Stilwater - 8/22 - I Didn't Do It

12. září 2011 v 13:53 | sdtrktomylife -> překlad Zuzu |  Zuzu´s Translated Stories -> Stilwater
Sice jen na chvilku, ale už tam budete mít Zackyho...


Chapter 8: I Didn't Do It

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře Brianovi kanceláře. Dva muži uvnitř okamžitě přestali mluvit. Brian si tiše povzdechnul, když se podíval na hodiny visící na zdi.

"Hádám, že můj čas vypršel." řekl Jimmy a otočil se směrem ke dveřím. "Pojď si pro mě, Jacku!" zakřičel před tím, než se s úsměvem na tváři otočil na Briana. "Vlastně jsem si to dneska docela užil." když se otevřely dveře, stoupnul si. "Díky." Brian se usmíval, zatímco Jack doprovázel Jimmyho do chodby.

"Michelle tu bude se Zacharym za pár minut." řekl Jack, když se otočil na Briana, který přikývnul. Potom oba vyšli z místnosti a nechali Briana s jeho myšlenkami. Brian vytrhnul stránku z notesu a stoupnul si. Přešel k oknu a podíval se na stromy pohupující se ve větru.

"Briane, mám tu Zacharyho." Tichý hlas Michelle se nesl místností a odvedl jeho pozornost od okna. Otočil se a spatřil mladou ženu, jak nakukuje do dveří s úsměvem na tváři. "Jsi připraven?"

"Jo." Michelle přikývla a otevřela dveře víc, aby mohl Zack projít dovnitř. Hlavu měl skloněnou.

"Budu venku." řekla Michelle a lehce se dotkla Zackyho paže. Vyšla z kanceláře a zavřela za sebou dveře. Zack si potichu sednul na židli u stolu. Brian se opíral o parapet a sledoval menšího muže. Přemýšlel, jak má začít sezení.

"Um... jsi v pořádku? Nechceš něco k pití?" Zack zakroutil hlavou, aniž by zvednul oči k Brianovi. "Ne, nejsi v pořádku nebo ne, nechceš nic k pití?" Zack zvednul hlavu a se zvednutým obočím se podíval na staršího z nich. Brian se uculil a rozešel se od okna k židli. "Sakra, myslel jsem si, že to bude fungovat." Zack se zašklebil a na tváři se mu objevil lehký úsměv. Než si ho Brian stačil všimnout, zase sklonil hlavu.

"Fajn, fajn… chceš něco k pití?" Zack zakroutil hlavou a Brian si tiše povzdechnul. "Já fakt nevím, co tu dělat. Učil jsem se, jak si poradit s násilníky, ukecanýma lidma, ale nikdy za ty roky ve škole mi nikdo neřekl, jak mám jednat s pacienty, kteří nemůžou nebo nechtějí mluvit."

Brian se opřel a sepnul si prsty za hlavou. Sledoval bledého pacienta před sebou.

"Um, zajímalo by mě… napíšeš mi odpovědi, když ti dám papír a tužku nebo něco?" Zack zvednul hlavu a zakroutil s ní. "Takže, nemáš co říct?" Zack zakroutil hlavou. Brian si tiše povzdechnul. "Asi bych měl říct doktoru Nicholsovi, ať tvůj případ předá někomu jinému. Nemůžu takhle pokračovat šest měsíců. Nemá smysl dělat konzultace, když jediný, kdo mluví, jsem já." Brain se zvednul a obešel velký kus nábytku. Ve chvíli, kdy ho míjel, Zack natáhnul spoutané ruce a chytnul rukáv Brianovi košile, než stačil dojít ke dveřím.

"Neudělal jsem to." řekl téměř šeptem. Brian se zastavil. Ze zvuku Zackova hlasu se mu rozšířily oči. Ten zvuk se mu pořád odrážel v uších. Kleknul si vedle Zacka a ruce si opřel o opěrku židle.

"Neudělal jsi co?" Zack se zhluboka nadechnul a podíval se do Brianových pozorných očí.

"Nezavraždil jsem svou rodinu." řekl tiše.

"Ale, ty víš kdo, že jo?" Zack přikývnul, zatímco si Brian sednul na zadek. Hlavou mu lítalo mnoho věcí, na které by se Zacka chtěl zeptat. "Chtěl by sis o něčem promluvit?" Zack zakroutil hlavou, což způsobilo, že z Brianových rtů uniknul tichý povzdech. Stoupnul si zase na nohy. "Takže, dáš mi dvě odpovědi a pak se zase uzavřeš? Skvělý." Došel k oknu a koukal se frustrovaně na pozemky kolem budovy.

"J-já, omlouvám se." Zackův tichý hlas dolehl k Brianovým uším. Brian zakroutil hlavou, ale od okna se neotočil.

"To je v pohodě. Řeknu Michelle, ať tě odvede zpátky do cely. Myslím, že tu nemusíme sedět hodinu, když nechceš mluvit." Zack přikývnul a zvednul se ze židle. Pouta na jeho rukou vydávala tiché zvuky. Brain se otočil od okna a šel ke dveřím.

Michelle trochu nadskočila, když slyšela otevření dveří. Koukla se tím směrem a podívala se na Briana.

"To už byla hodina?" zeptala se a popošla blíž k němu.

"Ne. Já… Nevím, co děla s tímhle pacientem. Myslím, že bude nejlepší, když půjde zpátky do své cely." Michelle se trochu zamračila, když se Zack došoural do chodby.

"To už to vzdáváš, Briane?"

"Jo, vypadá to tak. Řeknu doktoru Nicholsovi, aby ho přiřadil někomu jinému." Mladá žena přikývla a tiše si povzdechla.

"Z nějakého důvodu jsem si myslela, že ty budeš ten, komu se otevře. Koukám, že jsem se šeredně spletla." Brian přikývnul. Do jeho očí se vloudila lítost.

"Jo, asi jo." Brian se vrátil zpátky do kanceláře a s hlasitým bouchnutím zavřel dveře. Zack i Michelle nadskočili a podívali se jeden na druhého.

"Vážně jsem si myslela, že je ten pravý." Zack se podíval Michelle do očí. Než se rozešli chodbou, trochu se usmála.


Brian zaklepal na dveře kanceláře doktora Nicholse a zhluboka se nadechnul. Čekal, až se ozve hlas jeho kolegy.

"Ano?"

"Brian Haner. Musím s tebou mluvit."

"Pojď dál." Brian otevřel dveře a nakouknul dovnitř. "Co se děje?" zeptal se, když vzhlédnul od papírů na stole.

"Chtěl bych podat formální žádost, abych byl Zachary Baker přeřazen někomu jinému." Doktor Nichols si povzdechnul a položil ruce na stůl.

"Jsi si tím jistý?" Brian přikývnul a zavřel za sebou dveře. Posadil se na jednu ze židlí u stolu.

"Ano. Nemůžu vést sezení s pacientem, který nemluví, Barry." Doktor Nichols přikývnul a otevřel šuplík stolu. Sevřel papír, který tam ležel. Vytáhl ho a položil na stůl. Se smutnýma očima vzhlédnul k Brianovi.

"Jsi si jistý, že si to ještě chvilku nechceš promyslet?" Brain se opřel a zakroutil hlavou.

"Je to jediné, o čem jsem přemýšlel poslední tři dny. Naučil jsem se, jak jednat se všemi druhy pacientů, ale nikdy mi nikdo neřekl, jak se vypořádat s těmi, co odmítají mluvit." starší muž přikývnul a sevřel pero. Začal vyplňovat papír. "Je mi to líto, Barry." Starší muž zvednul ruku a podíval se na muže, který seděl v jeho kanceláři.

"To je v pořádku, Briane. Ne každý se vypořádá s případem, jako je tenhle. I když v tuhle chvíli nevím, zda mám nějakého doktora, který by měl v harmonogramu místo na další případ." Brian se zamračil.

"Takže, co to pro něj znamená?" Doktor Nichols so opřel ruce o stůl, propletl prsty a opřel si o ně bradu.

"Nebude mít sezení, dokud se pro něj někdo neuvolní." Brian zaskučel a opřel se. "Děje se něco?" Brian zakroutil hlavou. Doktor Nicholse se lehce usmál a vrátil se zpátky k vyplňování dokumentu před sebou.

"Ne, asi by pro něj nebylo dobré, kdyby neměl konzultace." Doktor Nichols vzhlédnul. V očích měl známky smutku.

"Ne, to by nebylo. Ale už si tím předtím prošel." Brian se zamračil a trochu našpulil rty.

"Počkat… předtím?"

"Ano, za posledních jedenáct let skoro polovina doktorů požádala o přeřazení někomu jinému."

"Když je to takový případ, proč nezůstane u jednoho stálého doktora?" Doktor pokrčil rameny a usmál se na Briana.

"Protože si myslím, že potřebuje někoho, kdo by byl schopný s ním pracovat a přinutit ho se otevřít. Myslím, že když najdeme správnou osobu… tak možná…"

"Za jedenáct let se to nestalo. Nemyslíš, že je čas to vzdát?" Brain těch slov litoval, jakmile opustila jeho ústa, ale nemohl je už vzít zpátky.

"Proč bychom dělali tuhle práci, kdybychom nějaký případ vzdali?" Brain přikývnul a povzdechnul si.

"Pravda." Brian si znovu povzdechnul a zaklonil hlavu. Prohlížel si strop, jako by hledal neviditelné odpovědi. "Zapomeň na ten transfer. Budu se dál snažit z něj něco dostat." Doktor Nichols se usmál a vzhlédnul k Brianovi.

"Určitě? Nemusíš to dělat jenom proto, že je ti ho líto." Brian zakroutil hlavou.

"Dělám to, protože chci." Doktor Nichols přikývnul a zmačkal papír před sebou. "Můžu některé pacienty brát ven?" Doktor se opřel a ruce si založil na břichu. Podíval se na Briana a zvednul obočí.

"Nejsou proti tomu žádná pravidla. Ale proč bys to dělal?" Brian pokrčil rameny a podíval se z velkého okna za doktorem.

"Možná změna prostředí je to, co někteří z nich potřebují. Nemluvím o tom, že bych je bral ven bez ochranky nebo tak, ale možná s některými čerstvý vzduch a slunce udělá divy." Doktor Nichols přikývnul s úsměvem na vrásčité tváři.

"Musím říct, že ze všech stážistů, kteří tu byli, máš nejvíc nekonvenční metody pro konzultace." Brian se usmál a zvednul se ze židle, na které seděl.

"Už mi to bylo řečeno dřív. Možná nekonvenční přinese nějaké výsledky." Oba se usmáli. Brian se rozešel ke dveřím. Sevřel kliku před tím, než se otočil k doktorovi. "Můžu se na něco zeptat?" Doktor přikývnul a znovu sevřel pero na stole.

"Jistě."

"Pozastavil se někdo nad tím, že Zachary možná nebyl ten, kdo zabil své rodiče?"

"Proč by měl?" Brian pokrčil rameny.

"Nevím. Z nějakého důvodu si myslím, že je to něco, co by za to stálo." Doktor Nichols přikývnul a přemýšlel nad tím, co má jeho stážista na mysli. "Promluvíme si později, Barry." Doktor přikývnul. Brian vyšel ze dveří a zavřel za sebou dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 12. září 2011 v 15:32 | Reagovat

Promluvil!! :D Super, těším se na další díl!! :-))

2 VeVe VeVe | 12. září 2011 v 17:25 | Reagovat

Jůůůů, on mluví :))

3 LuLa LuLa | Web | 12. září 2011 v 19:07 | Reagovat

Presne, on hovorí! :D I keď len dve vety, ale aj to je začiatok. A som rada, že si to rozmyslel a nezrušil tie sedenia so Zackym, to by nešlo predsa :D
Už teraz sa teším ako to dopadne :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama