na Blog.cz

Chapter 3: Fucking Kevin Smith

Matt vyklopýtal z baru, ve kterém byl se svými přáteli, něco po jedné hodině ráno. Jeden z jeho kamarádů ho podpíral.

"Jseš si jistej, že to zvládneš domů, kámo?" zeptal se jeho kamarád. Matt se ušklíbnul.

"Jo, budu v pohodě." pro sebe se zahihňal. "Hele, hádej, co se mi dneska stalo?"

"Co?"

"Potkal jsem anděla." jeho kamarád se krátce zasmál.

"Jo, jasně. Jak se jmenuje?" Matt se podíval na muže, který stál vedle něho.

"Ty mi nevěříš, že ne, Jamesi?"

"Jasně, že jo. Jen jsem se ptal na její jméno. Jak se jmenuje?"

"On... jmenuje se Zack. Přišel z nebe a nadává jako dlaždič a..."

"Ok, myslím, že ti zavolám taxík." James rychle vytáhnul telefon z kapsy a vytočil informace. Matt se potácel kolem autobusové zastávky, než se posadil na lavičku. Sledoval, jak někdo prošel kolem něj a posadil se vedle. Zakalenýma očima koukal na Zacka. Usmál se, když mu pohled oplatil.

"Čau, Zacky. Zrovna jsem o tobě říkal svýmu kamarádovi." Zack se podíval na muže u zastávky s telefonem v ruce.

"Co přesně jsi mu o mě řekl, Matte?" Zack zúžil oči a podíval se na opilého smrtelníka. Matt mu pokynul, aby se naklonil blíž. Zack se donutil, ale málem omdlel ze zápachu alkoholu z Mattových úst.

"Řekl jsem mu... Ššš, je to tajemství..." Matt si položil prst na pusu a začal se smát. Naklonil se blíž k Zackymu a položil mu ruku kolem ramen. "Řekl jsem mu, že jsi anděl." Zack ucítil, jak mu z jeho slov přeběhnul mráz po zádech.

"A co ti na to řekl?"

"Nevěřil mi ani slovo. Myslel si, že jsem toho moc vypil." Zack zamával rukou před jeho obličejem a snažil se rozehnat ten zápach.

"S tím bych souhlasil. Nechal jsi vůbec nějaký pití ostatním?" Matt se zasmál. V tu chvíli k nim došel James.

"Jamesi... Jamesi." Matt ho chytnul za paži a snažil se ho přitáhnout blíž. "Tohle je ten anděl, o kterém jsem ti říkal. Jmenuje se Zack." Zack se podíval na Jamese a trochu se usmál. Zakroutil hlavou, aby naznačil, že nemá tušení, o čem to mluví.

"Rád tě poznávám, Jamesi. Jsem Zack." Usmál se a potřásl si s ním rukou.

"Hele, za pár minut přijede taxík. Můžeš zůstat s ním a ujistit se, že se dostane domů v pořádku?" Zack otevřel pusu, aby něco namítnul. "Jsou Vánoce, někdo na mě doma čeká." Zack si povzdechnul.

"Sotva ho znám. Nebude rád, že mě zase vidí u sebe doma."

"Koukni, prostě se jen ujisti, že se dostane v pohodě domů. Polož ho do postele... Na bok a s kýblem u postele. Bude v pohodě. Až usne, můžeš vypadnout."

"No dobře, fajn." James se usmál a položil mu ruku na rameno.

"Díky, kámo. Máš to u mě." zack přikývnul.

"Jo, jasně..."

"Měj se." James se rozešel směrem k parkovišti, ale ještě se zastavil a otočil se. "Oh, a Veselé Vánoce." Zack se trochu usmál.

"Jo, tobě taky. Jeď opatrně." James zamával a šel pryč. Zack se podíval na Matta, který pokračoval v hihňání a vyprávění vtipů, kterým nikdo nevěnoval pozornost. "No, vypadá to, že nezáleží na tom, jak moc se snažíš, ale asi se mě tak rychle nezbavíš, pane Sandersi." Mattova hlava vyletěla nahoru.

"Tak mi nikdy neříkej!" řekl z ničeho nic naštvaně. "To bylo jméno mého otce."

"No jo, nevyšiluj." Matt se okamžitě uklidnil a položil si hlavu na Zackovo rameno.

"Zacky?"

"Hmm?"

"Zacky?"

"Hmmmm?"

"Zacky?"

"Oh, zatraceně, CO?!?" Matt vzhlédnul s divným výrazem nevinného opilého dítěte.

"Pověz mi o Nebi." Zack se zhluboka nadechnul a zamyslel se.

"A co sakra? Nebudeš si ráno vůbec nic pamatovat. Co chceš vědět?"

"Jaký je Bůh?" Zack protočil oči.

"Víš, možná by se zdálo, že to, že tady máš anděla je něco úžasnýho, ale ve srovnání s Bohyní jsme nic moc." Matt se zahihňal.

"Jsi pěkně naštvanej anděl, víš to?" Zack se podival dolů na Mattovu hlavu.

"Jsem všelijaký, a i když se to tady zdá normální, nahoře pro to nemájí pochopení. Proto jsem teď takový."

"Řekni mi o Nebi." zakňučel Matt. Když Zack uslyšel to naléhavé kňourání, pevně sevřel oči.

"Ježiši... dobře. V nebi je to hodně jako tady. Žijeme, pracujeme a chodíme domů k rodinám."

"Ty máš rodinu?"

"Ne." řekl smutně. "Ještě jsem nenašel svou druhou část."

"Druhou část?"

"Jo. Koukni. Když Bohyně vytvářela anděly, dělala je v párech. Každý máme svou spřízněnou duši a je nám souzeno strávit s ní zbytek věčnosti. "Já jsem svou ještě nenašel."

"Jste vytvořeni v párech žena a muž?" Zack se tiše zasmál a zakroutil hlavou.

"Ne. Nechtěla omezovat naše šance na štestí tím, že by nás dělala jen heterosexuální. Je to něco, co jste měli vetknuté i tady dole do chvíle, než jste objevili náboženství. Ona to vidí tak, že láska je láska. Muži, ženy, to je jen označení a rozdílnost, kterou lidé potřebovali identifikovat. Andělé ne. Milujeme. To je to, k čemu jsme stvořeni. Proč ty někoho nemáš?"

"Měl jsem, nějakou dobu. Ale Bohyni se asi hodilo, vzít ho ode mě." Zack se podíval na hvězdné nebe bez mraků.

To je důvod, proč ztratil víru? Stejně rychle, jako tahle myšlenka vstoupila do jeho hlavy, se na něj Matt podíval. "Chceš mi povědět o tom, co se stalo?" Matt zakroutil hlavou a položil si hlavu zpátky na Zackyho rameno. "Chceš, abych ti dál povídal o tom, jaké to je nahoře?" Matt se znovu zasmál.

"Máte tam nahoře sex?" Zack přitisknul jazyk zevnitř k zubům a snažil se zadržet smích.

"Uh, ne tak jako Vy tady dole." Ze Zackyho rtů unikl smích dřív, než to mohl zastavit.

"Čemu se směješ? Děláš, jakoby způsob, kterým to děláme my tady byl nějaký vtip nebo co."

"Viděl jsi některý z obličejů, co dělaj lidi při sexu? Nahoře to je komedie."

"Hej! Neodsuzuj to, dokud to nezkusíš. Když to neděláte jako my, tak jak?"

"Vážně to chceš vědět nebo jen udržuješ konverzaci?" Zack cítil, jak Matt trochu pokrčil rameny.

"Tak trochu obojí." Zack se usmál.

"Fajn, v tom případě... Myslím, že tohle je něco, co je lepší si nechat na jindy. Až budeš střízlivý a budeš se s tím moc vyrovnat."

"Můžu se aspoň zeptat, jestli jste anatomicky stejní?" Zack si povzdechnul a protočil oči.

"Bože, děláš si ze mě srandu? Jo mám ptáka a koule, stejně jako ty. Proč bych neměl?"

"No, víš, když vidíš něco ve filmu, prostě tě to zajímá."

"Pitomej Kevin Smith." Zamumlal si Zack pro sebe.

"Byl jsi někdy muž jako já?" Zack se podíval na ulici a na to, jak pouliční světla prosvítají skrz stromy a dopadají na silnici. V jemném vánku vytvářely na cestě vzory.

"Ne. Narodil jsem se jako anděl a jako anděl zemřu."

"Můžeš umřít?" Zack přikývnul.

"Jo, můžeme být zabiti. Nejsme nepřemožitelní, jak někteří věří. To je důvod, proč jsem tady k smrti vyděšený." Zack si povzdechnul a podíval se dolů na Matta. Na chvilku je obklopilo ticho.

"Proč jsi tady?"

"Měl bych ti to říct, protože budu potřebovat tvou pomoc. Poslali mě sem, abych přivedl zpátky prvního stvořeného anděla. Padl v nemilost a od té doby je tady. Ona ho chce zpátky."

"Jsi si jistý, že je to muž?" Zack se zhluboka nadechnul a urovnával si myšlenky.

"To je to, co mi řekli před tím, než mě sem přemístili. Nemám nic jiného. Jen to, že ho poznám, až budu blízko."

"Můžou se z lidí, kteří zemřou, stát andělé?"

"Ne. Takhle to nefunguje. Když umřeš, tvoje duše putuje k nám. V podstatě pokračuješ v životě nebo v tom, co je po životě, jako bys byl tady dole. Poskytnou ti věci a je to tam celkem mírumilovné."

"Nikdy se tam nic Neděje? Je tam pořád klid a tak?"

"Převážně." Zacky se trochu zamračil, když se nad tím zamyslel.

"Tak proč bys tam chtěl zůstávat?" Zack se trochu narovnal.

"Protože to je jediné, co znám, Matte." Zackyho pozornost upoutala dvě světla. Usmál se. "Myslím, že to je tvůj taxík." Matt si sednul a podíval se na přijíždějící auto.

"Hele, napadlo mě... možná bys chtěl dneska zůstat u mě. Je to daleko bezpečnější, než útulek a je tam teplo." Zack se usmál. Taxík zastavil před nimi.

"Jo, to bych chtěl. Díky, Matte. Pojď, myslím, že ten chlápek na nás nebude čekat celou noc." Oba se zvedli a Zack otevřel dveře. Matt se napůl zhroutil na zadní sedadlo a Zack ho následoval.

"Kam to bude?" zeptal se řidič s lehce irským přízvukem.

"Pamatuješ si svou adresu?" Zeptal se, když si Matt položil hlavu na okýnko auta. Přikývnul a odříkal adresu před tím, než se vůz rozjel ulicí.

♣

Zack sledoval, jak Matt hledá v kapse klíče. Když se Matt opakovaně zarazil a začal se smát vipu, který nikdo jiný nepochopil, protočil oči a povzdechnul si.

"Z rychlosti, jakou vytahuješ ty klíče z kapsy nám tady umrznou zadky." řekl Zack a postavil se před Matta. Natáhl ruku do jedné z předních kapes na jeho bundě. Matt k němu zvednul oči.

"Víš, že máš nejkrásnější oči, jaký jsem kdy viděl?" Matt se zahihňal a Zack trochu znervózněl.

"Jo, a ty jsi opilý." natáhl ruku ke druhé kapse. Opět zůstala prázdná.

"Možná, ale pořád rozeznám krásu, když ji vidím. A tvý rty jsou taky k zulíbání." Zack se zarazil. Kouknul se na obě strany a pak zase na Matta.

"Um, snažíš se mě sbalit?"

"Ne, jen obdivuju výhled." Matt chytl Zackyho za ramena, otočil ho a přitlačil na dveře.

"Oh, Bože. Tohle se neděje." Vydechnul nervózně Zack. "No tak, Matte. Je zima. Chci jít dovnitř a zahřát se." Matt se trochu usmál. Natáhl ruku a položil ji na Zackovu tvář.

"Můžu tě zahřát i tady." Zack pevně sevřel oči a zakroutil hlavou.

"Matte, tohle nemyslíš vážně. Jsi opilý." Matt se naklonil blíž k jeho tváři. Zacky se ze všech sil snažil zmizet ve dveřích. Mattovi rty se otřely o jeho, ale z ničeho nic se zarazily. Zack otevřel oči právě v tu chvíli, aby viděl, jak se Matt naklonil přes zábradlí a vyklopil všechen alkohol a jídlo z baru, které bylo v jeho žaludku.

"Ewww. No, hádám, že bych měl být rád, že mě nelíbal, když se to stalo." zamumlal si Zack. Všimnul si, že Mattovi kouká ze zadní kapsy kalhot řetízek od klíčů. "Věděl jsem, že je najdu." rychle odemknul dveře. Matt se narovnal a svalil se na zeď domu.

"Oh, bože... zab mě." Zack se zarazil a rychle se otočil.

"Tohle neříkej. Máš toho dost, pro co žít."

"Jo, třeba příšernou zasranou kocovinu, kterou budu mít." Zack si povzdechnul a jak nejlépe mohl, pomohl Mattovi do domu.

"Musím zamknout dveře. Zvládneš chvilku sám stát?" Matt líně přikývnul. Zack se otočil a zavřel dveře. Matt okamžitě upadnul na podlahu a usnul. Zack se otočil a zamračil se. "Ahh, doprdele. Jak sakra dostanu jeho velkej zadek do ložnice a do postele?" zamknul dveře a klíče položil na stolek, který byl poblíž. Poškrábal se na hlavě a podívla se na muže ležícího na podlaze. "Zjistíme, co se dá dělat." Přeměřil si Matta. Vzal ho za jednu nohu a táhnul do ložnice. Šlo to pomalu, ale nakonec se tam dostal.

S obrovským úsilím vytáhnul Matta na postel a položil ho na bok. Podíval se do stropu a povzdechnul si. "Vy jste mi to prostě nemohli ulehčit, že ne? Ne, pošlete mě sem dolů, abych zachránil duši chlapa, který ztratil víru, a který váží asi tolik jako domácí buvol." Zack sundal Mattovi boty a šel do koupelny. Zvednul kýbl, který byl vedle záchodu a vzal ho zpátky do pokoje. Postavil ho vedle postele a podíval se kolem sebe. Jeho oči se zastavily na fotoalbu ležícím na stole. Rychle přešel pokoj a sednul si na koženou židli u stolu. Rozsvítil malou lampičku a sevřel kožené desky alba. Posunul ho před sebe a pomalu ho otevřel. Přivítal ho obrázek Matta a jeho dědečka. Usmíval se, zatímco obracel stránku za stránkou plnou fotek Matta jako malého chlapce se svým dědou. Když se dostal na konec, objevil fotku, na kterou nemohl přestat koukat. Pomalu vytáhnul z plastových okrajů obrázek Matta, který měl ruku kolem pasu menšího muže. Výškově, nikoli svaly. Otočil ho a spatřil úhledným písmem napsáno ´Matt & Josh, Březen 2005´. Tiše si povzdechnul a vrátil fotku do alba. Zhasnul světlo a rozešel se z pokoje.

Zack si sednul na gauč a prohlížel si temnou místnost. Zvednul deku, která byla přehozená přes opěradlo a přikryl se. Když už začal usínat, u jeho hlavy se rozezvonil telefon.

"Co sakra? Je 1:45 ráno, Billy. Nech mě spát!" Telefon přestal zvonit. Zack se usmál. "Jo, to jsem myslel... osle..." Telefon začal zvonit znovu. "Kurva... já nemůžu vyhrát, že ne?" Zvednul sluchátko a zmáčknul tlačítko před tím, než si přiložil telefon k uchu.

"Nejsem osel." řekl Billy naštvaně.

"To říkáš ty. Co chceš, Billy?"

"Williame." Zack si povzdechnul.

"Mohl bys pokračovat?"

"Jak to jde?"

"Ne o moc líp, než když jsi mi volal minule. Oh, Matt se mě snažil líbat, když byl namol. Děkuju komukoli, kdo to zarazil." Billy se ušklíbnul.

"To by mohl být Joel."

"Proč mě to nepřekvapuje. Malý bratři měli vždycky smysl pro příšerně špatný načasování, že jo?" Zack se tiše zasmál.

"Jo. No, Benjamin byl víc než nadšený. Zdá se, že si show tam dole užívá." Zack si sednul a přitáhnul si kolena k hrudníku.

"Vy se tam na mě všichni koukáte?"

"No, tohle si nemůžeme nechat ujít." Zack vzhlédnul je stropu a okamžitě zvednul prostředníček. V pozadí telefonu uslyšel smích.

"Skvělý. Takže všichni v nebi teď ví, že jsem tady. Paráda, stanu se nebeským ekvivalentem pro Real World. Díky Billy. Doufám, že shoříš v pekle!" Stisknul tlačítko a odhodil sluchátko na druhý konec gauče před tím, než si znovu lehnul. Zavřel oči a nechal spánek, aby ho přemohl.