Touch Me If You´re Clean - 17

12. dubna 2010 v 22:02 | Zuzu |  Zuzu´s Synacky Stories -> Touch Me If You´re Clean
...

OK, omluvuju se, že moc teďka nepíšu, ale je toho na mě teď zase nějak moc. Aleeee dokopala jsem se k dalšímu dílu Touch me... máte radost? Tuhle část jsem musela psát trochu ovíněná, jinak bych ji asi nedala, tak snad se bude líbit a doufám, že tam nemám chyby :-D Ok, radši dost keců. Další dílek :)


17)

Naštěstí jsem věcí neměl moc, takže netrvalo dlouho a všechno bylo v Brianově bytě. Pořád jsem se nemohl zbavit divného pocitu. Nevěděl jsem, co od tohohle mám očekávat. Upřímně jsem se toho docela bál. Jako by mi četl myšlenky. Trochu zaraženě se na mě podíval.

"Děje se něco?" zeptal se a udělal několik kroků ke mně. Nevěděl jsem, co na to odpovědět, takže jsem jednoduše zakroutil hlavou a usadil se na gauč. Během snad ani ne vteřiny seděl přitisknutý na mě s rukou kolem mých ramen. "Fajn, užijeme si těch pár dní hm?" usmíval se s výrazem dítěte, které dostalo zmrzlinu. I přes svou nejistotu jsem byl donucen se taky usmát, i když mi to moc dlouho nevydrželo.

Docela dlouhou dobu jsme tam jen tak seděli a sem tam prohodili nějakou větu, ale ve směs jsme se k sobě jen tulili a užívali si blízkosti toho druhého. Tedy alespoň já jsem to tak cítil. Dokud jsem se nepodíval na hodiny. Bylo něco po desáté a zítra mě po delší době čekala práce. Nemohl jsem si dovolit tam nejít.

"Briane, zítra jdu do práce, neměl bych moc ponocovat." Řekl jsem a otočil hlavu, abych mu viděl do tváře.

"Hm ok, můžeš jít kdykoli spát." Odpověděl a dal mi pusu do vlasů.

"Můžu se jít umýt?" zeptal jsem se a upřímně moc nepochopil, proč se Brian začal smát. Čekal, jsem, až s tím přestane, ale jelikož to trvalo déle než bych očekával, přerušil jsem ho.

"Co?" ozval jsem se nejistým tónem a nervózně nakrčil obočí. Konečně mi věnoval pozornost a podíval se na mě.

"No nic jen… proč se mě na tohle ptáš. Teď tu se mnou bydlíš, dělej si, co chceš." Ještě se stále chichotal. Sice jsem nevěděl, co na tom bylo tak vtipného, ale zvednul jsem se, došel si pro věci a pak se vydal do koupelny.

Otevřel jsem zasouvací dveře sprchového koutu a podíval se dovnitř. Potom jsem si uvědomil, co dělám, zakroutil jsem hlavou a otočil se. Dvakrát jsem se zhluboka nadechnul a v duchu si vynadal za myšlenky na bakterie. Svléknul jsem se a vlezl dovnitř. Netrvalo dlouho a horká voda si brázdila cestu po mém těle. Bylo to tak uvolňující, že jsem si ani neuvědomil, že tam se zavřenýma očima jen tak stojím a nechám proud vody bičovat mé tělo. Nevnímal jsem naprosto nic, jen tu uklidňující horkost. Jako bych byl v jiném světě. Přemýšlel jsem nad tím, co se to v posledních dnech děje. Vykouzlilo mi to na tváři docela široký úsměv. Připadal jsem si tak nějak jinak. Byl jsem prostě šťastný, i když to pořád nebylo přesně to, co bych si přál. Ale naprosto přesně jsem věděl, že je chyba ve mně a Brian mi ji pomalu pomáhá odstraňovat. Asi bych tam stál takhle hodně dlouho, kdybych leknutím málem neproskočil kachlovou zdí.

Tedy zdí bych neproskočil, protože by mi to silné paže, obepínající můj pas nedovolily. Přesto byl můj tep snad desetkrát rychlejší než pár vteřin před tím. Chvilku to skutečně bylo leknutím. Potom se to leknutí začalo měnit v něco jiného. Brianův dech jsem na své kůži cítil i přes vodu, která ji zkrápěla. Jeho rty klouzali po mé kůži stejně tak jako jednotlivé kapky vody. I přes horkou vodu mi běhal mráz po zádech. Když jsem se alespoň trochu vzpamatoval, došlo mi, že kromě Brianovi kůže cítím ještě něco jiného. Byly to kousky látky, které byly teď už naprosto promáčené neustávajícím proudem životadárného živlu.

"Jsi oblečený." Zašeptal jsem a opřel si hlavu o jeho rameno. To co patrně bude následovat, mi došlo až po tom co jsem to vyslovil. Vytřeštil jsem oči, ale na to vzít svá slova zpět už bylo pozdě. Na krku jsem ucítil, jak se Brian usmál. Nic neřekl, ale během chvilky jsem uslyšel plesknutí mokrého trika, které dopadlo do louže vody pod námi. Opět omotal ruce kolem mě. Cítit jeho hruď na svých zádech způsobilo, že jsem se zachvěl. Kdyby mě opět nedržel, asi by se mi podlomila kolena. Brian si toho všimnul a sevření trochu povolil.

"Jestli ti to vadí nechám tě." Řekl s jistou dávkou obav ve svém hlasu. Nezmohl jsem se na nic, než na jednoduché zakroucení hlavou. Tentokrát to nebyl strach, který bych míval před několika týdny. Byl to strach z toho co se děje. Neznámé věci mě vždycky děsily. Byl to ale krásný strach, proto jsem ho neodehnal. Jeho sevření povolilo, ucítil jsem, jak jeho ruce sklouzly níže k pasu, ale ne k tomu mému. Podle náhodných doteků jeho rukou mi došlo, že nebude trvat dlouho a stejně jako triko se na zemi ocitnou i jeho kalhoty. Tentokrát jsem stál jako přikovaný. Byl jsem rád, že mi v tu chvíli neviděl do tváře. Musel jsem být bílý jako stěna nebo naopak červený jako rajče. Jedno z toho to muselo být.

Uslyšel jsem, jak přezka pásku jeho kalhot zazvonila o kachličky. Brian mě chytnul za paže a otočil k sobě. Naše tváře byly tak blízko, že mě to vyděsilo. A nejen tváře. Dotyky jeho holé kůže ve mně vyvolávali pocity, které se mnou dělali něco neuvěřitelného. Chvilku mě sledoval svýma překrásnýma očima, než mě pohladil po tváři. Sevřel jsem oči a vychutnával si jeho laskavý dotek.

"Zacky…" zašeptal a na chvilku se odmlčel. Tázavě jsem k němu vzhlédnul a snažil se soustředit se na to co říká, ne na to co se děje. "Stačí jedno slovo a přestanu. Nechci tě kvůli nějaký kravině ztratit." V jeho hlasu bylo tolik, že by to vydalo za slovník několika jazyků. Nechápal jsem tu dokonalost okamžiku. Bylo to jen několik vteřin, díky kterým bych dokázal žít celou věčnost. Konečně jsem se vzpamatoval a zvednul ruku. Mokré prameny vlasů jsem mu odhrnul z tváře. Byl tak… nádherný. Každý den, každou hodinu, minutu i vteřinu. Někoho tak neobyčejného, jiného v každý okamžik, přesto stále stejně dokonalého jsem nikdy neviděl. Naklonil jsem se těch několik centimetrů, abych ochutnal tu krásu, kterou bůh dokázal vložit do jedné jediné bytosti.

Z něžných polibků se pomalu začalo stávat něco, co mě nabíjelo statickou elektřinou. Náš zrychlený dech se mísil s nárazy horké vody na podlahu. Brianovi dlaně laskali mé tělo na každém místě, na které dosáhnul. Některé doteky pro mě byly skutečně dosud neznámé, ale rozhodně ne nepříjemné. Právě naopak. To co se mnou dělali bych se vždycky před tím styděl jen vyslovit, natož udělat.

"Je to takhle lepší?" zeptal se se zvláštním úsměvem. Nechápal jsem co tím myslí. Vlastně jsem nechápal naprosto nic.

"Co?" zeptal jsem se mezi svými přerývanými výdechy.

"Myslím s tou vodou." Usmál se a zkousnul můj spodní ret. "Myslel jsem, že když budeme ve vodě, nebudu ti připadat tak špi…" nedovolil jsem mu dokončit větu. Rychle jsem přiložil prsty na jeho rty. Nechtěl jsem aby to říkal. Nechtěl jsem, aby si to myslel. Nechtěl jsem už nikdy na něco takového pomyslet. Místo rukou jsem přitisknul na jeho rty opět ty svoje. Netrvalo dlouho a opět se ode mě odtrhnul. Tedy spíše od mých rtů. Prozkoumával kůži na mé tváři i krku. Pomalu se dostával k mému hrudníku a břichu. Laskal každý centimetr mého těla, ale tentokrát už jsem se necítil tak uvolněně jako před několika vteřinami. Opět převládlo to něco divného uvnitř mě, co odmítalo jakýkoli kontakt s jinou osobou. Opřel jsem se zády o stěnu sprchy a zkousnul spodní ret, jen abych ze sebe nevydal něco, čeho bych později litoval. Když jsme na posledy dovolil, aby moje tvrdohlavá hlava odehnala Briana, myslel jsem, že jsem ho ztratil. Už jsem nechtěl zažít tu beznaděj, kterou jsem těch několik hodin cítil.

"Bri…" nestihnul jsem doříct svou myšlenku. Nestihnul jsem ji vlastně ani domyslet. Stál jsem jako přikovaný a připadal si, jako by někdo můj mozek vyndal, hodil do shakeru a pořádně s ním zamíchal. Na mých zádech by asi už byla patrná mozaika od kachliček. Tak moc jsem se na ně tiskl. Jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem, ten cizí nepříjemný pocit zmizel. Vystřídal ho naprosto opačný, který mě samotného překvapil. Věděl jsem, co to je, když mě Brian líbá. Znal jsem jeho rty i jeho jazyk a dlaně, ale nikoli takto. Moje nejintimnější partie prosili po kontaktu s jeho sladkým úsměvem. Nevydržel jsem nepřetržité tápání rukama v prostoru propletl je do jeho vlasů. Nečekal jsem, co způsobí toto nepatrné gesto.

Když Brian jemně, skoro neznatelně zkousnul mou erekci, neudržel jsem se a dal svým emocím průchod. Z mých rtů vyšlo něco, o čem jsem pochyboval, že by mohlo někdy existovat. Moje vzdechy sílili a nepřestávali. Neměl jsem ani čas přemýšlet nad tím, jestli je tohle správné. Jediné nad čím jsem přemýšlel bylo to vzrušení, touha po každém dalším doteku. Netušil jsem, jak to dokázal, ale naprosto jsem zapomněl na všechno, co se dělo před tím, než jsem ho potkal. Svíjel jsem se ve slastných křečích, dokud nedosáhly nepřekonatelné hranice. S nejhlasitějším zasténáním jsem dokončil něco, co jsem ještě nedávno považoval za smrtelný hřích. Nejradši bych se za to zabil, ale nikdy jsem nezažil nic krásnějšího.

Se zavřenýma očima jsem opřel hlavu o zeď. Zhluboka jsem vydechoval a snažil se uvěřit tomu, co se během několika minut stalo. Zase jsem ucítil dotek Brianových rukou. Jednu omotal kolem mého pasu. Druhou mě pohladil po tváři a políbil mě na tvář. Sice mi to dalo hodně práce, ale otevřel jsem oči. Pořád jsem prudce vydechoval a nemohl uvěřit, že to co se právě stalo byla pravda. Nebyl jsem schopný slova. Naštěstí jsem ani mluvit nemusel. Brian mě s lehkým úsměvem objal a přitisknul k sobě, jak jen to bylo možné. Omotal jsem své paže kolem jeho pasu a položil si hlavu na jeho rameno. Tohle bylo více než tisíce slov.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pinkly Pinkly | 12. dubna 2010 v 22:13 | Reagovat

dieta so zmrrzlinou? chces ma zabit hned na zaciatku? :D
a teraz vazne, toto bolo krasne... waaa, par slovami a naznakmi vytvorit taku atmosku ze mi ani nedoslo ze mi prestala hrat hudba :) bravo! :)a paci sa mi to jake to je jemne a nic nie je prehnane :)

2 Niwy Niwy | Web | 13. dubna 2010 v 12:47 | Reagovat

joooj boze mnau, to bolo krasne :) normalne mi to dvihlo naladu, ktora od vcera kolisla niekde medzi bodom mrazu a kdesi ešte nižšie...aspoň na malu chvilku sa možem usmievať ako blbeček :) proste...úžasné :) juuu inak milujem taketo sceny v sprche (A) jow...budem sa nad tým rozplývať ešte dlhu dobu :)

3 Ter Ter | 13. dubna 2010 v 17:49 | Reagovat

Holky už napsali vě

4 TeressV:) TeressV:) | 13. dubna 2010 v 17:50 | Reagovat

Co to?:D:D pardon, jsem se překlikla... no chtěla jsem napsat, že holky už napsali vše, co jsem si myslela... tkže já na to řeknu jen NÁDHERA:-*

5 VeVe VeVe | 14. dubna 2010 v 16:44 | Reagovat

Nechala sem si dva dny na rozmyšlenou, jak tohle okomentovat, ale ani po tej době mě nenapadá nic originálního, snad jen > Zahazuju kartičku do knihovny a budu bibliofilčit tady < :D:D prostěěě, netušim jak to děláš, ale děláš to dost dobře tyhle ataky srdečního pulsu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama