na Blog.cz

♣

Zack a Jimmy vystoupili z výtahu a pomalu a tiše šli chodbou ke konferenční místnosti. Zack cítil, jak jeho srdeční tep zrychluje a začíná se mu stahovat žaludek. Byli blíž a blíž.

Co jsem udělal, že jsem si zasloužil osobní schůzku? Zašeptal si pro sebe. V hlavě si procházel všechny události od ptakopyska, ale nemohl najít jediný důvod, proč se musel setkat se svou šéfkou... stvořitelkou.

Když se oba zastavili přede dveřmi, Jimmy natáhnul ruku ke klice a podíval se do Zackyho vystrašených očí. Pomalu stisknul kliku. Otevřel dveře a Zack vešel dovnitř. Prohlížel si neznámý pokoj a všimnul si, že jediná barva vyčnívající ze zářivě bílé, která byla všude, byla černá na dlouhém konferenčním stole. Ladila s koženými křesly umístěnými podél obou stran stolu ve dvou úhledných řadách. Podíval se na svou stvořitelku a jejího asistenta, muže, kterého Zack mohl nazývat přítelem, na Billyho nebo Williama, což preferoval po promoci. Zack si nemohl pomoci, ale v pruhovaném obleku, který nosil, nápadně připomínal Jacka Skellingtona.

"Můžu se zeptat, proč jsi tady, Jamesi?" Billyho hlas proplul místností a Jimmy se nakrčil, když uslyšel své křestní jméno.

"Jen moje máma, když jsem ji měl, mi říkala Jamesi." řekl znechuceně. "Když to musíš vědět, Billy, Zack se mě zeptal, jestli ho doprovodím." Billy se povýšeně usmál.

"Jsem William. Měl bys jít zpátky do své kanceláře. Nejsi tady potřeba." Jimmy přešel vybídnutí k odchodu zvednutým prostředníčkem a otočil se na Zackyho. Položil mu ruku na rameno, aby ho trochu uklidnil.

"Budeš v pohodě, ať se stane cokoli. Pak se stav u mě v kanceláři, abys mi všechno řekl." zašeptal tiše. Potom se otočil a opustil tři osoby stojící kolem konferenčního stolu. Zack se podíval ke druhému konci stolu a zhluboka se nadechnul.

"Udělal jsem něco?" zeptal se. Jeho světlé ruce se začaly trochu potit.

"Prosím, posaď se Zachary." řekl Billy a ukázal k několika křeslům. Zack se rychle posadil, stejně jako oni.

Tak to bude asi dost špatný, když na mě Ona ani nemluví. Pomyslel si Zack a začal kroutit rukama na klíně. Oni dva seděli na protější straně stolu.

"Zacky" ozval se jemný ženský hlas. Když zazněl v jeho uších trochu se uklidnil. "Zavolali jsme si tě sem z velice důležitého důvodu. Pošleme tě zpátky na Zem..." V Zackyho očích se odrazil strach při pouhém zmínění toho slova na Z.

"Co jsem udělal?" vyštěknul dřív, než se mohl zastavit. Usmála se na něj a zakroutila hlavou. Její červené vlasy přepadly na ramena.

"Nic. V tuhle chvíli jsi nejvíc kvalifikovaný, na to, k čemu tě potřebujeme."

"A co to přesně je?" Naklonil se nad stůl, teď už trochu zaujatý tím, k čemu by asi tak mohl být na Zemi kvalifikovaný.

"Byl tam... Je tam jeden z mých nejlepších výtvorů. První tvého druhu." V jejích očích se odrazil smutek, který Zack neviděl, ale cítil ho. "Krátce po tom, co byl stvořen, upadl v nemilost a od začátku věků po něm pátráme. Za tu dobu se nám ho několikrát podařilo lokalizovat, ale nebyli jsme schopní dostat ho sem zpátky."

"Padlý..." vydechnul Zack. Naklonila hlavu a podívala se na svůj odraz na hladké ploše stolu.

"Ano... jsem si vědoma toho, jak mu s Bratry říkáte." trochu se usmála a znovu k němu vzhlédla. "Zase jsme ho našli a proto posíláme tebe, abys ho přivedl zpátky." Zack nakrčil obočí a naklonil hlavu na stranu.

"Proč já? Stovky... tisíce silnějších a daleko vhodnějších andělů šlo přede mnou a všechny zabil. Bez urážky, ale já ještě ani nedostal svá křídla. Jaktože jsem byl shledán schopným splnit tuhle misi?"

"Po pravdě, v minulosti jsme zkoušeli využít sílu a snažili jsme se ho dostat zpátky násilým. Zjistili jsme, že se drasticky změnil. Jak se to stalo, zatím nevíme, ale tam dole může udělat daleko více škody než by mohl tady. Myslíme si, že máš vnímání, které ti umožní dostat ho sem bez minimálního užití síly." Zack si povzdechnul a přijal svůj osud.

"Jak poznám, že jsem ho našel?" trochu si nadzvednul brýle a otřel si slzy strachu, které se vedraly do jeho očí.

"Prostě to poznáš. Ucítíš ho, až ho najdeš." Zack si nervózně odhrnul vlasy z očí a vrátil brýle na své místo.

"Když ho můžu cítit já, neucítí taky on mě dřív, než se k němu dostanu dostatečně blízko, abych s ním mohl vyjednávat o jeho návratu zpět?" Billy si povzdechnul a opřel se.

"Ptáš se na nějak moc otázek." řekl Billy z ničeho nic.

"Omlouvám se, že se ptám, ale kdyby to byl tvůj andělskej zadek, kterej by tam měl jít, nechtěl bys vědět co nejvíc informací o subjektu, který máš najít?" štěknul Zack jedovatě.

"Pánové..." Ozval se jemný hlas. "Zacky, on tě bude cítit taky. Nechci ti nic namlouvat. Je to oboustranné. Když jsem Vás všechny tvořila, chtěla jsem, abyste byli schopní se na Zemi najít, když by bylo potřeba."

"Co mu zabrání, aby zase utekl nebo..." Zack těžce polknul. "Nebo aby mě zabil dřív, než se k němu vůbec dostanu?"

"Podle informací, které máme, nezabíjel proto, aby se zbavil někoho z nás. Jen když se objevil nějaký nátlak, udělal všechno, aby se dostal pryč, aby přežil."

"Má jméno?" červenovlasá žena se na Zackyho podívala a Billy se zhluboka nadechnul.

"Nikdy mu nebylo dáno." začala. Do jejího hlasu se vtíral smutek. "Vždycky jsem mu říkala, Milovaný." Zack s porozumněním sklopil hlavu a podíval se na ruce před tím, než zase promluvil. Oči nezvednul.

"Půjdu sám? Umřu sám a budu zanechán na Zemi jako všichni ostatní?" Billy a krásná žena se na sebe podívali a snažili se rozhodnout, jak říct vystrašené bytosti před sebou o jejím možném osudu. Billy se podíval na Zacka a otevřel složku, která ležela před ním na stole.

"Budeš tam sám, ale na Zemi najdeš pomoc." řekl Billy. Zacky se na něj překvapeně podíval.

"Smrtelník? Věříte smrtelníkovi v něčem, jako je tohle?"

"Je víc než kvalifikovaný, aby ti pomohl a narovinu, je druhou částí tvé mise, Zachary." Zack trochu protočil oči.

"Vážně bych si přál, abys mi tak přestal říkat." zamumlal si pod vousy a žena naproti němu se zasmála. Když se na ni Zack podíval, prudce zčervenal.

"Vy jste všichni vážně hrozně vázaní na své přezdívky, které jste si našli, že jo?" Zasmála se a znělo to jako chór zpívajících andělů.

"Zapomněl jsem, že slyšíš všechno." řekl Zack zahanbeným tónem. "Proč jste vybrali tuhle osobu, aby mi pomohla?"

"Ztratil víru a nebude už dlouho naživu. Jeho duše musí být zachráněna před tím, než zemře." Když to uslyšel, do jeho srdce se vloudila zvláštní lítost.

"Ví, že umře?" oba zakroutili hlavou.

"Ne. Nebude to přirozená smrt."

"Je způsob, jak zabránit, aby se to stalo?"

"Ne. Zacky, víš, že to nemůžeme."

"Má jméno?" Billy se podíval do složky před sebou a vytáhnul z kapsy fotku. Přistrčil obrázek přes stůl Zackovi, který natáhnul ruku a zastavil ho před tím, než mohl sapdnout na zem.

"Jmenuje se Matthew Sanders." Zack se podíval na fotku svalnatého muže s oříškovýma očima. Jeho úsměv s dolíčky ve tvářích by obměkčil i nejtvrdší srdce.

Jak sakra přesvědčím tuhle osobu, že se nezbláznila, až se záhadně objevím v jejím životě? Pomyslel si. "Kolik mám na tohle času?" slova plynula z jeho pusy jakoby byla na autopilota.

"Pro Matta tři týdny a to další... tolik, kolik to zabere." Zack si povzdechnul a podíval se na Billyho.

"Kdy odcházím?"

"Pošleme tě zpátky dnes večer v osum. Nebudeš mít nic s sebou. Sejdeš se se mnou a technikem na třicátém-pátém podlaží v lobby. Prosím, neopozdi se." Zack vážně přikývnul. "Budeme s tebou v kontaktu. Buď opatrný, Zachary."

"Když uspěju, co se stane potom?" jeho oči naplnila trochu zvědavosti.

"Když uspěješ, dostaneš svá křídla a možná i zpátky pozici v DTZ." Zack přikývnul.

"Je to všechno? Můžu jít?"

"Ano, Zachary, můžeš jít. Hodně štěstí." Zack přikývnul a stoupnul si na trochu vratké nohy. Došel ke dveřím a natáhnul se ke klice. "Věř tomu nebo ne, Zacky. Ze všech, kteří pro něj byli před tím, máš ty největší šanci. Vkládám do tebe obrovské naděje." Slyšel Zack před tím, než se otočil a usmál se na červenovlasou ženu. Potom opustil místnost.