na Blog.cz

Chapter 2: You Know, For An Angel, You Cuss An Awful Lot

Matt Sanders šel potemnělou ulicí po pozdní pracovní směně. Očima sledoval chodník, zatímco procházel skupinami lidí čekajících, až se dostanou do nějakého klubu. Z budovy se ozývalo hlasité dunění hudby. Zakroutil hlavou a pomyslel si, jak je ubohé čekat hodiny v mrazu, aby se dostali na místo, kde podle všeho musejí být. Tohle rozhodně nebyl jeho styl. Sešel dál a vzhlédnul k označníku ulice. Všimnul si, jak před ním jeho dech tvoří v nočním vzduchu zakroucené obláčky páry. Přešel ulici a rychle se otočil, když za sebou v aleji uslyšel hluk. Přimhouřil oči, aby lépe viděl, ale moc to nepomohlo vzhledem k hrozné tmě. Udělal krok, aby pokračoval v cestě, ale v tu chvíli se z aleje vyřítila kočka. S úlevou vydechnul. Zase se rozešel, ale zakopl o něco uprostřed chodníku.

"Co to sakra?" zakřičel v okamžiku, kdy se odporoučel na zadek. Podíval se na muže uprostřed cesty. Byl si naprosto jistý, že tam před chvílí nebyl. Kleknul si na kolena a položil ruku na cizincovo rameno. "Hej, kámo. Jsi v pořádku?" Jemně s ním zaklepal.

"K sakru! Všechna ta technika a stejně spadnu a natluču si prdel!" řekl muž na zemi. Převalil se na záda a zakryl si pusu, po slovech, které vypustil. Sednul si a podíval se kolem sebe. Očima se zastavil na Mattovi, který seděl vedle něj. V očích se mu odráželo poznání, což Matta trochu znepokojilo. "Ahoj."

"Čau." řekl Matt a postavil se na nohy.

"Co se stalo?" Zack se pomalu postavil a pokračoval v prohlížení okolí.

"To bys mi možná měl říct ty. Před chvílí jsi tu nebyl."

"Ale jo, byl. Jen jsi mě neviděl." Matt se ušklíbnul a založil si svalnaté paže na stejně svalnatém hrudníku.

"Myslím, že bych viděl chlapa ležícího uprostřed chodníku, po kterém jsem šel."

"J-já nevím, co se stalo. Myslím, že jsem se musel tady někde praštit do hlavy a upadnout na chodník." Zack se podrbal na hlavě. Druhou rukou se objal a snažil se trochu zahřát.

"Fajn, kde bydlíš? Měl bych se ujistit, že dojdeš domů v pořádku." Zackyho zelené oči sjely ke špičkám bot.

"Nepamatuju si to." řekl tiše a doufal, že mu bude Matt věřit.

"V tom případě asi zavolám taxík a odvezu tě do nejbližší nemocnice." Matt začal z kapsy kalhot vytahovat telefon. Zackyho ruka rychle vystřelila a chytila ho za paži.

"Ne, prosím. Nedělej to. Je Štědrý den. Proč bych měl chtít strávit vánoce na pohotovosti s bandou cizích lidí?" Matt se naklonil blíž k Zackymu a uvolnil ruku z jeho sevření.

"Hele, nerad to říkám, ale buď nemocnice nebo strávíš Vánoce sám na ulici. Já musím jít domů. Venku je hrozná zima a mám později nějaké plány. Takže buď ber nebo nech být.

"Nemocnice nebo umrznutí." Zack pokrčil rameny. Zafoukal vítr a nahnal mu vlasy do očí. "V tom případě beru to umrznutí." Matt přikývnul.

"Fajn. Dávej na sebe pozor." Matt se otočil na podpadku a rozešel se směrem k jeho domu. Zack si povzdechnul a podíval se kolem sebe.

"Od kdy se lidé tolik bojí pomáhat cizincům? Vždycky jsem si myslel, že je to něco jako povinost, pomáhat druhým." Matt se otočil, ale pomalu couval a pokračoval v cestě.

"Myslím, že tyhle ideály zmizely spolu s vysokýma botama a Viktoriánskou érou." Tiše se zasmál a otočil se. Tentokrát spěchal domů do tepla a bezpečí. Zack sledoval, jak se před ním jeho dech kroutí.

"Co mám dělat?" Sledoval, jak se postava pomalu se vzdáleností zmenšovala. "Ježiši Kriste..." rozběhnul se aby dohnal svého smrtelníka, který spěchal ulicí. "Hele koukni, fakt potřebuju pomoc. Můžeš mi alespoň prokázat laskavost a dát mi něco teplýho k pití? Zdá se, že jsem teď trochu bez peněz." Matt se nevěřícně podíval na zelenookého muže.

"Ty si děláš srandu, že jo? Nemám ponětí, kdo sakra jsi, takže nechápů, proč bych tě měl pouštět k sobě domů."

"Hele, jsi při nejmenším třikrát takovej, jak já. Silně pochybuju, že bych ti v jakýmkoli ohledu mohl uškodit. Prosím, žádám o laskavost na Štědrý den." Matt si tiše povzdechnul.

"Fajn, ale ve chvíli, kdy se pokusíš mi něco udělat, nakopu ti prdel těmahle těžkýma botama tak, že ucítíš jejich chuť." řekl Matt a zvednul nohu, aby zdůraznil jejich velikost.

"Rozumím." Zack váhavě přikývnul. Oba se rozešli k malému domu, který stál na konci slepé uličky. Zack si prohlížel malé oplocené místo pro zahradu a auto, které sedělo holé na kamenných blocích na příjezdové cestě. Matt rychle vyběhl schody, Odemknul a vešel dovnitř. Čekal, až ho bude Zack následovat.

"Hej, vesmírnej kadete, nechceš jít dovnitř dřív, než tady bude větší zima než venku? Zack několikrát zamrkal a vzhlédnul k Mattovi.

"Oh, jo." rychle se rozešel ke schodům a do domu. Usmál se na Matta, který za ním zavřel a rozešel se do otevřeného obýváku.

"Sedni si. Udělám nějaký kafe." Zack přikývnul dřív, než Matt zmizel v něčem, o čem Zack předpokládal, že je kuchyň.

"Wau. Věci se zjevně změnily od doby, co jsem tu nebyl." řekl si pro sebe. Procházel kolem místnosti a prohlížel si audio vybavení. Podíval se na zarámovanou fotku, který stála uprostřed poličky. Byl na ní Matt a starší muž s úsměvem na tváři. Stáli před autem na příjezdové cestě. Natáhnul ruku, aby ji zvednul, ale přerušil ho Matt, když vešel do místnosti. "Promiň, nechtěl jsem být vlezlý." Matt se usmál, což Zacka okamžitě uklidnílo. Dolíčky v jeho tvářích se mu od chvíle, co se díval na fotku na včerejší poradě, zdály důvěrně známé.

"To je v pořádku." Matt došel k němu a usmál se na fotku. "To je můj děda. Vychoval mě."

"Žije tady s tebou?" Zack se podíval na Matta a v jeho očích spatřil lítost.

"Ne, on... zemřel před šesti měsíci. Autonehoda." Zack se podíval na světlý koberec. Cítil se hrozně, že mu připomněl zjevně bolestnou vzpomínku.

"Promiň, nevěděl jsem..." Matt se lehce usmál.

"To je v pohodě. Teď je na lepším místě." Zack se při jeho odpovědi usmál.

"Jo. Uhm... Neřekl jsi mi své jméno." Matt se otočil a posadil se na gauč.

"Jsem Matt." Zack se usmál, když se mu Matt trochu otevřel. "A ty jsi?"

"Oh, um, Zack." přešel místnost a sednul si na druhý konec gauče. "Doufám, že tě od ničeho nezdržuju."

"V pohodě. Mám se jen sejít s přáteli na pár piv. To může počkat." Zack se usmál a opřel se." Proč jsi sakra byl venku bez kabátu nebo něčeho uprostřed zimy? To není moc chytrý." Zack protočil oči a nenápadně se podíval na strop.

"Beze srandy. Vysadili mě takhle. Měl jsem něco jako spor s... jedním kamarádem a oni mě vyhodili ven." Matt zvednul obočí.

"Něco jako spor?"

"Radši bych o tom teď nemluvil, jestli ti to nevadí." Matt zvednul ruce a usmál se.

"Fajn." podíval se na muže, který s ním sdílel gauč. "Ty nejsi nikde odsud, že ne?" Zack zakroutil hlavou a podíval se na Matta. "Odkud teda jsi? Není tu někdo, komu bys mohl zavolat?" Zacky se trochu zasmál.

"Nevěřil bys mi, kdybych ti to řekl a... ne. V tuhle chvíli, nemám nikoho, komu bych zavolal... bohužel."

"Zkus to. Možná ti budu věřit." Zack zakroutil hlavou. Černé vlasy mu spadli do očí.

"Vážně, nevěřil bys mi, protože v tuhle chvíli tomu skoro nevěřím ani já a to tam žiju." Matt si povzdechnul a zvednul se.

"Fajn. Půjdu ti udělat to kafe. Jak ho máš rád?"

"Uh, černý je fajn." Matt přikývnul. Obešel malý stolek a šel do kuchyně. "Um, asi nemáš Jacka Danielse, že ne?" Matt se otočil s širokým úsměvem na tváři.

"Ve skutečnosti mám. Proč."

"Třeba bys mi mohl přilejt tak lahev do toho kafe. Myslím, že bych si měl dát něco ostřejšího. Něco silnějšího než kafe." Matt se zasmál.

"Dobře, hned jsem zpátky." Matt zase zmizel v kuchyni. Zack si položil hlavu na opěradlo gauče.

"Ok, jsem tady. Dostal jsem se do kontaktu se svým smrtelníkem... co teď?" podíval se směrem ke kuchyni. Slyšel otevření a zavření skříňky. "Takže, teď žiješ sám?"

"Uh, jo. Od tý doby, co děda umřel jsem tu jenom já."

"A co děláš?" Matt vešel do obýváku se dvěma skleničkami a flaškou.

"Co myslíš?" zeptal se a všechno postavil na stolek. Pak si zase sednul na své místo na gauči.

"Myslím práci. Co děláš?" Matt přikývnul a nalil do skleniček tekutinu z lahve.

"Pracuju v dílně. Děláme součásti pro letadla a tak. Co děláš ty? Máš práci tam, odkud jsi?" Zack do sebe hodil panáka a usmál se pocitu, když mu tekutina stékala krkem a zevnitř ho rozehřívala.

"Jo, mám. Jem proslavená kancelářeká krysa." Matt se zasmál a přiložil si skleničku k puse. Zack natáhnul ruku a přisunul si lahev od Matta.

"Co za kancelářskou práci děláš?" Zack se na chvilku zamyslel a nalil si dalšího panáka.

"Asi by se dalo říct, že je to něco jako sčítání lidu. Populace a tak." Matt mávnul rukou směrem k Zackovi.

"To vysvětluje ten outfit." Když se Zack podíval dolů, zasmál se.

"Co je špatnýho na mým oblečení? Myslel jsem, že jsem vhodně oblečený."

"Vypadáš jako chlap, který pracuje v obrovský budově. To je všechno, co jsem tím chtěl říct. Neber si to osobně." Zack do sebe obrátil další skleničku a přikývnul.

"Omlouvám se, jsem v tuhle chvíli trochu v koncích." Na stolku na Mattově straně začal zvonit telefon. Natáhl se a zvednul bezdrátové sluchátko. Stisknul tlačítko a přiložil si telefon k uchu.

"Haló..." zarazil se a nakrčil obočí. "Jo, je tady. Moment." Podíval se zmateně na Zacka.

"To je pro tebe." Zack Mattovi vrátil jeho pohled a vzal si telefon.

"Haló?" Matt zvednul flašku ze stolu a napil se přímo z ní.

"Zachary, všimli jsme si, že jsi navázal kontakt." Ozval se Billyho hlas. Zack protočil oči a zvednul se.

"Bude ti vadit, když si to vezmu v kuchyni?" Zeptal se Matta.

"Klidně běž." Zack vešel do kuchyně a podíval se ze dveří na Matta, který pokračoval v pití přímo z flašky.

"Super způsob, jak být nenápadný, Billy." řekl Zack kousavým šeptem. "Co chceš?"

"Jen tě kontroluju. Jak je po výletu?" Zack slyšel Billiho tiché zahihňání.

"Oh, je mi fakt skvěle. Vyhodili jste mě doprostřed ničeho v zimě a bez prostředků. Jak si doprdele myšlíš, že mi je?"

"Víš, že na anděla docela dost často kleješ?"

"A ty běž taky do prdele! Co mám sakra dělat? Nemám kde zůstat a ani nemám tušení kde jsem, natož abych tu někoo znal."

"Zdá se, že si vedeš celkem dobře. Až na to pití." Zack si povzdechnul.

"Děláš si ze mě srandu? Mám tady pít jenom čaj nebo co?"

"Ok, nám je to vlastně jedno. Ale nenech se odpoutat od toho, proč tam jsi." Zack se zase kouknul po Mattovi.

"Co mu mám říct o tomhle telefonátu?"

"To nevím. Něco vymysli. Jsi v tom dobrej, ptakopysčí kluku."

"Ha ha, ještě jednou, běž někam, Billy." Zack stisknul tlačítko ukončení hovoru a vrátil se zpátky do obýváku. Usmál se a podal sluchátko Mattovi, než si znovu sednul na gauč.

"Jak mohl někdo vědět, že jsi tady? Pokud jsi to neplánoval. Seš nějakej stalker nebo tak?" Zack zakroutil hlavou.

"Ne, ne. Nic takovýho."

"Takže... ten telefon?" Zack si tiše povzdechnul.

"Nechtěl jsem ti to říkat takhle." Zack otočil hlavu k Mattovi, který se trochu zaklonil, připravený ho praštit, pokud se bude muset bránit. "Já jsem... jsem anděl." Matt položil ruku a začal se šíleně smát.

"Ne, vážně. Kdo nebo co jsi?"

"Myslím to velmi vážně, Matte. Jsem anděl."

"Tak kde máš křídla? A svatozář a všechny tyhle nadpřirozený věci?"

"Oh, dobrý bože. Svoje křídla jsem ještě nedostal a k té svatozáři... to je něco, co si vymyslel nějaký středověký umělec pro svoje malby, aby zdůraznil spiritualitu anděla. Všichni vypadáme, jako Vy tady dole."

"Myslel jsem, že andělé mají být dokanalý jako Bůh? Vytvoření k jeho obrazu."

"Jejímu..." řekl Zack a rychle zvednul skoro prázdnou flašku. Pořádně se napil. Mattovu tvář zahalovala nedůvěra.

"Bůh je žena?" Zack přikývnul. "Ale vždycky nás učili, že Bůj je muž."

"Jo, nikdo nikdy neřekl, že ta lidská idea o Bohu je naprosto správná."

"Ale stejně... nevypadáš jako někdo, kdo by se dal označit jako perfektní."

"Tak to fakt díky, kámo. Jako bych to neslíchal dost tam nahoře. Ne, nejsem dokonalý, jak by sis mohl myslet. Ale my jsme perfektní takhle. Anomálie a chyby jsou naší součástí. Jo, jsem trochu kulatější a nosím čas od času brýle. Taky čas od času piju a nadávám jako dlaždič, ale jsem perfektní... tam."

"Takže, tam nahoře můžete pít a mluvit sprostě?" Zack zakroutil hlavou a znovu si pořádně přihnul z lahve.

"Ne." Krátce se podíval na Matta, než pokračoval. "Ty nevěříš ani slovu, co ti říkám, že ne?" Matt se zvednul a podíval se dolů na Zackyho.

"Musíš uznat, že to zní trochu za vlasy přitažený. Na štědrý den ke mě najednou přijde anděl... Počkej... není to jako v Život je krásný, že ne? Nepřišel jsi mě zachránit před sebevraždou, aby sis vydělal křídla.

"Ne, nic takovýho." zalhal Zack.

"No, myslím, že je čas, abys šel. Musím se převlíknout a jít za svými přáteli." Zack se zvednul a trochu se usmál.

"Um, fajn. Můžeš mě nasměrovat k nejbližšímu místu, kde můžu zůstat, je tam teplo, bezpečno a je to zadarmo?"

"Přes hlavní ulici je útulek, ale nejsem si jistý, jak bezpečné to tam je." Zack přikývnul a rozešel se ke dveřím.

"Mimo jiné. Kde sakra jsem a jak se dostanu k tomu útulku?"

"Jsi v Huntington Beach a nakreslím ti mapku." Oba došli do kuchyně a Matt začal kreslit primitivní mapu. Zack se usmál a vzal si ji. Došli zpátky ke dveřím. Zack je otevřel.

"Díky, že jsi mě tu chvilku nechal, Matte."

"Jasně. Uhm, nebudu nikomu vykládat tu andělskou historku. Pokud teda nechceš na psychiatrii." Zack si povzdechnul a přikývnul.

"Sbohem, Matte. Dávej na sebe pozor. Sice jsou Vánoce, ale nikdy nevíš." Zack se rozešel dolů ze schodů a Matt za ním zavřel dveře.