mě líbat takovým způsobem, že jsem si nedokázal pomoci a cítil to až ve svých slabinách. A jakmile se naše erekce dotknuly, myslel jsem, že to nepřežiju.

"Bri… o bože, Briane…" Zavzdychal jsem do jeho polibků. "Chci tě, ani nevíš, jak moc." Brian se na mě podíval a chvilku čekal. Jako by bylo možné, že bych si to rozmyslel. Abych dodal svým slovům důraz, lusknul jsem prsty. Okamžitě se mi v ruce objevila lahvička s lubrikačním gelem. "Briane… je mi jedno, co bude zítra. Chci Tě. Teď. Hned. Se vším všudy. Prosím. Následky budeme řešit zítra." Podal jsem mu lahvičku a on se na mě zkoumavě podíval.

"Zítra Ti řeknu to samé, co dneska, Zacky. Jsem do Tebe blázen. Na tom se nic nezmění." Jakmile to dořekl, lehnul si na mě a začal mě líbat jako před několik minutami. Zároveň sjel rukou mezi naše těla. Kdy sakra stihnul otevřít tu lahvičku? Každopádně jsem ucítil, jak svou rukou přejel nejdříve krátce po své erekci a potom se dostal k mým intimním partiím. Věděl jsem, že na tohle nepotřebuji žádnou přípravu. Jsem na světě stovky let. Navíc jsem ho chtěl tolik, že by byl hřích, aby se mě dotkl něčím jiným. Chytil jsem ho za zápěstí.

"Briane, chci Tě. Hned…" Zašeptal jsem a podíval se mu zpříma do očí.

"Zee, já..."

"Briane, jsem na světě tisíce let. Máš ponětí, jak dlouho jsem nikoho neměl? Chci Tě… hned!!!" Brian se na mě chvilku koukal. Potom se zhluboka nadechnul a udělal to, o co jsem skoro žebral. V tu chvíli jsem prudce sevřel oči a snažil se vypořádat s návalem pocitů, které se mě zmocnily. Matně jsem si uvědomoval své i Brianovo zavzdychání i to, jak jsem mu zaryl nehty do ramenou. Nedokázal jsem zpracovat, že se tohle opravdu děje a že je to tak úžasný pocit. Někde v pozadí jsem cítil bolest, která tohle vždycky provázela, ale byla tak zastřená všemi ostatními euforickými pocity, že byla naprosto zanedbatelná. Znovu jsem zavzdychal a otevřel oči. Brian se na mě starostlivě koukal. Asi si všechno tohle vyložil tak, že je mi to nepříjemné, ale opak byl pravdou. Měl jsem co dělat, abych se udržel a neudělal se hned teď. Skoro agresivně jsem přitiskl své rty na Brianovi a svými boky mu naznačil, aby pokračoval.

"Zacky nechci…" Nenechal jsem ho to dokončit. Nechtěl jsem, aby si byť na vteřinu myslel, že mi je něco, co dělá nepříjemné. Přiložil jsem mu prst na rty.

"Nepamatuju si, že bych se s někým takhle cítil." Zašeptal jsem a tentokrát něžně a krátce ho políbil. "Ta co… budeme pokračovat nebo tady budeme jen tak ležet?" Zeptal jsem se. Brian chvilku zaváhal, ale nakonec se jeho rty zvlnily do lehkého úsměvu. Konečně se pohnul a já si zase připadal, že to nepřežiju. Neměl jsem tušení, jestli to bylo tím, že jsem vážně pár dekád s nikým nespal nebo to bylo tím, že to byl Brian. Každopádně po několika dalších minutách jsem měl co dělat, abych popadl dech a stejně na tom byl i Brian. Asi i kvůli tomu na chvilku zvolnil a podíval se mi do očí.

"Kdybych věděl, že to bude takový, tak bych Ti to přikázal hned první den, co jsem Tě uviděl." Začal jsem se smát a přitáhnul si ho do asi miliontého polibku za dnešek a při tom ho donutil převalit se na záda.

"Ještě jsme neskončili." Odpověděl jsem, když jsem se uvelebil v jeho klíně. Natáhl se a chytil mě za jednu ruku. Prsty propletl s mými. Bylo to malé gesto, ale znamenalo pro mě tolik, že jsem ani nevěděl, jak s tím pocitem, který ve mně vyvolávalo naložit. Dneska už jich bylo najednou nějak moc. Druhou ruku položil na můj bok, asi abych lépe držel rovnováhu a nepraštil se při pádu o noční stolek. Což se v jeho obrovské posteli nemohlo stát. Bože Zacky to jsou zase myšlenkový pochody, jen co je pravda. Radši jsem se ubral k činnosti, u které jsem nemusel přemýšlet a očividně mi šla o dost lépe než myšlení. Uplynula další várka minut a já cítil, že už to nebude dlouho trvat. Své myšlenky jsem ventiloval Brianovi, který mi potvrdil, že je na tom podobně. Z ničeho nic se ale posadil, trochu mě zvednul. Překvapeně jsem vyjeknul. Brian se s lehkostí otočil na posteli a přitisknul mě k jejímu čelu. Trochu to zabolelo, ale to mi bylo v tu chvíli jedno. "Briane co…"

"Chyť mě nohama kolem pasu. Myslím, že se Ti to bude líbit." Nechápavě jsem zvednul obočí, ale udělal jsem, co mi řekl. Brian sevřel obě mé ruce, které jsem měl do té doby kolem jeho krku. Chytil mě za zápěstí a přitiskl je ke zdi celkem vysoko nad mou hlavou. V tu chvíli odtáhl své spodní partie od mých a téměř okamžitě celkem razantně přirazil. Sevřel jsem pěsti a zavzdychal. Skoro křečovitě jsem se ho držel nohama. Měl pravdu, hodně se mi to líbilo a tak nebylo s podivem, že to nemělo dlouhého trvání. Stačilo několik málo dalších pohybů a byl konec, který ale definitivně stál za to. Když Brian povolil sevření mých zápěstí, chytil jsem ho kolem ramen. Vlastně jsem na něj skoro spadnul. Neměl jsem v těle jedinou špetku energie. Chvilku jsme v téhle poloze zůstali a vydechovali.

"To bylo neuvěřitelný." Zašeptal jsem. Brian neodpověděl. Jen jsem cítil, jak kývl hlavou. Po dalších několika minutách jsme se konečně pustili a lehli si vedle sebe tak, abychom se na sebe koukali. Nikdo nic neříkal. Jenom jsme na sebe hleděli, jako kdybychom se nikdy neviděli. Brain natáhnul ruku a pohladil mě po tváři. Otočil jsem hlavu a políbil ho do dlaně. Potom jsem se k němu přitulil a v jeho náručí jsem usnul. Nevzpomínal jsem si, kdy jsem byl takhle šťastný. Jestli vůbec někdy.

Brian´s POV

Když jsem se probudil, nejdřív jsem si myslel, že se mi to zdálo. Potom jsem si uvědomil, že Zacky pořád leží v mém náručí a spokojeně oddechuje. Zavrtal jsem nos do jeho vlasů a lehce ho políbil. Nechtěl jsem ho probudit. Přemýšlel jsem nad tím, co se od včerejška všechno přihodilo. Došlo mi, že se tím mění celý můj život. Nebo spíš styl života. Pochyboval jsem, že by Zacky souhlasil s tím, abych každý den trajdal po klubech a barech. Trochu mě to mrzelo, bavilo mě to, ale kvůli němu jsem byl schopný to podstoupit. Chvilku jsem nad tím vším ještě přemítal a něco jsem si uvědomil. Něco, z čeho jsem neměl úplně takovou radost. Zacky je nesmrtelný. Teda samozřejmě, že jsem byl rád, že se mu nemůže nic stát, ale já budu vedle něj stárnout a on bude pořád tak krásný a mladý jako je teďka. Jak dlouho nám může něco takového vydržet? Jak dlouho bude trvat, než na něj budu moc starý? Říkal, že by mě mohl omladit, ale jak dlouho se může něco takového dělat? Má to vůbec smysl? Musím se ho na to zeptat, až bude příležitost. Zhluboka jsem se nadechnul a… a ucítil jsem příšernej zápach skládky. Neudržel jsem se a začal se potichu smát. Samozřejmě jsem probudil Zackyho. Nespokojeně zaskučel, takže jsem se uklidnil a omluvně se na něj podíval. "Promiň, nechtěl jsem Tě vzbudit." Stisknul jsem ho v náručí a znovu, tentokrát pořádně ho políbil do vlasů.

"Co je tak k smíchu po ránu?" Otočil se v mém náručí a podíval se na mě. Okamžitě se mi zrychlil tep. Na ty oči by měl mít zbrojní pas.

"Nic já jen… uvědomil jsem si, že jsme se včera váleli na skládce a teď se neumytí válíme v posteli. A je to celkem nepěknej odér zlato." Zacky chvilku zpracovával, co jsem mu řekl. Asi ještě nebyl úplně vzhůru. Po chvilce se na mě znovu podíval, ale taky se culil. Když to vezmu kolem a kolem, nic moc vtipnýho na tom nebylo, ale asi ještě pracovaly endorfiny ze včerejška.

"Včera jsem přemýšlel, že nás přenesu do koupelny ale…"

"Ale tak strašně jsi mě chtěl, že jsi to nedokázal…" Zažertoval jsem, ale když se na mě Zacky naprosto ztraceně podíval a párkrát na prázdno otevřel pusu, přestal jsem se smát. "Uhm… jako vážně?" Zacky přikývnul… moje ego tajně zaplesalo. Sehnul jsem se a láskyplného ho políbil. "Miluju Tě, už jsem Ti to řekl?" Zacky se usmál a přikývnul. Potom se chvilku zamyslel. "Co je?" Trochu nakrčil nos.

"Vážně bychom se měli jít umýt, je to strašný." Krátce jsme se na sebe podívali a oba vyprskli. Chvilku jsem se tam povaloval a smáli se, ale nakonec jsme se donutili zvednout a jít do koupelny.


Naše společná sprcha proběhla cudněji, než jsem si myslel. Navzájem jsme se umyli, což samozřejmě obnášelo osahání celého těla, zbavili se svých ranních erekcí a po skoro hodině a půl a neuvěřitelném plýtvání vodou jsme vylezli ven. Když jsme došli do ložnice, Zacky se nemohl koukat na špinavou postel a tak ji i přes všechny mé protesty kouzlem převlékl. No, naštěstí ho to zjevně nestojí žádnou sílu, tak si nepřipadám tak provinile. Oba jsme na sobě měli jen ručník kolem pasu, což jsem bral jako příslib toho, že se vrátíme ještě do postele, ale bohužel, ne všechny věci, které chcete, se Vám splní. Zacky z ničeho nic vyvalil oči a zhluboka se nadechnul. "Co se děje?" Udělal jsem krok směrem k němu a položil mu ruku na paži.

"Už asi dva dny Ti chci něco říct, a vždycky do toho něco vlezlo. Jde o tu knihu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MissNothing MissNothing | Web | 5. února 2017 v 18:53 | Reagovat

No to jsi nás nechala napjaté na pěkný díl no :D Ty jsi teda!! Ale boží boží boží :3 Těším se na další!

2 Jenny Jenny | 11. února 2017 v 11:49 | Reagovat

aaaa já asi umřu blahem fakt !!!:D to bylo neskutečný !!! :3 těším se a bojím se zároveň co se bude dít dál :D :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama